Nejprve k těm tankistům. Německá tanková posádka zůstávala během blackoutu ve svých kasárnách. Prvních několik dní to bylo u nich ještě klidné, načež dostali rozkaz k vyjetí z kasáren a přejetí před velkou železobetonovou skeletovou budovu stojící na kraji města v průmyslové zóně.
Došlo totiž k tomu, že do této budovy se stáhla část tlup a byli zde zřejmě i extrémisté, kteří podle svědků “shodili” za mohutného jiskření nedaleké páteřní elektrické vedení. Policisté, kteří byli k budově vysláni, měli co dělat, aby vyvázli životem. Stříleli po nich z automatu…
Velitel útvaru do akce poslal trojici tanků Leopard a terénní vozidlo. Městem jet nechtěli, jednak by jim hrozil molotovův déšť a navíc by kovové pásy tanků poškodily silnice a “okousaly” obrubníky. Po vyjetí z kasáren to tankisté vzali po polích a loukách, což vyvolalo jisté pozdvižení v okrajových čtvrtích, odkud je lidé viděli. Posléze tato trojice tanků stanula pod vysokým náspem železniční trati.
Tou dobou Ahmed hlídající přidělený sektor zpozoroval trojici tanků. Podal hlášení svému veliteli, který poslal na střechu budovy střelce s RPG.
Velitel tankového odřadu nařídil svému řidiči, ať s tankem najede na silnici vedoucí přes železniční trať a následně na parkoviště před budovu, kde velitel ampliónem vyzve tlupy v budově, aby se vzdaly.
Avšak na parkoviště tank nedojel. Jakmile se dostal na přejezd, jeho velitel zpozoroval pohyb na střeše, kde se zablesklo a proti tanku vyrazila raketa RPG. Ta tank zasáhla do předku věže, jejíž pancíř zásahu odolal. Avšak co nevydrželo byl zaměřovač a přední kamera na tanku, které byly zničeny. Velitel tanku tak nechal se strojem zacouvat zpět za násep, kde byl jeho stroj krytý. Zde veliteli druhého stroje nařídil, ať při nájezdu pokropí střechu budovy kulometnou palbou a následně vystřelí do přízemí budovy tříštivý granát.
Což se také stalo. Ahmed ve třetím patře skočil na podlahu místnosti, když zaslechl svist kulek kulometu následovaný zvukem kulometu tatatata. Vzápětí se ozvalo zaječení granátu, budovou otřásl výbuch, venku zaduněl výstřel z děla a na schodech se objevil kouř. .
Vybuch v přízemí vyboural vyzdívku s velkými okny skoro po celém spodku levé části budovy. Po rozptýlení prachu a kouře se odhalil pohled na nosné sloupy budovy podepírající její stropní nosníky. Což neunikl pozornosti velitele třetího tanku, který dalekohledem zpoza železniční trati na náspu sledoval vysledky palby.
“Jestli jim chcete shodit barák na hlavu, nechte mířit na nosné sloupy v přízemí.” Vyzval interkomem velitele.
“Seš nějakej chytrej…” Oponoval velitel odřadu.
“Nejsem chytrej, jen mám stavební průmyslovku.” Oponoval velitel třetího tanku. A vzápětí dodal: “Tudíž vím, že pokud jim zničíme dostatečný počet nosných sloupů v přízemí, gravitace dokoná zbytek. Celá část budovy se zhroutí dolů a pohřbí všechny osoby, které se v ní nacházejí ve svých troskách.”
Nápad vypadal logicky, velitel odřadu se tedy velitele třetího tanku zeptal, jaký postup navrhuje.
A velitel třetího tanku mu řekl: “Z levé části budovy je vidět celkem 16 nosných sloupů. Když si je očíslujeme odzadu zleva doprava, bude levý zadní rohový sloup označen číslem jedna. Další v řadě budou mít čísla 2 až 4. Druhá řada má čísla 5 až 8. Třetí řada sloupů má čísla 9 až 12 a poslední řada sloupů, ta nejblíž k nám 13 až 16. My budeme mířit na sloupy 6,7,10,11, to jest vnitřní čtyři. Munici bych použil trhavou průbojnou, ať granát exploduje uvnitř železobetonového sloupu. Takto celá vnitřní část sekce ztratí oporu a zhroutí se dovnitř.”
Velitel odřadu plán schválil (beztak nevymyslel nic lepšího…) a jeho provedením pověřil posádku třetího tanku. Jeho velitel, který to celé vymyslel instruoval svého střelce, na co a jakou municí má mířit. Nabíječ nabil dělo, tank se dal do pohybu a jakmile vyjel na silnici k přejezdu, jeho kulomet zahájil palbu. Jakmile se věž tanku dostala nad úroveň kolejí střelec zamířil a vystřelil. Granát zasáhl sloup označený číslem šest, zaryl se do betonu a vybuchl. Výbuch roztrhal beton sloupu i s armarurou na kusy, což vedlo k prohnutí stropu. Tank vzápětí zacouval zpět za násep.
Ahmed ve třetím patře zaznamenal zaječení granátu, prudký výbuch v přízemí, silný otřes budovy a měl pocit, jako vy se pod ním pohnula podlaha, ve které to praskalo a vrzalo. Ve zdi se objevila šikmá trhlina. Na chodbě byl slyšet dusot bot jeho spolubojovníků unikajících do druhé části budovy. Někteří se snažili uprchnout dolů po schodech, avšak ty byly plné kouře, prachu a hala před nimi v přízemí byla plná trosek a mrtvých těl
Kouř a prach se po chvíli rozptýlily, načež velitel zavelel k druhému nájezdu. Tentokrát granát roztříštil sloup číslo sedm. Strop se prohnul ještě víc, v nosnících zely trhliny. Nebyly moc široké, avšak bylo jich hodně.
Ahmed opět zaznamenal prudký výbuch a otřes budovy. Dým ho již začínal dusit. Chtěl utéct, avšak dveře ve zdi, která popraskala daleko víc byly zablokované. Lomcoval s klikou, snažil se dveře vykopnout, avšak tyto byly protipožární. Navíc se otevíraly do míst.
Poté přiletěl třetí granát. Sloup “desítka” vzal za své, což vyvolalo částečný propad stropu nad přízemím a mohutné průhyby stropů nad dalšími patry. Bylo vidět, jak se vnější strana budovy zkroutila, její konstrukce sténala a chvěla se. Členové tlup se snažili palbou ze střechy oslepit tank.
Čtvrtý granát byl rozhodující. Po zničení sloupu jedenáct došlo k dominovému kolapsu budovy. Ahmed cítil, jak se pod ním propadá strop. Zeď se hroutila, ocitl se ve vzduchu. Než dopadl a jeho vědomí skončilo v temnotě pomyslel na ráj se 72 pannami. Avšak jeho otázka, kolik bude mít k dispozici “čísel”, když pannou je dívka jen jednou v životě, než se stane ženou, mu zůstala nezodpovězena. Odpovědi na tuto otázku se v tomto životě již nedočkal.
Toto zhroucení levé části budovy, jejíž stropy napadaly jeden na druhý jako palačinky na talíř vyvolal v horních patrech, kde zůstaly i osoby, které tam přeběhly z druhé části budovy před jejím zřícením ohromný zmatek, ukončený až kolapsem budovy po postupné likvidaci vnitřní čtveřice nosných sloupů. Z celé budovy tak zůstalo stát pouze vnitřní jádro se schodištěm a výtahy a části této střední sekce. Obě křídla budovy ležela zhroucená na zemi, palba z budovy umlkla až po jejím zhroucení. Tankisté měli radost, že splnili svůj úkol, byť byl jeden z tanků poškozen.
Při rozebírání trosek budovy se údajně našly pozůstatky více než stovky těl.
…
Nyní se podíváme do Čech.
Na chalupu na Vysočině se před blackoutem vydala skupina kolegů z práce. Víkend předtím dvě rodiny známých strávily s karavany v kempu, načež navštívily svého známého s elektromobilem na jeho chalupě, kde je zastihl blackout. Na chalupě měli ve sklepě brambory, ve studence vodu, ve spíži konzervy a k mistnímu zemědělci si chodili nadojit mléko. Zemědělci kvůli výpadku nefungovala vývěva, krávy proto bylo nutné dojit ručně. Avšak problém byl v počtu krav, zemědělec proto rozhlásil, že kdo chce, může si mléko nadojit sám. Ručně. Lidem to chvíli trvalo, než se to naučili, avšak nakonec pochopili, že kráva se dojí tak, že se struk (“cecík”) uchopí zlehka mezi dlaň ruky a prsty, načež se sevře ukazováček. Ze struku začne tryskat mléko, po zeslábnutí jeho proudu stiskneme prostředníček. Následně prsteníček a nakonec malíček.
Tímto postupným svíráním prstů ze struku vytlačíme mléko, poté, co proud mléka ustane sevření uvolníme. Struk se naplní mlékem a proces postupného svírání prstů se zopakuje.
To, že lidé výměnou za možnost nadojit si mléko pomohli s krmením krav a úklidem hnoje bylo samozřejmostí. Lidé tak měli mléko a hospodářovi zůstaly zdravé krávy.
Po dvanácti dnech se obě rodiny a elektromobilista vydaly na cestu domů do města. Přes 200 kilometrů daleko…
Leave a Reply