Vzduchem na náměstí vířil prach. Motory vrtulníku se zastavily, na palubní desce problikávaly kontrolky a občas se zajiskřilo od kabelů. Vojáci vzadu se zvedali z boku vrtulníku, kde skončili po havárii, někteří se snažili pomoci pilotům. Jeden z pilotů nebyl podle všeho vážněji zraněn, dostal se ven celkem snadno. To druhý pilot to tak dobré neměl. Z hlavy mu tekla krev a pravou ruku měl přiskřípnutou pod rámem kabiny.
Kouř a prach se zvolna rozptylovaly, když jeden z vojáků zpozoroval v kouři a prachu postavy. V první chvíli si snad myslel, že jim tyto postavy jdou pomoci. Ale to by ony postavy nedržely v rukou molotovy. Voják na nic nečekal, vystřelil, postava spadla na zem, avšak to už na havarovaný vrtulník dopadlo několik molotovů. Vrtulník začal hořet, vojáci, kteří mohli vystřelili ještě několik ran do prachu a dýmu, odkud přilétaly molotovy. Odpovědí jim byl hrozný řev.
Avšak to už museli z vrtulníku utéct. Z celkem deseti lidí, osmi vojáků a dvou pilotů se jich ven dostalo devět. Bojeschopných jich bylo šest, sedmý s podvrtnutým kotníkem částečně a poslední dva byli vážně zranění, neschopní pohybu vlastní silou. Jeden z nich měl navíc popálenou levou ruku i s ramenem…
Celá tato skupina tak vyběhla kouřem a prachem do nejbližšího domu, přičemž dva zraněné nesli na zádech a třetí se zaťatými zuby skákal po jedné noze. Ti co mohli ještě střelili několik útočníků s molotovy, načež se dostali do staré budovy. V ní po schodech vyšli do třetího patra, zde se zabarikádovali tak, že dva vojáci hlídali schody s chodbou a druzí dva přístup ze střechy.
Místnost byla plná rozbitého kamcelářského vybavení, byly zde dokumenty Raifeissen banky a rozházené reklamní letáky se šťastnou rodinou, která dostala hypotéku na své nové bydlení. Na stěnách byly nasprejované klikyháky, což velitel vojáků nevnímal, neboť se snažil vysílačkou domluvit s vedením. Kanál však byl hodně rušený, spojení se mu navazovalo těžko a slova bylo nutné několikrát opakovat. Velitel žádal o vyslání zachranného vrtulníku s evakuačním týmem, který by je zachránil. Avšak jeho žádost byla zamítnuta, letecké síly Německa neměly žádný vrtulník, který by byl schopen boje. Vrtulníky, které byly letuschopné mohly být použity jen jako transportní, avšak ne jako bojové. Jejich zbraně byly nefunkční. A navíc jich bylo málo… Prostě už žádný nezbyl…
Velitel tak pochopil, že vzduchem to nepůjde. Požádal tak o pozemní zásah, odpovědí bylo, že je nutné dát dohromady zachranný tým.
Tou dobou se ozvala střelba ze schodiště, kde jeden z vojáků zastřelil útočníka s pistolí.
Obyvatelé svobodných bloků, kteří sledovali pád vrtulníku trnuli hrůzou. Nad náměstím se zvedal sloup dýmu, který houstl a tmavnul. Bylo tak jasné, že vrtulník hoří. Avšak jestli se z něj jeho posádka dostala, či nikoliv nikdo nevěděl. Nebylo tam vidět. Posléze se ozvalo několik výstřelů, když kdosi upozornil na to, že na náměstí asi hoří druhé místo. Jak lidé pronesli “Asi od toho vrtulníku”.
Druhé místona náměstí skutečně hořelo, avšak neměl to na svědomí vrtulník, to do přízemí a prvního patra starého domu pronikli průchodem z vedlejšího obchodu vychrtlíci, kteří zde založili požár. Jak se kouř šířil po schodech nahoru ho zaregistrovali i vojáci. Avšak nemohli schody uzavřít, nebyly na nich žádné dveře. Vzali tedy zraněné a odešli do nejvzálenější části budovy, odkud velitel zavolal na velení a ohlásil, že v budově vypukl požár. A že cesta dolů je odříznutá. Odpovědí mu bylo ticho.
Navíc viděli dav venku na ulici. S arabskými vlajkami, jak skanduje cosi, čemu nerozumí.
Na chodbě domu už nebylo přes kouř vidět. Poslední voják na chodbě, než se zavřeli v místnosti našel požární sekeru. Rozmáchl se a udeřil s ní do zdi. Omítka v místě zásahu odpadla a objevily se cihly. Všichni to pochopili. Začali se střídat u sekání do zdi. Nejprve to šlo špatně, ale jakmile dostali ven první cihly, ty další šly už snadněji. Nakonec tak do zdi prosekali díru na druhou stranu. A objevila se druhá zeď, do které se též pustili.
Tou dobou se z podlahy třetího patra na druhé straně domu silně kouřilo. Na podlaze, která se prohýbala se objevovaly puchýře a tmavé fleky, jak dřevěná podlaha prohořívala. Nakonec se propadla, což vojáci zaznamenali jako otřes budovy. Tou dobou se jim špatně dýchalo, přestože dveře utěsnili oblečením. Posléze jim začalo být vedro, motala se jim hlava, začali omdlévat. Místnost už byla plná bílého kouře, když poslední voják omdlel. Žádný z vojáků tak neviděl puchýře a tmavé fleky, které se vytvořily na podlaze těsně před tím, než se prohýbající se podlaha propadla vstříc ohnivému infernu.
Všechny stropy budovy i její střecha se propadly, což k oblakům vysílalo mračna jisker a oharků, kterým stála v cestě vysoká budova u náměstí.
Leave a Reply