Během pokusů o obnovu funkčnosti rozvodné sítě v Německu nastaly dva základní problémy, na které se nabalil problém další.
Prvním problémem byla poškozená vedení propojující severní části země, kde bylo nejvíce elektráren s ostatními částmi země. Což o to, problémy s ukradenými vodiči se vyskytly i u nás, avšak z úplně jiného důvodu. Zatímco v Německu byly fyzicky poškozeny stožáry páteřních vedení, u nás se jednalo hlavně o krádeže vodičů v koncových úsecích vedení, v oblastech s vysokou koncentrací “magnetických lidí”. Toto poškození páteřní sítě v Německu značně zpomalovalo nahození rozvodné sítě, což vedlo k tomu, že někde šla elektřina několik hodin denně, zatímco jinde vůbec.
Do oblastí, kde zatím nebylo možné rozvodnou síť nahodit ani na chvíli, začaly být posílány generátory. Těch bylo málo, neboť během minulého léta byla značná část větších generátorů poslána na Ukrajinu. Zde byly tyto generátory použity jak na zásobení obyvatelstva elektřinou, tak i pro válečnou a jinou výrobu. Avšak problém byl s tím, že jak čas běžel, tím větší množství generátorů na Ukrajině bylo zničeno drony, bombami a raketami. Což si vyžádalo další dodávky generátorů. Evropské zásoby generátorů tak byly vysáty skoro stejně tak dobře, jako sklady zbraní předtím.
A to byl problém. Protože generátory potřebujete nejen pro napájení kritické infrastruktury, ale i občanské vybavenosti a dalších energetických a jiných sítí včetně čistírn odpadních vod.
K tomu všemu se přidal i bezpečnostní problém. Docházelo k rabování a posléze i ke střetům organizovaných tlup s místními obyvateli, kteří si mnohde založili domobranu a jejich skupiny mezi sebou začaly spolupracovat.
Vzhledem k tomu, že se v době, kdy se toto řešilo blížila ke konci desetidenní lhůta, na kterou měli být lidé připravení, bylo rozhodnuto, že generátory, které jsou k dispozici budou použity hlavně pro zajištění výroby potravin a opravy rozvodné sítě.
Byly tak vybrány klíčové potravinářské podniky, ke kterým byly generátory poslány. To byla jedna strana rovnice. Druhou stranou rovnice byli lidé, třetí materiál a čtvrtou rozvoz potravin k lidem, kdy bylo všem zúčastněným osobám jasné, že pokud na určité místo navezou potraviny, se tam lidé seběhnou a vypukne tam pěkná mela.
Z tohoto problému vedou dvě cesty ven. Tou první je zřízení velkých distribučních center, která lze dobře hlídat i s omezenými zdroji, avšak někteří lidé to k nim budou mít daleko. A druhou možností je rozdělením potravin pověřit místní samosprávy.
Nakonec byla zvolena verze velkého centra pro rozdělení potravin na menší části a jejich distribuce pomocí místních samospráv.
A tady nastal problém, jak tuto zprávu sdělit lidem. Celostátní rádiové vysílání na dlouhých a středních vlnách bylo minulostí, digitální rádia byla bez šťávy i pracovníků. To byl rébus, jak to lidem sdělit. Že si mají zvolit své zástupce pro převzetí a rozdělení potravin.
Nejprve byla do měst a obcí vyslána auta s amplióny. Na vesnicích a menších městech proběhla jejich mise v klidu, zatímco ve větších městech to tak jednoduché nebylo. V určitých oblastech, hlavně s přistěhovalci a tlupami v teplákových soupravách byla tato auta napadena a některá i zničena.
Další způsob, jak lidé komunikovali se státními složkami byl prostřednictvím vysilaček. Jako byly například CB radiostanice použité pro spojení svobodných oblastí. Tento kanál totiž armáda a zbytek policie monitorovaly a jelikož ve městě zachytily komunikaci mezi několika stanicemi, jim bylo jasné, že se zde vytvořilo několik spolupracujících oblastí.
Následujícího dne poté, co spolupracující svobodné oblasti vytvořily tuto komunikační síť, se jim rádiem ozval zástupce armády. Mezi ním a radiostanicemi proběhla zprvu nedůvěřivá a posléze konstruktivní debata týkající se řešení situace.
Bylo domluveno, že se ke kordonu na nájezdu na magistrálu na sloupech dostaví trojice lidí s německou vlajkou a domluví si další postup. Gertrůda, která byla u vysílání poznamenala, že toto vysílání mohou slyšet i “šmejdi”, jak je nazvala a provést z boční ulice od nové čtvrt útok na kordon, jak už se to několikrát stalo. To proto, aby znemožnili komunikaci. Z vysílačky se ozvalo “to vy neřešte”, načež proběhl výběr trojice lidí určených ke komunikaci.
Jedním z nich byl i Hans. Vzal si do ruky autobaterii 12V 40Ah, druhý muž vzal do ruky CB vysilačku umístěnou i s anténou v nákupním košíku, spojenou s autobaterií kablíkem. Žena, učitelka z “gymnázia”, která s nimi šla nesla německou vlajku. Tato trojice došla ke kordonu, kde navázala spojení přes domluvený kanál. Avšak prakticky okamžitě do rozhovoru vstoupil někdo cizí, začal arabsky nadávat a pouštět arabské modlitby.
Policista z kordonu řekl číslo náhradního kanálu, na něj se muž přeladil a než byla komunikace opět narušena, spolu stihli vyřídit průchod kordonem.
Trojice tak prošla za kordon, kde je policisté prohledali a v dodávce proběhla výměna informací. Naši se dozvěděli o plánu na rozdělení potravin prostřednictvím místních samospráv a vojáci s policisty o tom, které oblasti města jsou pod kontrolou domácích. Tudíž tam mohou vstoupit bez obav.
Avšak problém byl s ulicí vedoucí oklikou přes čtvrť starých činžovních domů, v jejichž středu stály dvě vysoké budovy. Používané jako ubytovny pro imigranty. Tato silnice ústila do spodní části náměstí a stala se tak jakousi hranicí mezi druhou svobodnou oblastí a ghettem, které bylo plně pod kontrolou muslimských a progresivních organizací. Z této ulice přicházela většina útoků na kordon, přičemž policisté se zdráhali opustit nájezd na magistrálu na sloupech. Byli tam v bezpečí před “molotovovým deštěm”, jak se slangově začalo říkat molotovům vrhaným ze střech. Avšak bylo zřejmé, že pokud mají do této čtvrti začít proudit potraviny, je nutné vyřešit i toto nebezpečí, spočívající v riziku útoku tlup na zásobovací auta.
Vědělo se totiž, že obyvatelé nejbližšího činžovního domu přiléhajícího ke křižovatce odmítají s kýmkoliv spolupracovat. A že na střechu jejich domu jsou přes ulici natažená lana.
Hanse napadlo, a také to hned v policejní dodávce řekl: “Je možné, že mají v domě kolaboranty, kteří drží obyvatele domu v šachu. Obzvláště, když mají po lanech vedoucích ze střechy přes ulici možnost posil. To by chtělo akci komanda z vrtulníku.”
“Apropo” pokračoval Hans, “když jste dokázali od nás vytáhnout zraněného kolegu, měli by jste tam být schopni poslat vrtulníkem i komando.”
Lidé, kteří šli s Hansem čekali, že Hanse policisté usměrní. Avšak nestalo se tak, zřejmě i oni už toho začínali mít plné zuby. Pokud už toho neměli rovnou plné brýle. Návrh Hanse tak způsobil vyslání žádosti o zásah vrtulníkového komanda. To však nemohlo přiletět rovnou na zavolání, jeho členové zrovna stíhali teroristy snažící se skácet další vedení o 80 kilometrů dále. Přitom došlo ke střetu mezi vrtulníkem a dvojicí terénních aut, kdy posádka jednoho z aut vypustila proti vrtulníku kamikaze dron. Ten se pokusil do vrtulníku narazit, avšak pilot měl dobrý postřeh a se strojem se uhnul. Členové komanda na palubě vrtulníku na nic nečekali, okamžitě otevřeli boční dveře vrtulníku a začali střílet po dronu. Ten se jim podařilo sestřelit, načež pokračovali v pronásledování obou aut, která se posléze rozdělila. Jedno z aut, to s větší korbou po zásahu dávkou ze samopalu havarovalo a skončilo na střeše. To druhé se zkusilo schovat v lese, avšak termovize byla neoblomná. Poté, co uvázlo v bahně ho jeho posádka opustila. Po svých byla jeho posádka sestávající se z trojice mužů pomalá, což vedlo k jejich dopadení komandem a následné smrti v přestřelce. Z druhého auta, toho co se převrátilo byl vytažen jeden zaklíněný muž. Zbylí dva byli mrtví. Vzhledem k tomu, že těchto útoků bylo více, byl v celé zemi vyhlášen výjimečný stav.
O několik dní později.
Úřady nesdělily totožnost mrtvých a ani toho zadrženého. Mezi lidmi se tak říkalo, že minimálně půlka z této skupiny byli mladí Němci napojení na ekoteroristy napojené na skupiny páchající útoky na energetické sítě (jako byl ten, co zanechal v zimě 25/26 mnoho obyvatel po tmě a bez topení) a zbylí “přibyli přes moře”.
Mezi lidmi se toho říkalo mnoho, avšak vzhledem k rozsahu a způsobu poškození rozvodné sítě se začínala stále větší část obyvatel klonit k názoru, “že to nebylo jen tak.”
Leave a Reply