Nová kronika Mlýna.

Podle Kissingerovy doktríny jaderných válek nemůže jedna jaderná mocnost porazit druhou jadernou mocnost v přímém vojenském konfliktu, neboť jaderná mocnost prohrávající konflikt ve snaze zvrátit hrozící porážku použije jaderné zbraně, čímž vyprovokuje jadernou odpověď do té doby vyhrávající strany konfliktu. Výsledkem je tak jaderné zničení obou stran konfliktu, velmi pravděpodobně i s podporujícími zeměmi. Ve výsledku tak prohrají obě strany konfliktu. Proto byly vymyšleny nepřímé způsoby jak jadernou mocnost porazit pokud možno bez rizika jaderné konfrontace.

Tyto možnosti jsou:

1. UZBROJENÍ. Obě mocnosti pokračují ve vzájemné konfrontaci v závodech ve zbrojení se stále se zvyšujícími náklady. Avšak háček je v tom, že obě strany nejsou hospodářsky stejně silné, případně mají rozdílné systémy řízení. V čehož důsledku začne strana s menší hospodářskou základnou mít časem problémy se zajištěním chodu státu, podfinancovaným výrobním a školským sektorem, investicemi do infrastruktury a následně i občané s životní úrovní. Toto povede k hospodářskému kolapsu, protestům obyvatel a následně možnému zhroucení státu. Který tak přirozeně vypadne ze závodů ve zbrojení a následně i z konfliktu. Tak jako se to stalo SSSR koncem osmdesátých led dvacátého století.
2. ZÁSTUPNÝ KONFLIKT. Ve vazalském, či přidruženém státu je vyvolán konflikt kam obě strany pumpují zbraně, munici a materiál. Jsou-li tento konflikt a jeho materiální potřeba dost intenzivní a trvají-li dost dlouho na to, aby vyprovokovaná strana konfliktu začala mít hospodářské problémy, povede následné hospodářské vyčerpání a protesty obyvatel k odstoupení této strany z konfliktu, případně k její prohře. Jelikož však vyprovokovaná strana konfliktu nebojuje na svém, či o své území s protivníkem majícím jaderné zbraně, se tato strana necítí přímo ohrožena a nemá tak důvod k použití jaderných zbraní.
3. SÉRIOVÝ KONFLIKT. Je scénářem kdy je jedna ze stran konfliktu vyprovokována do vojenské akce proti státu bez jaderných zbraní. Tento konflikt odčepávána prostředky a lidské zdroje vyprovokované straně konfliktu. Poté, co tento nejaderný stát začne válku prohrávat je vyprovokován další konflikt s dalším nejaderným státem. Vzniká tak sériový konflikt kdy proti státu s jadernými zbraněmi postupně nastupují menší státy bez jaderných zbraní. Ve výsledku je silnější stát s jadernými zbraněmi postupně vyčerpáván bojem proti slabším protivníkům, kteří jsou postupně poráženi, zatímco je vyprovokovaný stát hospodářsky i lidsky vyčerpáván. Překročí-li toto vyčerpání únosnou mez hrozí kolaps vyprovokovanému státu s jadernými zbraněmi.
4. SÉRIOVÝ ZÁSTUPNÝ KONFLIKT. Ve vazalském či přidruženém státu jaderné mocnosti je vyvolán konflikt. Poté do boje proti jaderné mocnosti na území tohoto bojujícího státu postupně nastupují občané vazalských států nemajících jaderné zbraně jeden po druhém. Tento postupný přísun nových sil rozložený v čase nevede k plnému rozhoření konfliktu, ale spíše k udržování konfliktu ve stavu opotřebovací války. Tato strategie vychází ze strategie buck-passing, nebo-li přenesení zodpovědnosti, kdy za hegemona (postupně) bojují občané vazalských států.

Jak je vidět, všechny tyto čtyři možnosti (uzbrojení, zástupný konflikt, sériový konflikt a sériový zástupný konflikt) jsou vedený s cílem způsobit protistraně hospodářské, ekonomické a sociální problémy vedoucí k oslabení morálky obyvatel. Tento tlak může poté dotčenou stranu konfliktu donutit ukončit konflikt s následnou výhrou strany mající větší zdroje, vydrž i morálku obyvatel vidících že jejich vedení vychází z konfliktu vítězně bez podstatných hospodářských problémů.

Avšak může nastat situace, že občané postižení vleklými těžkostmi začnou požadovat rázný zákrok vedoucí k ukončení konfliktu. Tímto zákrokem může být jak mobilizace s provedením vojenského zákroku provedeného s cílem rozhodným úderem ukončit tento vleklý konflikt. Jakmile dojde k vyvolání rozhodné vojenské operace vedené proti státu kde se vede zástupný konflikt je zde vážné riziko, že představitelé jaderné mocnosti považují tuto rozhodnou akci a její výsledek za takzvaně “existenční”. Existenční v tom smyslu, že vedení státu, které dalo povel k této akci v tuto chvíli hraje o svoji existenci. Hraje o to, jestli zůstane u moci a jestli občané jaderné mocnosti unavení dlouhým bojem nezvolí ještě větší “řízky”. Toto může v případě, že vojenské síly poslané na území státu kde probíhá sériový zástupný konflikt začnou prohrávat vést k nasazení jaderných zbraní s cílem tento konflikt rázně a pokud možno trvale ukončit. Kdy toto nasazení jaderných zbraní bude mít ze začátku nejspíš charakter omezeného, či výstražného jaderného úderu. Který však může v případě, že nedojde k okamžitému ukončení konfliktu a zasednutí k jednacímu stolu vést k plnotučné jaderné válce. Kterou jak známo prohrají obě (všechny) zůčastněné strany konfliktu. A nejen ty… .

Vedení této jaderné mocnosti může k rozhodnému vojenskému zákroku sáhnout též s cílem ukázat protivníkům svoji jednotu a to, že nehrozí rozpad této mocnosti na několik menších celků které by bylo možné vhodně zvolenou strategií a taktikou poštvat proti sobě, čímž by se dosáhlo jejich vzájemného oslabení, likvidace a dost možná i obsazení.

Kdy tyto dvě možnosti mohou být důvodem proč tyto čtyři “měkké” strategie založené na hospodářském a sociálním vyčerpání mohou selhat, či být příčinou pohromy postihující vše živé na této planetě.