Během blackoutu, kdy se Martin spolu s dvojicí mužů a jednou ženou účastnil občanské hlídky plnící zároveň úkol protipožární hlídky, ucítili všichni čtyři vůni uzeného masa.
Vzhledem k tomu, že byl podvečer šestého dne blackoutu a vůně se linula ze čtvrti “milionářských bungalovů”, postavených na pozemcích nedaleko sídliště, si Martin pomyslel “tady si někdo docela koleduje”.
Šlo totiž o to, že v bytovkách naprosté většině lidí došly zásoby potravin, mnohde i vody a lidé tam bydlící začínali být zoufalí. Malé obchody byly zavřené kvůli vyprodání, ty velké proto, protože jim nefungovaly kasy. Během tohoto a předchozích dvou dnů padly za oběť Kaufland s Albertem spolu s několika středními obchody za oběť rabujícím bandám, což v některých případech vedlo k tomu, že ti, kteří začali vařit donesené suroviny (třeba na kempingových vařičích) byli poctění návštěvou hladových sousedů. Někdy se lidé rozdělili, někdy vypukla mela.
Případ z bungalovů však byl jiný. Muž žijící samostatně měl maso v mrazáku a doma elektrocentrálu. Tichou, invertorovou. Skrytou v odhlučněném přístřešku. Avšak jen dvacetilitrový kanystr benzínu. Ten mu však došel a mrazák začal rozmrzat. Muž tedy maso nasolil, nechal ho do druhého dne v slaném nálevu, načež ho dal do udírny ve snaze maso zachránit nouzovým vyuzením. Nápad to byl dobrý, avšak mající jednu podstatnou vadu. A to vůni uzeného masa, která se začala šířit jako na potvoru zrovna k bytovkám. Kde ji ucítili hladoví lidé s čichem zbystřeným hladem. Okamžitě se vydali proti větru až dorazili k bungalovu, od kterého vůně vycházela. Pokud bylo na místě jen málo příchozích se celá záležitost obešla jen se řvaním. Avšak jak dav houstl si lidé dodávali odvahy, obzvláště když viděli, že dotyčný je sám. Chráněný pouze betonovým plotem dosahujícím do výše hlavy.
Pak už to šlo ráz na ráz. Brána se několikrát zhoupla, načež byla vyvrácena. To už další lezli přes betonový plot. A jen desetiletá dívka sousedů, která to, co následovalo, sledovala ze svého podkrovního pokoje, byla schopna popsat co se stalo.
“Náš soused začal vzadu v udírně udit maso. Viděla jsem ho, jak každou chvíli vyšel z domu k udírně, něco tam dělal a pak šel zase domů. Navečer se na ulici strhl nějaký hluk. Soused zaběhl do domu, ze kterého vyběhl s pistolí v ruce ve chvíli, kdy mu povalili bránu. Na zahradu mu vběhli lidé, on na ně namířil pistoli a řval ať vypadnou. Dav se zastavil, bylo to hrozně zlé. Soused se najednou chytil za krk, pistole mu upadla na zem, načež omdlel. Dav mu poté vběhl do domu, který kompletně vykradli a ukradli i maso z udírny.
Měla jsem obrovský strach, táta když přišel nahoru mne od okna odnesl se slovy “kdyby tě někdo z nich viděl, jsme po smrti.” Jako náš soused, kterého potom našli na zahradě mrtvého.”
Divka viděla co se stalo, avšak si nevšimla, že přes zadní betonový plot zahrady sousedící s polem proniklo několik mužů. Jeden z nich majitele bungalovu zasáhl do krku vrženým nožem. Čímž ho zabil. Rabování poté nestálo nic v cestě.
Během blackoutu bylo v této čtvrti bungalovů s betonovými ploty vyloupeno víc těchto nemovitostí. Tyto betonové neprůhledné ploty majitelům těchto domů poskytovaly soukromí a pocit bezpečí. Zřejmě si mysleli, že to je jakási moderní verze středověkých hradeb. Jenže nebyla…
Rozdíl byl totiž v tom, že v dřívější době byly hradby jednak podstatně vyšší a navíc, a to je nejdůležitější chránily vsechny objekty uvnitř hradeb dohromady. Hradby tak byly ochranou kolektivní, navíc kolektivně bráněnou. Byly na nich hlídky hlídající okolí a navíc, v případě nebezpečí byly na hradbách všichni bojeschopní obyvatelé sídla.
To v případě moderních bungalovů s betonovými ploty neplatilo. Každý měl svůj betonový plot, který obyvatelům bungalovu omezoval zorné pole přesně na hranice pozemku. Tito lidé tak neviděli co se děje venku. Co se na ně chystá. A pokud sousedi neměli podkrovní okna z podkrovních pokojů (jako ona dívka) nikdo neviděl co se děje u sousedů. Lidské pohromy, které postihly část obyvatel této čtvrti tak zůstaly tajemstvím čtyř betonových plotů. Lidé v okolních domech sice slyšeli křik sousedů a řev útočníků, avšak jelikož se pořádně neznali, nezasáhli. A ve skrytu duše doufali, že jim se pohroma vyhne.
…
Toho večera se ochladilo. Teplota poklesla na pět stupňů pod nulou, nad ránem začalo sněžit. Mrtvola muže na zahradě bungalovu tak byla přikryta bělostnou peřinou. A v bungalovu s rozbitými a otevřenými okny a dveřmi začala zamrzat voda. Nejen v akváriu, které jako zázrakem přežilo armagedon, ale i v potrubí.
Toho dne se vítr stočil na východní a začal zesilovat.
Tito lidé byli individualisté, kteří byli též individuálně přemoženi a poraženi.
Leave a Reply