Policejní vrtulník s komandem tak přiletěl až později odpoledne. Bylo vidět, jak jeho pilot nalétl nad střechu problémového bytového domu za křižovatkou. Z vrtulníku se k zemi snesla lana, po kterých slanilo zásahové komando, načež vrtulník odletěl. Jeho pilot hlásil, že se stal terčem silných zelených laserů svítících z obou věžových ubytoven a z vysoké budovy u náměstí, kde byla podle zaměření umístěna radiostanice rušící vysílačky a prakticky znemožňující komunikaci na volných pásmech.
Členové komanda si velmi rychle proklestili cestu na půdu domu. Zde zaujmuli taktické postavení, načež vyrazili zamčené dveře na schodiště, po kterých se dostali do nejvyššího, čtvrtého patra budovy. Baterky umístěné na railech zbraní osvětlily prázdnou dlouhou chodbu, na které nebylo nikoho vidět.
“Odhoďte zbraně, odhoďte zbraně!!!” Zařval najednou na členy zásahového komanda muž v černé teplákovce, který držel nůž pod krkem mladé štíhlé ženy, kterou vystrčil ze dveří bytu na chodbu. Člen komanda, ten úplně první si všiml, že pánev ženy překrývá pánev muže, který ji držel jako rukojmí jen z části. Pomalu sklápěl zbraň dolů, jako by ji chtěl pomalu odhodit. Avšak ve chvíli, kdy zbraň mířila na pánev muže stiskl kohoutek. Vzduchem třeskl výstřel, kulka proletěla asi centimetr vedle pánve ženy a zaryla se do pánve muže. Kterému roztříštila pánevní kost na drobné úlomky, takže by to na rentgenu vypadalo, jako kdyby byl v místě zásahu místo kosti padající sníh. Kulka s vymrštěnými úlomky kosti potrhaly orgány v pánví muže a to včetně velkých cév. Zásah do velké kosti, kterou pánev bezesporu je, způsobil navíc těžký nervový otřes a mechanické zhroucení těla. Muž se tak zhroutil na zem za ženu, která začala hystericky ječet a počůrala se. Člen komanda hysterickou ženu prudce odstranil do strany a vpadl do bytu, kde narazil na dalšího v teplákovce. Ten však ztuhl, zásahovkář ho prudce srazil na zem, jeho kolega ho prohledal a spoutal ho plastovými páskami, zatímco po chodbě domu se šířila velká krvavá skvrna. Tato dvojice bleskově prohledala byt, kde v ložnici narazili na dvě děti objímající podle všeho svého otce. Ten pohybem hlavy a očima ukazoval k velké dvoukřídlé skříni. Jeden z komanda, ten co střílel si stoupl bokem od skříně, jeho kolega stál naproti němu, načež skříň otevřel a … ze skříně vystartoval tmavý vychrtlík s mačetou, který okamžitě skončil spoutaný na zemi a s roubíkem z dětské plínky v puse, neboť začal něco řvát.
Oba zásahovkáři se od otce dozvěděli, že “těch šmejdů” je asi 15-20.
Tou dobou se ozvaly další vystřely. Opět bylo braní rukojmích, v jednom případě to skončilo střelou do hlavy a v druhém případě roztříštěnou hlavicí kyčelního kloubu po zásahu střelou ze samopalu. Členové komanda byli dohodnutí, že nesmí vzhledem k situaci dopustit své odzbrojení. Proto stříleli i v situacích, které by jindy řešil vyjednavač. Teď je řešila buďto pouta, nebo rychlé olovo.
Na bytový dům tou dobou zaútočilo druhé komando z ulice. Dovnitř se dostali po žebříku, přičemž zneškodnili dva vychrtlíky v teplákovkách.
Během celé akce došlo i k jednomu úmrtí obyvatele domu, kterému člen tlupy podřízl hrdlo, načež byl nekompromisně zastřelen. Další tři obyvatelé domu byli zranění, z toho byl jeden pořezaný, druhý bodnutý a třetí utrpěl postřel (tečné postřelení) po kůži své pánve, jelikož zásahovkář nedokázal jiným způsobem zasáhnout pánev útočníka. Který po půl hodině na následky krvácení zemřel, zatímco rukojmí si z akce odnesl krvavý šrám.
Těmto dvěma zasahovým týmům se nakonec podařilo dům osvobodit s tím, že po selekci obyvatel domu bylo nakonec objeveno a zatčeno dalších jedenáct příslušníků tlup v teplákovkách, kteří se snažili schovat mezi obyvateli domu.
Tou dobou probíhala příprava akce proti vysoké budově u náměstí, kde byla vysílačka/rušička. Na jejíž likvidaci vystartoval vojenský vrtulník, který nalétl nad náměstí. Když se blížil k vysoké budově si lidé všimli, jak se k němu něco blíží seshora. Byl to dron, který vrtulník zasáhl seshora do vrtule. Vrtulník se začal třást, jeho pilot ho v podstatě nebyl schopen řídit, což vedlo k velmi prudkému přistání vrtulníku na náměstí. Při přistání se vrtulníku zlomil podvozek na jedné straně, což vedlo k jeho naklonění, zarytí vrtule do dlažby, vymrštění dlažebních kostek do vzduchu, které jako žulové krupobití létaly okolo a nakonec k převrácení vrtulníku. Až poté se jeho vrtule zastavila, zatímco z motorů vrtulníku stoupal dým.
Členové posádky vrtulníku a četa vojáků tak skončili na boku, kde se probírali z havárie. Pilotovi na pravém sedadle stékala krev z hlavy.
…
Během střetu v bytovém domě probihalo jednání mezi policií a Hansem s jeho dvěma kolegy. Policisté prvně požadovali, aby v době, kdy budou čtvrtí projíždět nákladní auta s potravinami byli na ulicích pouze a jen vybraní lidé, kteří potraviny převezmou a následně je rozdělí.
Hans, kterému okamžitě došlo, co by následovalo řekl: “Barikády budeme muset mít obsazené. Protože když na nich nikdo nebude, nám do čtvrti vtrhnou tlupy ve snaze zmocnit se potravin, případně budou chtít vypálit auta. A my všichni budeme zase na začátku.”
Toto Hansovo zhodnocení situace vyvolalo velkou diskusi. Nakonec dospěli k dohodě, že barikády zůstanou obsazené.
Tou dobou lidé začali připravovat prostředky na stavbu další barikády. Šlo hlavně o paletové vozíky, lidově nazývané “pumpík”, s pomocí kterých přesouvali nepojízdná a vyhořelá auta použitá na stavbu barikád. Lidé postupovali tak, že autu vyvázali nápravy, načež auto podložené prkny a trámky zvedli pomocí dvou paleťáků. Většinou to stačilo, aby se kola auta dostala do vzduchu a auto mohlo být odtaženo na místo určení (někdy musel být ještě třetí paleťák z druhé strany auta). Vyvazování náprav aut pomocí popruhů s ráčnou zavedli proto, aby se nápravy po zvednutí auta nesvěsily na zem, což by bránilo v odtažení auta. Nepojízdná auta byla totiž tažena v pozici bokem napřed.
Při těchto pracech přibylo do garáže používané jako provizorní márnice druhé zuhelnatělé dětské tělíčko. To první bylo z auta z výjezdu z parkoviště.
…
Ještě před setměním byli z bloků vyvedeni zadržení kolaboranti. Všichni museli projít okolo garáže s otrvřenými vraty, kde byly okolo dvojice zuhelnatělých dětských tělíček na provizorním katafalku umístěny svíčky. Někteří okolo prošli se skloněnou hlavou, někteří se podívali dovnitř. Mladý kolaborant, který byl jako jediný živý zadržen ve vchodě se dovnitř podíval. Prý zbledl a ti, kteří stáli poblíž prý slyšeli, jak řekl: “Tohle jsme nechtěli.”
Avšak to, co chtěli nikoho nezajímalo, na tyto jedince pršely z oken plivance a sprosté nadávky. Jan, který to sledoval po dlouhé době řekl, že mu přišlo, že se tam tehdy probouzela síla, která dovede tvořit i ničit.
Leave a Reply