Problém v zásobování zemního plynem v EU byl v tom, že objednání jeho dostatečného množství bylo ponecháno na soukromých firmách. Kdy účelem soukromé firmy je maximalizace zisku pro svého vlastníka/vlastníky/akcionáře. Úkolem soukromé firmy tak není zajištění bezproblémového zásobování, obzvláště když může firma na nedostatku vydělat.
A jak firma na nedostatku vydělá? Úplně jednoduše, přes ekonomický zákon nabídky a poptávky. Kdy pokud dojde vlivem poklesu tlaku plynu v zásobnících, dojde tím ke snížení dodávaného množství. Což způsobí vzrůst ceny plynu na burze s náseledným snížením poptávky.
Avšak problém je, pokud vlivem klimatických podmínek potřeba převýší možnosti fyzické dodávky. Tam už nic nepomůže, nastane náraz do zdi.
A tak byla po blackoutu řešena i možnost změny systému zásobování plynem. Dosavadní systém, kdy firmy čekaly na nízkou cenu plynu, neplnily zásobníky a do zimy se šlo s nízkými zásobami ukázal svoji nefunkčnost. A kdyby jen nefunkčnost, tohle už bylo přímo nebezpečné.
Jako první se nabídl systém, kdy plnění zásobníků plynem zajistí státní firma. Ta bude v průběhu roku průběžně kupovat plyn za cenu, za jakou ho koupí (nasmlouvá) s tím, že cena pro obchodníky bude stanovena na každý týden z aktuálního cenového výpočtu zohledňujícího ceny nakoupených zasob plynu. Tento systém by se dal nazvat jako průměrový, neboť výsledná cena je dána průměrem z nákupních cen s připočtením nákladů, daní a marží. V tomto systému mohou obchodníci nakupovat plyn pouze u státní firmy.
Druhý systém byl označen jako hybridní. Zde je stanoveno datum, do kterého musí obchodníci s plynem sdělit, kolik plynu si v zásobnících pro ten který rok uskladní. Kapacitu nad zamluvenou úroveň doplní státní firma s tím, že se sleduje, jak ta která firma v daném měsíci plní zásobníky dohodnutým množstvím plynu. Pokud neplní, rozdíl následující měsíc doplní státní firma ze svých nákupů. Zde firmy prodávají svůj zaskladněný plyn, pokud jim jejich zásoba nestačí, mohou si plyn koupit u státní firmy. V tomto systému mohou soukromé firmy do určité míry taktizovat s cenou plynu, avšak když takzvaně “přečekají” chybějící kapacitu doplní státní firma. Která tak stále drží určitou část zásob plynu jako vyrovnávací/zákonnou rezervu (“buffer”).
Systém se tak ze stavu tržní nepředvídatelnosti dostal do stavu strategického plánování a myšlení dopředu.
Leave a Reply