Tři minuty do pravěku (4). Doprava a železnice.

EMP pulz, který zasáhl většinu Evropy zničil převážnou část dopravních prostředků obsahujících elektroniku. Problém vznikl tak, že vlivem EMP pulzu o intenzitě dosahující až 50 000V na metr prostoru se na vodičích naindukoval elektrický proud. Tato indukce závisí na délce vodiče, jeho impedanci a orientaci vůči směru EMP pulzu. Hodnoty napětí, které se na vedení mohou naindukovat sice se vzdáleností klesají, avšak problém je v tom, že polovodiče jsou vůči zvýšenému napětí velmi citlivé. Pokud je ovládací napětí tranzistoru jen několik voltů a na přívodním vodiči se naindukují stovky voltů, dojde k proražení polovodiče tranzistoru a jeho zničení.

Nehledě na to, že se na různě dlouhých vodičích naindukuje různě napětí, které se právě přes polovodiče může vyrovnávat. Tím zde vznikne proud, který polovodiče spálí.

Toto přepětí, vzniklé EMP pulzem se mohou snažit zachytit a zneškodnit přepěťové ochrany fungující na principu vzájemného propojení obou pólů, kdy se vodiče v podstatě vyzkratují a proud se přes přepěťovou ochranu vyrovná a svede do uzemnění. Tyto přepěťové ochrany jsou účinné vůči klasickému přepětí (například od spínacích/vypínacích procesů, či dokonce od blesku), které vodičem postupně procházejí od zdroje k jeho konci. Délkou vodiče se tento pulz tlumí a přepětí snižuje. Toto vysvětluje, proč jsou při zásahu bleskem do vedení nejvíce poškozeny domy nejblíž místu zásahu (kabely vytrhané ze zdi, zuhelnatělé spotřebiče), zatímco dál po vedení škody klesají a domy, které jsou dost daleko od místa zásahu mohou vyváznout bez vážných škod. U EMP pulzu je to jiné, tam se pulz indukuje přímo ve vedení. Nedochází tak k jeho tlumení délkou vedení, vzrůst napětí je tak velmi prudký, na což přepěťová ochrana nemusí stačit zareagovat a přepětí tak pronikne za přepěťovou ochranu. Výsledkem je tak plošná destrukce zařízení. Nehledě na to, že se přepětí může naindukovat na vodičích uvnitř spotřebiče. To jest až za přepěťovou ochranou, přímo ve vlastních obvodech.

Toto vysvětluje, proč může dostatečně silný EMP pulz zlikvidovat i spotřebiče s polovodiči, kde jsou dráty, nebo proudové cesty dlouhé i jen několik centimetrů. Spotřebiče, kde polovodiče nejsou mohou EMP pulz přežít funkční. Avšak to, jestli je bude možné dlouhodobě provozovat nezávisí jen na těchto spotřebičích a výrobcích. Závisí to na mnoha proměnných okolo, neboť každý výrobek, či spotřebič je součástí širšiho celku.

Toto se ukázalo poté, co se Martin druhého dne vydal do práce. Na železnici, kde pracoval jako strojvedoucí. Po příchodu k nádraží zjistil, že přes služební přechod stojí cisternový vlak, jehož lokomotivy jsou na dopravní koleji, vozy stojí přes výhybky do oblouku. Konec vlaku nebyl vidět, avšak čeho si Martin všiml byly zarážky položené pod kola vagónů. Tudíž bylo jisté, že je vlak zajištěn vůči ujetí a lze tak bezpečně přelézt přes plošinu vagónu.

Na raportce (služební místnosti) nikdo nebyl, jen zachod tam smrděl. Martin se tedy vydal do kolejiště, kde byly odstavené lokomotivy. Zde se potkal s kolegou, od kterého se dozvěděl, že všechny lokomotivy jsou neschopné provozu. Prakticky všechny nešly nastartovat, neboť jejich elektronika byla zničena. Nastartovat se povedlo jen jednu starou lokomotivu řady 742, takzvaného kocoura. Tato jako jediná byla ještě “originál” s řízením prostřednictvím relátek, odporů a stykačů. Avšak co nefungovalo ani u ní byla vysílačka a vlakový zabezpečovač. S lokomotivou se tak nedalo rozjet, neboť nešly “nafoukat” brzdy.

Kolega podotkl: “Teď můžeme tak akorát vytáhnout z muzea parní lokomotivu a jezdit na ní. Protože tu to určitě nezničilo.”

Martin na to zareagoval: “Máš pravdu, že EMP pulz páře neublíží (chlapi už věděli, co se stalo. Mezi lidmi se vědělo o nočním záblesku na obloze a o tom, co způsobil. Technicky vzdělaní lidé si to dali dohromady a došlo jim, co se stalo.), avšak problém bude co s uhlím, mazivy a vodou. Protože to nikdo k parním lokomotivám nedostane.”

“Jak nedostane?”

Martin: “Tehdy, v minulosti byl okolo parních lokomotiv a těžby uhlí a jeho dopravy vybudován celý ekosystém naprosto nezávislý na jakýchkoliv polovodičích. Tehdy fungovalo všechno na páru. Železnice, doly, průmysl. To všechno bylo na páru. Kdežto dnes jsou doly zavřené a zaplavují se vodou. A i kdyby byly otevřené, bez funkční elektrorozvodné sítě a veškerého vybavení z nich nikdo uhlí nevytáhne. Nehledě na to, že nepůjdou ani důlní čerpadla. Tudíž se ty doly zatopí tak jako tak. Doprava tehdy fungovala taky na páru, průmysl též. Byla to doba páry. Která už skončila a tento parní ekosystém zanikl. Nezůstalo z něj v podstatě nic nezávislého. Nejsou doly, není uhlí. A ani není způsob, jak ho k parním lokomotivám dostat. A to nemluvím o ostatních profesích na ně navázaných. A navázaných na tento, již zaniklý parní ekosystém.

Kdežto naše doba byla dobou elektrickou. Byli jsme na elektřině závislí. A ta doba skončila. Za tři minuty jsme se dostali v podstatě do pravěku.

“Cože? Do pravěku? Pavel včera říkal, že do osmnáctého století.”

A Martin na to odpověděl: “Do osmnáctého století? Tehdy měli koně, hodně koní a lidé tehdy dokázali primitivními prostředky vyrábět železo. My koně skoro nemáme. A dost možná nedovedeme vyrobit ani to železo. Proto jsme skončili v pravěku. Jen o tom ještě nevíme.”

Chlapi se následně bavili o tom, že některá stará auta bez elektroniky a s dynamy s elektromagnetickou regulací mohla EMP pulz přežít. Avšak jejich problém byl v podstatě podobný jako na železnici. Měla k dispozici palivo ve svých nádržích, nebo kanystrech někde v garáži, nebo sklepě. Avšak další palivo, pokud by tedy jejich řidiči “nevysáli” palivo z nádrží nepojízdných aut, pro ně prostě nebylo. Nehledě na silnice zatarasené vraky aut, která zastavila tam, kde je zastihla smrt jejich polovodičových součástí. Byl to doslova polovodičový infarkt, který zabil naprostou většinu polovodičů.

Dál od epicentra byly některé menší elektronické věci, které přežily. Dále přežily věci s elektronikou, které nebyly připojeny k rozvodné síti a byly odstíněné terénem. Jako třeba auta v hlubokých údolích a hlubokých podzemních garážích, ze kterých je však jejich majitelé nemohli dostat, neboť výjezdy byly zablokované. A navíc tam byla úplná tma. Jaká dovede být jen v podzemí, kde se nesvítí.

Toto však chlapi nevěděli. Řešili co s lokomotivou, která jako jediná nastartovala. Avšak nešlo s ní odjet. Kvůli zničenému vlakovému zabezpečovači a vysilačce. Na což Martin podotkl, že kohout vlakového zabezpečovače lze uzavřít a lokomotivu tak rozjet. Avšak místo vysílaček by bylo nutné použít praporky a posunovat postaru. “

Avšak jelikož nefunguje nic jiného, byl by to oříšek.” Podotkl nakonec Martin a poznamenal, “že by to znamenalo mimo jiné kanibalizaci dílů a přečerpávání nafty z nádrží nepojízdných strojů. Ze kterých bude třeba vypustit vodu, dokud nemrzne. Jinak je mráz dodělá.”

Vzápětí pozornost chlapů upoutaly dvě věci. Tou první byli dva kluci, kteří drželi v rukou mobily, se kterými kroužili ve vzduchu.

“Digitální zombie.” Poznamenal Martinův kolega.

A vzápětí se ze silnice začal ozývat bláznivý chechot. Sílil, jak se osoba, žena, blížila k nádražní budově. Tato žena měla v tváří zvláštní, nepřítomný a nepříčetný výraz. Chechtala se způsobem, kterým se dovedou chechtat jen blázni. Skuteční blázni.

“Tý z toho hráblo.”

“A nebo otevřeli blázinec. A pak tu bude značně neveselo.”

Podotkli oba chlapi. Věděli totiž, že ve městě je vyhlášená psychiatrická léčebna, lidově nazývaná blázinec. Celý velký areál s mnoha pavilony, mající kdysi dokonce vlastní železniční vlečku.

A neveselo bylo. A to tak, že velmi.

Leave a Reply