Zatímco v tomto německém městě si lidé ve svobodných blocích, které se v průběhu posledních dvou dnů dokázaly spojit do oblasti zaujímající velkou část čtvrti, dokázaly udržet své území bezpečné proti nájezdům tlup v teplákovkách a zajistit i distribuci potravin, byla situace jinde i diametrálně odlišná. Vlády nad těmito oblastmi se ujmuly tlupy řízené muslimským bratrstvem a jeho organizacemi. Lidé, pokud se chtěli dostat k potravinám museli podepsat závazek
Německá vláda, která chtěla nad těmito oblastmi získat kontrolu zvažovala použití síly. Jenže pokus proniknout do těchto oblastí byl “odměněn” molotovovým deštěm a při pokusu o ovládnutí ze vzduchu byly vrtulníky ohrozeny oslněním lasery a posléze drony. Což zapříčinilo ztrátu tří vrtulníků, z velké části i s posádkami. A jelikož měla armáda málo letuschopných strojů, byl to konec pokusu ovládnout tyto oblasti ze vzduchu.
Někoho napadlo použít tanky a obrněná vozidla. Avšak zde byl problém s molotovovým deštěm, navíc by ostré použití obrněnců v zastavěných oblastech vedlo k vysokým ztrátám na civilním obyvatelstvu, obzvláště pokud by bylo použito jako živé štíty. A to si nikdo z politiků, tváří v tvář veřejnému mínění a neziskovkám nedovolil.
Politici tak museli začít se zástupci muslimské samosprávy jednat. Přiznali jim autonomii a možnost na území, která ovládli používat vlastní pravidla. Ženy tam tak musely chodit zahalené… A nejen to, lidé, kteří nebyli muslimové museli platit zvláštní daň. Tudíž platili nejen státní a obecní daně, ale i tuto daň speciální.
Jaké to bylo procitnutí pro politiky, kteří německou armádu dovedli z plně akceschopné síly do stavu, o kterém kdosi kdosi řekl, že by “nedokázala ubránit ani těhotné tankistky ve speciálních uniformách.”
Jednání samozřejmě proběhlo i o čtvrti, kde si lidé udrželi svoji samostatnost. Jednání se účastnila i Gertrůda s některými dalšími lidmi ze samosprávy. Jednání nakonec dopadla tak, že hranice mezi německou a muslimskou částí čtvrti proběhla místy, kde stály barikády. Ty byly posléze odstraněny a ulice zprůjezdněny.
Tou dobou proběhla oprava elektrického vedení. A při pokusu nahodit rozvodnou síť se muselo postupovat po částech s tím, že poškozené úseky a budovy musely být nejprve izolovány.
U vodovodů to bylo stejné, nejprve proběhla kontrola budov v ulici, načež po izolaci budov s poškozenými rozvody byla voda puštěna do konkrétní ulice.
Vyhořelé a zničené obchody velmi komplikovaly zásobování obyvatel potravinami a zbožím, což se do určité míry dařilo vyřešit zakládáním provozorních obchodů v nevyužitých prostorech bloků.
A teď to smutné. Mrtvoly. Bylo jich… no hodně. Mrtvoly tak svezli na určené místo, kde proběhla jejich identifikace. Dále dostali lidé sedm dnů na to, aby se podívali, jestli mezi mrtvými není někdo blízký, či známý. Mrtvoly, o které se nikdo nepřihlásil putovaly po sedmi dnech do hromadného hrobu.
Dále se všichni lidé museli přihlásit u místní samosprávy. Což se týkalo i Jana, jeho ženy a dcery. Na dotaz Jana, kdy se bude moci s rodinou vydat domů mu bylo řečeno, že obnovení průjezdnosti silnic a zprovoznění nutné infrastruktury ještě několik dnů potrvá. Jan se svojí ženou mohl, když nic jiného, alespoň poslat zprávu do práce a svým rodičům. Což byla pro ně úleva, po Čechách kolovaly hrůzné zprávy o tom, co se v Německu dělo. Když Jan později popsal svoji zkušenost z blackoutu v Německu lidé, kteří slyšeli to, co popsal mu nakonec řekli, že realita byla daleko horší, než to, co slyšeli “jako zaručené zprávy v TV i “na pavlači””.
Teprve až 22 den po vypuknutí blackoutu dostal Jan se svojí rodinou “zelenou” k cestě domů.
Leave a Reply