Dúvod toho, proč libtardi vyhrávají je ve své podstatě velmi jednoduchý. Využívají přirozené lidské touhy mít se lépe a touhy rodičů zajistit to, aby se jejich potomci měli lépe v budoucnu.
Vytvořili totiž systém, kdy se určitá část společnosti může mít lépe bez toho, že by musela skutečně pracovat. Že by se musela vážněji snažit.
Jak je to možné? Přerozdělováním, dotacemi a spoustou míst, kde tito lidé nemusí nic reálného dělat. Ani ve výrobě, ani na úřadě, ani v sociálních službách. Jsou to prostě parazitní místa. Kde se dotyčný má dobře, avšak na druhou stranu je na svých chlebodárcích existenčně závislý. A to nejen on, ale i učitelé a rektoři škol, ve kterých se tyto parazitní obory vyučují. Což vede k tomu, že tito rektoři a ředitelé škol velmi ochotně uvolňují své žáky a studenty do protestů proti tomu, kdo by aktuálně, či v budoucnu chtěl ohrozit toto zřízení, na kterém jsou existenčně závislí.
Právě toto je důvodem, proč studenti dostali volno na protesty proti zrušení koncesionářských poplatků. Zastánci tohoto systému, životně závislého na oblbování společnosti by totiž přišli nejen o svoji hlásnou troubu, ale i o dobře placená místa a velmi stálý a prakticky nekontrolovatelný zdroj financí.
Proč lidé dávají své děti na studium parazitních oborů? Vidí, že tam jejich děti budou mít “dobrý” flek, proto je tam dají. A následně, pokud do tohoto systému bude chtít kdokoliv zasáhnout, budou proti němu nejen lidé v parazitních oborech pracující spolu se studenty a jejich učiteli, ale i jejich rodiče. Kteří do svých dětí investovali čas a peníze. Kde omyl znamená neuplatnitelnost a špatnou kariéru s chudobou.
Proto tito lidé tlačí na zachování statusu quo. Ve společnosti tak vytvářejí tlak na zakonzervování stávajícího stavu, bojují proti případné změně podmínek, která by mohla ohrozit jejich živobytí a živobytí jejich dětí. V mnoha případech prakticky bezpracné.
Cesta z tohoto stavu je velmi obtížná, protože když lidem nabídnete zrušení těchto parazitních míst a oborů, začne části společnosti reálně hrozit neuplatnitelnost a z toho vyplývající nezaměstnatelnost a chudoba. Což zcela pochopitelně vede k jejich odporu. A k mediální válce, pokud mají pod palcem i média.
Co se s tím dá dělat? No, v podstatně jsou z toho jen tři cesty ven a jedna, kdy se to zakonzervuje.
- Postupná změna. Každý rok se škrtne určitá část financování parazitních oborů spolu s určitým počtem míst, nad kterými má stát vládu. Toto škrtání je pozvolné, to aby se systém a společnost mohly přizpůsobit. A zároveň je nutné dát lidem možnost rekvalifikace dávající nové uplatnění. To aby pokud možno nespadli do bídy a beznaděje, vedoucí zhusta k radikalizaci.
- Náhlá smrt. Vláda prostě a jednoduše zastaví financování těchto oborů ze dne na den. Může to být uděláno v krizi, kdy se to dá zdůvodnit úspornými opatřeními nutnými k ozdravení státního rozpočtu. Případně nutností nalít peníze do jiného, nutného oboru, ke splácení státního dluhu,… Toto však vyžaduje extrémně pevnou vládu, která bude muset ustát bouři. A dost možná tak trochu s diktátorskými schopnostmi.
- Kolaps. Dotyční si “to své” uhájí až do úplného konce. Dojdou peníze, další si už půjčit nepůjde. Financování se tak zastaví samo od sebe, systém se zhroutí. Nastává explozivní nezaměstnanost, navíc bez možnosti rekvalifikace, neboť na ni stát nemá peníze.
- Vytvoření “elity”. Libtardí elity mají dost rozumu na to, aby věděly, že pokud si chtějí “to své” udržet po dlouhou dobu, musí regulovat počet koryt. Nemohou dovolit expanzivní růst ve vyšších funkcích. Proto vytváří systém “exkluzivity”, kdy se nahoru dostanou jen ti nejlepší a nejhorlivější. A ti dole spolu zápasí v jakési verzi krysích závodů. Tato elitizace má navíc tu nevýhodu, že se nahoru dostávají skutečně chytří a ctižádostiví lidé, mající zhusta rodiče se stejnými vlastnostmi a navíc s čichem na to, v kterém oboru se v tu dobu dá co nejlépe uplatnit. A s co největšími benefity. Tato varianta vede k rozvrstvení společnosti a vzniku společenské třídy s omezeným vstupem, avšak soustředěnými zdroji a mocí. Mající ve svých rukou i média a mnohdy, prostřednictvím lobbistů i tvorbu zákonů. To je poté lidem hlásána zelená bída, zatímco ti, kdož vládnou létají na své sabbaty tryskáči.
S libtardizací společnosti se dá dělat mnoho, avšak jen do chvíle, kdy libtardi získají ve společnosti většinu. Protože, pokud je ve většinové společnosti vůči nim alespoň tichý odpor, nebo nezájem je možné je postupně ekonomicky dusit. A snižovat tak počet lidí, kteří jdou studovat jejich parazitní obory. Když totiž rodiče uvidí, že parazitní obory “netáhnou”, dají své děti jinam… Takto jim postupně vyschne zdroj nových duší…
Právě proto je třeba se sdružovat, organizovat. Organizovaná skupina lidí není davem, ale silou. Která získává na moci tím, že ji nelze umlčet tak snadno jako jednotlivce. A kdy tato organizovaná skupina lidí může tlačit na změnu podmínek ve společnosti, čímž začne postupně vytlačovat libtardy ze společnosti i politiky. Čímž zpětně vznikne tlak na změnu studijních oborů. A zároveň si tato organizovaná skupina lidí k sobě přitáhne další lidi, čímž se naplní přirozená touha člověka patřit do lidské skupiny.
Člověk je totiž tvor společenský, kdy jde libtardí atomizace proti této přirozenosti převážné části společnosti. Čehož lze vhodně zvolenými prostředky a způsoby využít. A to jak osobním setkáním a příkladem, tak i prostřednictvím sociálních sítí.
Jsou-li totiž dnešní děti hodně na sociálních sítích, je možné toho využít a vhodně zvolenými tématy využít jejich přirozené zvědavosti a jejich touhy patřit “do party”. Čímž se zároveň formuje jejich osobnost a případně se využívá jejich tvořivost a touha něco dokázat.
Leave a Reply