Nová kronika Mlýna.

Válka není jen soubojem zbraní, technologií a lidí. Ale i továren a logistických řetězců. Kdy již minulé války prokázaly, že stát, či státy mající silnou průmyslovou základnu jsou schopny porazit nepřítele se slabší průmyslovou základnou. Kdy státu se slabší průmyslovou základnou obrazně řečeno “dojde pára”.

Avšak nutnost vlastnictví silné průmyslové základny s sebou nese nutnost si tuto průmyslovou základnu uchránit před útoky nepřítele. Což dříve obnášelo hlavně letecké bombardování, nyní se jedná hlavně o útoky dalekonosných dronů. Schopných zasahovat objekty stovky až tisíce kilometrů daleko od zóny bojů. Čímž tyto drony ve své podstatě nahrazují bombardovací letouny a jejich posádky.

Dronů je tak možné na cíl v rámci dosahu těchto dronů vypustit značné množství. Což pro napadenou stranu znamená značné riziko demolice průmyslové základny. A ztíženou, nebo až nemožnou obnovu.

Toto je závažný problém řešitelný přesunem průmyslu mimo dosah dronů. Kdy je z předpokládané zóny aktivity dronů průmysl přesunut jinam. Nejlépe za oceán na jiný kontinent. Neboť tak daleko žádný dron nedoletí. To by musela letět balistická raketa, kterou však varovné systémy zachytí. A spustí se protiakce, dost možná odveta.

Jenže dostat průmysl pryč není jen tak. Ale má to své řešení. Legislativní peklo spojené s nekonkurenceschopnou drahotou. To poté průmysl mizí pryč jako když bičem mrská.

Avšak co s lidmi, kteří v průmyslu pracovali? Ti jdou dělat do služeb, což má vliv na jejich výdělky. A tím i schopnost poskytovat svým dětem lepší vzdělání.

A co s dětmi a mladými lidmi? Pro ty se vymyslí spousta prakticky neupotřebitelných oborů majících za následek jejich postradatelnost. A neužitečnost. Kdy jsou tito lidé zaměstnáni v oborech uměle pro ně vytvořených.

Toto vše vede k tomu, že populace ztrácí praktické schopnosti a přirozený talent improvizace, pro který byl náš lid v minulosti zhusta držen ve “výrobním zázemí”. Které bylo sice občas bombardováno, avšak vzdálenost ho chránila před úplným zničením.

Takže to máme deindustrializované území s populací, která je z velké části v podstatě nepoužitelná. Která se tak stala ideálním materiálem do boje. Na kterou mocní nebudou brát ohled, neboť by z ní nic neměli.

Avšak tuto populaci je třeba vyzbrojit. Což se nejlépe dělá zbraněmi vyrobenými v zahraničí na kontinentu mimo dosah dronů. Koupenými na dluh. Zaplacených půjčenými penězi kdy výrobce dostane zaplaceno a dlužník, aby svůj dluh zaplatil bude ronit vlastní krev.

Dlužní úpis na půjčku na zbraně se tak stane úpisem ďáblovi války, podepsaným krví národa.

…

Do jakých konfliktů mohou být lidé zavlečení je námětem článku, jehož odkaz uvádím níže.

Čtyři možnosti porážky jaderné mocnosti. A možnost katastrofy.