Nová kronika Mlýna.

V tomto díle společenského sociálního darwinismu se zaměříme na to, jak může odborná znalost zabránit značným škodám.

V dřívějších dobách bylo běžné že člověk vykonávající odbornou řídící funkci ve firmě či státní správě musel mít patřičné odborné vzdělání, praxi na nižších stupních řízení a odpovídající výsledky. Platilo že pokud dotyčný člověk mající vhodné předpoklady a zkušenosti pro výkon funkce, avšak bez patřičného vzdělání musel podstoupit rozšíření svého vzdělání, což byly například v určité době rozšířené večerní školy.

Toto vzdělání bylo zaměřeno na získání potřebných teoretických znalostí potřebných pro praktický výkon funkce. Bylo “ušito” na míru danému oboru a člověk se tam dozvěděl jak technické a technologické zákonitosti potřebné pro výkon funkce, tak i to, jak vést podřízené. Výsledkem bylo že se do řídících funkcí dostávali lidé kteří znali možnosti a limity strojů a lidí pod nimi a zároveň měli potřebné znalosti pro výkon své funkce. Čemuž někdy pomohlo období kdy byl člověk nastupující na vyšší funkci pod dohledem svého předchůdce či učitele.

Systém to byl náročný na přípravu, avšak mající tu výhodu že takto zkušeného a vzdělaného člověka nedokázal jen tak někdo opít rohlíkem. Pokud za ním někdo přišel s nápadem, produktem, službou či čímkoliv jiným musel tohoto člověka dokázat přesvědčit že to, co propaguje či navrhuje bude skutečně fungovat. A že to bude pro firmu (instituci) přínosem. Tento systém fungoval jak na západě, tak i východě po dlouhou dobu a byl jednou z příčin hospodářského a společenského vzestupu té doby.

Avšak čas trhnul oponou a do popředí se začala dostávat idea rychlého (spekulativního) zisku. Pro jejíž představitele byl tento systém problémem. Oni potřebovali prodat/nařídit něco co z dlouhodobého hlediska firmě či instituci nepřinese zisk, zatímco oni rychle zbohatnou. To byl problém protože vzdělaný praktický odborník ve vedení by je s takovým krámem či nefunkční službou vyhodil. Nejprve dveřmi a když by to nepomohlo tak následně i oknem. A bez padáku. Zlatého už vůbec ne.

Proto na to zastánci spekulativní ekonomiky rychlého zisku šli jinak. Začali odbourávat požadavky na odbornost a zároveň zaváděli nové studijní obory “řízení společnosti”, nové tituly jako byl například MBA (jehož mnozí absolventi byli mezi běžnou populární titulováni tituly jako Mladý, Blbý, Arogantní, případně Mladý, Blbý, Aktivní.) Což vycházelo ze zkušeností s těmito “manažery” kteří mnohdy hrubý nedostatek znalostí, zkušeností a vědomostí nahrazovali sebejistou arogancí, kterou oblažovali své podřízené. Tito manažeři byli mnohdy nepříjemní tak, že můj kamarád jednoho z nich nazval slovy :”je jako hovno ve slipech. To je taky hnusné a ne a ne vypadnout.”

Avšak toto není jediný problém s těmito jedinci. Druhý, naprosto závažnější problém je v tom, že tito manažeři (vedoucí, úředníci) nejsou schopni kvůli nedostatku svých zkušeností, znalostí a vědomostní dovodit (případně odhadnout) kam jejich kroky povedou. Tudíž když za nimi přijde pověstný “prodavač teplé vody”, případně lobbista je tento mnohdy doslova obalamutí. A oni mu poté podepíší co chce, neboť pro školeného prodejce/lobbistu padla hlavní bariéra odborného rozhledu jeho předchůdce a nyní je před ním člověk myslící na okamžitý zisk a na okamžité uspokojení svého ega a svých potřeb.

Tento rychloobrátkový spekulativní systém je nejen příčinou ekonomických ztrát a zaostávání společnosti, ale hlavně mrhání kapitálem a schopnostmi schopných lidí myslících do budoucna. Kdy se tito lidé v tomto rychloobrátkovém spekulativním systému těžko prosazují, neboť kvůli svým vlastnostem nedosahují rychlého zisku. A co je daleko nejhorší tento systém nahrává všelijakým lobbistům a hochštaplerům chtějícím urvat co nejvíce zisku a moci pro sebe a pro ty co je platí.

Co s tím, napadne asi každého? Co s tím? Řešení je ve své podstatě jednoduché. Stačí zavést systém kdy pro výkon určité funkce nebude stačit jen “manažerské” vzdělání, ale bude nutná i určitá praxe v daném oboru na nižší úrovni kde člověk získá patřičné praktické zkušenosti a znalosti. Kdy pozná limity a možnosti lidí pod sebou. V případě vysokých funkcí se k nim člověk dostane přes řetězec nižších funkcí kde projde několika výběrovými síty což povede k tomu že do nejvyšších funkcí se dostanou jen ti nejlepší lidé s potřebným profesním a vůdcovským rozhledem.

Tento systém nebude bránit přechodu lidí mezi firmami/institucemi se stejným, či podobným předmětem/oborem podnikání/správy, neboť praxe budou vzájemně započitatelné. Avšak v případě úplné změny oboru si bude muset dotyčný v případě potřeby vzdělání doplnit a absolvovat i příslušnou praxi na nižším stupni řízení pokud bude jednou chtít dělat většího šéfa. Kdy právě praxe na nižším stupni řízení těmto lidem umožní získat patřičný profesní rozhled, který je jejich největší zbraní proti oněm pověstným “prodavačům teplé vody” a ve státní správě proti lobbistům.

Tento systém bude vhodný i pro absolventy různých manažerských oborů kteří se na nižších stupních naučí potřebné dovednosti které poté zůročí v dalším svém vývoji.

Pokud bude absolvent manažerského, či jiného oboru chtít podnikat hned po škole/učňáku bude to jeho věc, neboť zodpovídá sám za sebe.

Co se týče koníčků a toho, co lidé dělají ve svém volném čase bude jejich soukromým problémem jaké k tomu mají odborné předpoklady. Pouze u určitých oborů, jako je například elektro, případně svépomocná montáž fotovoltaiky (a některé další obory) by stálo za to zavést kurzy pro neodborníky, kteří na těchto kurzech získají potřebné minimum teoretických a praktických znalostí na to, aby se svému koníčku (hobby) mohli legálně věnovat bez nadměrného rizika chyb z neznalosti.