Nová kronika Mlýna.

V tomto článku porovnáme převažující typy vůdčích osobností USA, Západní Evropy a Ruska.

V USA se vzhledem k tamní společnosti do jejího vedení dostanou lidé ambiciózní, ješitní, mnohdy až predátorských vlastností. Ochotní a mnohdy i schopní ovlivňovat celý svět. A nebo se o to alespoň pokusit, přičemž tito lidé myslí na své znovuzvolení a případně na svůj prospěch.

V Evropě se k moci velmi často dostanou byrokraté. Což je mnohdy dáno historickým způsobem uvažování, kdy se úředník bere za vyšší kastu. Tito lidé rádi uvažují v tabulkách, mnohdy bez praktických návazností a často pod vlivem osob, které si chtějí jejich prostřednictvím nahrabat. Což bývá způsobeno chabou odborností těchto byrokratů, kteří se tak stávají snadno ovlivnitelnými a manipulovatelnými.

Společenský sociální darwinismus (25). Odbornost versus ovlivnitelnost.

V Rusku je situace jiná. Tam jde o správu ohromného území, což je situace vyžadující značnou tvrdost a schopnost plánovat své jednání na víc kroků dopředu. Z tohoto plynou dva hlavní typy úspěšných ruských vůdců. Silovici a šachisté. Silovici jsou lidé vládnoucí tvrdě až diktátorsky, preferují silová řešení a mnohdy se derou nahoru tvrdými návrhy. Zatímco se šachisty je to jiné. Ti preferují mnohdy mírnější postup, který však mají promyšlený na několik kroků dopředu. Dovedou předvídat, před silou dávají přednost jednání. Avšak když to nejde jinak, použijí též sílu.

Tento stav, daný podmínkami v Rusku vylučuje aby se u moci delší dobu udržel někdo nerozhodný, nebo dokonce jednající proti svému národu. Protože toto jednání lidé vycítí, silovici se začnou drát dopředu a šachisté rozehrají své partie. Výsledkem je pak stav, kdy se u řečnického pultu objeví někdo, kdo řekne že to bude jinak. A taky to jinak je…

Co se stane, pokud se šachista střetne s vůdci USA a Evropy? Při střetu šachisty s predátorem dokáže šachista předjímat kroky predátora, avšak je schopen se s ním dohodnout. Predátor poté mnohdy pochopí, že jeho síla na chytrost nestačí a po dohodě začne “zpracovávat” jinou kořist. A při střetu šachisty a byrokratů šachista předjímá kroky byrokratů. Pokud se tito snaží zregulovat kroky šachisty jim tento mnohdy proklouzne jinudy. V podstatě se tak dá říci, že než evropští byrokraté svými regulacemi zasáhnou Rusko, toto mnohdy obchoduje jinými kanály. Byrokrat totiž vychází z tabulek vycházejících z věcí které už byly, zatímco šachista uvažuje dopředu. Což je hlavní rozdíl v systému jejich uvažování. Kdy pokud by byrokrat chtěl být úspěšný, musel by uvažovat dopředu. Předjímat kroky šachisty a sám se tak stát šachistou. Z regulativního systému uvažování přejít na systém prediktivní, což do určité míry povede ke ztrátě strategické čitelnosti vyplývající ze způsobu práce a uvažování byrokratů.

Kdy právě strategická čitelnost daná v podstatě “tabulkovými” reakcemi je největším problémem byrokratů. Jejichž kroky tak lze se značnou mírou pravděpodobnosti předvídat dopředu a připravit se tak na ně. Na což chytrý šachista zareaguje tak, že použije úplně jiný postup, či způsob řešení situace, než na jaký cílí byrokrat svázaný svými předpisy a regulacemi. Toto je důvod, proč mnohé sankce Rusko spíše posílily, místo toho, aby ho oslabily. Byrokratický systém EU byl díky své byrokracii a s ní spojené těžkopádnosti predikovatelný dopředu, což Rusku umožnilo dopředu se na případné kroky připravit. A použít takové postupy a metody, na které jsou sankce krátké, či mají jen omezený účinek.

Z čehož vzniká kolotoč sankcí, jiných cest a znovu sankcí, což časem vede k vytvoření systému, postupů a metod, na které už sankce nemusí dosáhnout. A to z toho důvodu, že Rusko je státní (mezistátní) aktér, který přímo nepodléhá jurisdikci EU. Ta se tak sankcemi na Rusko snaží působit nepřímo omezením obchodu s jeho partnery, které pokud chce minimalizovat ztráty musí hledat cestičky, které sankce buďto obcházejí, a nebo na ně nedosáhnou.

I takto funguje společenský sociální darwinismus, kdy se jedny státy snaží ekonomicky uškrtit jiný stát. Který aby přežil se této snaze musí přizpůsobit, případně dokázat nalézt jiné cesty. A nebo si své prosadit silou, budou-li jeho vůdci vidět, že není jiného vychodiska.

Což je situace platná po celém světě. Prosaď se, dokážeš-li to. Přizpůsob se, jsi-li toho schopen. A nebo to vem oklikou, jakkoliv to půjde. Jsou principy fungujícími po celá tisíciletí. Jak v malém, tak velkém měřítku.