Nová kronika Mlýna.

Jan se s ženou a dcerou sbalil ráno dvacátého třetího dne poté, co vypukl blackout. Elektřina šla už 16 hodin denně, podařilo se mu tedy doplna dobít baterii elektroauta. Tu sice před tím, než “spadla síť” nabil na 100%, avšak elektronika, která nikdy nespí nějaké to procento z baterie spotřebovala. V cizině se tomu říká wampire drain, neboli upíří spotřeba.

Po desáté hodině dopoledne se Janova rodina vydala na cestu. Vyjeli z parkoviště na ulici, kde probíhalo odklízení vraků aut a Jan si všiml, jak po nich někteří lidé koukají. Jeho dcera, když se o tom Jan zmínil podotkla: “Tati, nediv se. Holky mi říkaly, že jsi to byl ty, kdo s tím vším začal.” A Jan si vzpomněl na jím vržený květináč s kaktusem…

Jan najel na magistrálu na sloupech, pokračoval po ní okolo města, přičemž si všiml jedné zajímavé věci. “Trojúhelník”, krajní blok spadající do svobodné skupiny bloků měl v oknech německé vlajky. Blok u magistrály nalevo od něj už měl vlajku s klikyháky.

“Tady končí civilizace a začíná středověk.” Pomyslel si Jan.

Cesta k našim hranicím ubíhala v klidu. Jan jel maximálně ekonomicky, s cílem dojet na české území bez nutnosti dobíjet baterii svého elektromobilu. Veřejné nabíjecí stanice byly zhusta mimo provoz, aplikace v mobilu hlásila “služba nedostupná” a škemrat o zásuvku v Německu se Janovi zrovna dvakrát nechtělo.

Během cesty si Jan všiml, že v některých oblastech vlají vlajky německé, zatímco jinde ty arabské s klikyháky.

“Je to jako když pacient s rakovinou v nemocnici zjistí, kde všude se mu ukázaly metastázy zhoubného onemocnění, které si dlouho nechtěl přiznat.” Pomyslela si Janova manželka.

Poslední oblast s arabskými vlajkami s klikyháky Jan uviděl přímo u hranic před hraničním přechodem. A jaké bylo jeho překvapení, když musel za průjez ani ne půl kilometru dlouhé silnice zaplatit dvacet euro. Objet se to nedalo, navíc v baterii měl posledních 15%.

Jan se s rodinou konečně dostal na české území. Okolo se tyčily kopce pokryté sněhem, cesta se vinula okolo říčky a Jan zjistil, že kapacita baterie elektroauta klesla pod deset procent. U cesty si jeho manželka všimla cedule upozorňující na ubytování. Jana napadlo, že když tam přespí, by je mohli nechat dobít auto. Odbočil tedy z hlavní silnice a asi po půl kilometru přijeli k chatě, která byla zavřená. Jediné, co tam svítilo byla LEDka u elektroměru.

Jan se podíval po okolí a všiml si vzdušného elektrického vedení k chatě vedeného na betonových sloupech. Couvl asi deseti centimetry sněhu na parkovišti k betonovému sloupu, vypnul auto a zadíval se na vedení na sloupu. Jeho tři dráty byly vedené na bílých izolátorech, čtvrtý drát měl izolátor hnědý.

“Nad čím přemýšlíš?” Ptala se Jana jeho manželka.

“Nad tím, jak dostat elektřinu z těch drátů do naší baterie. Což o to, přenosný wallbox a prodlužovačku mám, ale jak ho k těm drátům připojit?” Odpověděl Jan a vydal se na obhlídku okolí. U chaty nic nebylo, zásuvka byla v uzamčené skříňce u elektroměru. Jan šel o kousek dál, kde byla polorozpadlá ohrada na dobytek. Všiml si dlouhých hřebíků trčícíh z prakticky zcela shnilého sloupku ohrady a dostal nápad. Strýc Jana sloužil na vojně u radistů, kde se podle jeho vyprávění připojovali k vedení pomocí tyček s háčky.

Což o to, háčky si Jan mohl vyrobit z hřebíků, ale co ty tyče. Které by dostaly k drátům elektrického vedení, alespoň šest metrů vysoko. Jan se nad tím zamyslel a vyšla mu délka tyčí alespoň čtyři metry.

Jan vešel do mladého lesa, kde po chvíli našel vhodné kmínky mladých listnáčů ležící na zemi. Některé větve a vršek kmínků se mu podařilo ulomit, načež oba kmínky o průměru tak do deseti centimetrů dotáhl k autu. Zde z bot, které měl v kufru auta vyndal tkaničky, těmi ovázal vršky kmínků, načež hřebíky probil kmínkem pomocí kamene nalezeného na hromadě u cesty. Načež hřebíky přihnul k tyči.

Takto si Jan vytvořil tyče s háky, což byla první část úkolu. Ta druhá spočívala ve vytvoření elektrického přívodu. Což Jan vyřešil tak, že kamenem odsekl přes hranu obrubníku z prodlužovačky zástrčku (vidlici). Izolaci prodlužovačky asi na deseti centimetrech pomlátil kamenem tak, aby z kabelu šly vyndat žíly. Jakmile je Jan z kabelu vytáhl, začal za ně táhnout, což způsobilo prořezávání se žil přes izolaci. Takto Jan vytáhl dostatečně dlouhou část žil z prodlužovačky, načež s pomocí kamene stáhl izolaci z posledních deseti centimetrů. Obnažil tak měděnou lycnu. Lycnu z vodiče s hnědou izolací omotal okolo jednoho hřebíku a lycnu z drátů s modrou a zelenožlutou izolací omotal okolo druhého hřebíku zatlučeného do tyče. Tuto tyč s dvojicí drátů následně Jan zavěsil na drát s hnědým izolátorem a tu s hnědým drátem na drát s bílým izolátorem (fáze). Do zásuvky na druhém konci prodlužovačky poté Jan připojil přenosný wallbox připojený k autu. Auto se začalo nabíjet a na dotaz dcery, jak dlouho to bude trvat nasledovala odpověď “Do rána.”

Janova rodina tak musela v autě přespat do rána, občas byly nahoře na vedení vidět slabé modré jiskřičky, to jak vítr hýbal s tyčemi s háky. Ráno, po rozednění byla baterie auta plná, Jan si sbalil “fidlátka” a odjel s rodinou domů. Pravda, jen ony nabíjecí tyče zůstaly ležet vedle parkoviště ve sněhu.

Za další čtyři hodiny Jan se svojí rodinou přijel domů. Do domu, kde bylo jen pět stupňů nad nulou. “Ještě, že je barák pořádně zateplený a v závětří.”, pomyslel si Jan, když zatápěl v kotli, na kterém manometr ukazoval normální tlak vody. Zatímco jeho manželka zjišťovala rozsah pohromy v lednici a mrazáku, který připomínal zmrzlé mrchoviště. Jak jeho obsah roztál, zkazil se a po nahození proudu opět zmrzl.

Což o to, lednici se podařilo vykydat bez větších potíží. Avšak obsah mrazáku se změnil doslova ve zmrzlou kostku hnusu vypadající naprosto nevábně. Jan s manželkou a dcerou mrazák na kolečkách nakonec vytlačili ven před dům, kde ho na trávě převrátili na bok s pootevřeným víkem. Přes den je nad nulou, pomyslel si Jan, když převraceli mrazák. “Třeba to z něj vypadne ven a půjde ho pak zachránit. A když ne, tak už s ním stejně nikdo nic neudělá.” Řekl poté nahlas, když šli do domu.

Obsah z mrazáku nakonec dostali ven. Na jeho vymytí padlo spoustu octa a jarové vody, než se odvážili mrazák vrátit do domu. Nechali ho stát celý den, než ho Jan zapnul. Mrazák se rozeběhl a namrazil se. Avšak kvůli nedostatku potravin do něj Janova rodina dlouho neměla pořádně co dát. Maximálně se na dně krčilo několik balíčků.