Gertrůda s několika dalšími lidmi, kteří se ujmuli řízení a koordinace obrany spojených bloků se na lidi, kteří řekli o parkovišti kamionů v betonárce podívali.
“A to jste nám to nemohli říct dřív?”
“Nikdo se neptal.” Zněla odpověď.
Lidé se na sebe podívali a napadlo je, že pokud o areálu ví oni, je možné, že o něm ví i protivníci. Kteří se mohou zkusit vysílaček z kamionů zmocnit, nebo je spálit i s kamiony. Proto bylo bez velkého odkladu rozhodnuto o akci, o které poslové zpravili druhé dvě svobodné oblasti.
Tam také nelenili, světelná signalizace i poslové splili svůj úkol a po jedné hodině odpoledne se u řadovek sešlo cca padesát mužů a čtyři ženy. Včetně Gertrůdy. Celá tato velká skupina, nesoucí si s sebou i teleskopické žebříky prošla okolo bezdomovecké kolonie a okolo potoka, kde je lidé nabírající vodu sledovali s neskrývaným zájmem. A někteří pronesli věty typu:
“Asi trestné komando…”
“Že by šli vybrat sklady? Ale tam už stejně nic nebude.”
Tato skupina, ke které se na poslední chvíli přidali dva mladí kluci, bratři, kterým nikdo neřekl jinak než “rychlonožky” v roli rychlých běžců, prošla okolo zříceného vedení a zamířila do lesíka. V lesiku jim pod nohama šustilo listí a křupala slabá vrstva sněhu. Postupně se přiblížili k betonárce a už na první pohled bylo zřejmé, že je něco hodně špatně. Kamiony zaparkované jeden vedle druhého byly vyhořelé, budova složená ze stavebních buněk též. Muži prošli vyvrácenou bránou betonárky, zběžně to tam prohlédli a vydali se zpět.
Cestou zpět někoho napadlo se podívat do areálu zkrachovalé firmy u nájezdu na magistrálu na sloupech. Ta mívala vlastní autodopravu a skončila teprve nedávno. Avšak problém zde byl v tom, že brána areálu byla otočená k parkovišti a to k nájezdu na magistrálu, kde byl policejní kordon. Členové skupiny tak nemohli začít přelézat bránu a ani jít z druhé strany areálu, který byl otočen do ulice. Zde byly obytné domy, ze kterých bylo na pŕilehlou stranu areálu vidět. Zbývala tak jen strana areálu přilehlá k magistrále na sloupech tvořená boční stěnou průmyslové montované haly.
Chlapi se chvíli dívali na boční stěnu haly vysoké přes deset metrů, když tu Jan vzal do ruky dlažební kostku ležící na silnici a plnou silou ji hodil proti stěně haly. Ozvala se dutá rána, kostka spadla na chodník, načež si Jan prohlédl místo zásahu. Plech boční stěny haly byl rohem kostky proseknutý až na vnitřní vrstvu ze žluté pěny. Chlapi se na Jana dívali s otazníkem v očích a on jim řekl: “Tady ta stěna se skládá ze dvou plechů, mezi kterými je izolační pěna. Když se nám podaří venkovní plech odsekat sekáčem zrovna tak, jako když jsme odsekávali dna sudů na vaření, se nám po odstranění izolační pěny ukáže vnitřní plech. Po jehož prosekání se dostaneme dovnitř.
Chlapi během půl hodiny přinesli tři sekáče a gumové palice, které vzali místo kladiv. Sekání plechu sekáčem a gumovou palicí bylo pomalejší, než kdyby se do sekáče tlouklo kladivem, avšak daleko tišší. Chlapi tak do venkovního plechu vysekali obdélníkový otvor, načež se jim s problémy podařilo plech odtrhnout. Museli použít páčidlo, plech postupně ohýbat a pěnu zezadu odkrajovat od plechu nožem. Následně vydlabali ven pěnu, načež se prosekali vnitřním plechem. Poté, co vlezli dovnitř zjistili, že jsou ve výrobní hale s opuštěnými stroji.
Dovnitř opuštěné haly vniklo cca dvacet lidí. Ostatní hlídali venku, načež ti uvnitř začali postupně prozkoumávat objekt. Dostali se do skladu, kde bylo šest středních náklaďáků a tři dodávky. Avšak auta byla zamčená, muž, který zde dříve pracoval ukázal chlapům dveře vedoucí do kancelářské budovy. Ti dveře okamžitě vyrazili a vydali se do prvního patra do kanceláře, kde našli klíče od aut. Ještě si všimli, že ve firmě je kamerový systém, toho času již zcela nefunkční.
Chlapi si odemkli auta a demontovali z nich vysílačky včetně antén a propojovacích kabelů. Přitom zjistili, že vysílačky jsou na 12V, byť střední nákladní auta byla na 24V. Měniče z 24 na 12V nehledali, rozhodli se použít přímo 12V z baterií.
Další dohady vyvolala potřeba baterií na 12V, což bylo v podstatě jednoduché. Stačilo vyndat baterie z aut. To se snadno provedlo, avšak jak se vzápětí zjistilo, baterie jsou značně těžké. Tak poslali mladé kluky, běžce se zprávami, ať dorazí s ručními kárkami a kolečky. Což netrvalo dlouho a na ulici, kam nebylo z parkoviště a nájezdu na magistrálu na sloupech vidět, proběhla nakládka baterií a vysílaček.
Kořistí bylo devět vysílaček a patnáct baterií, u kterých přeměření voltmetrem ukázalo napětí 12,4 až 12,5V, tudíž zhruba poloviční nabití. Chlapi začali řešit nabití baterií a vymysleli následující systém.
Z balkonových fotovoltaik vzali 400Wp (Wattpeak) solární panely, které dávaly pracovní napětí 40V (voltů). Jejich proud byl při plném výkonu 10A (ampér). Proud 10A je pro nabíjení baterií o kapacitách 100 až 140Ah (ampérhodin) v pořádku, avšak co v pořádku není je napětí solárního panelu. 40V je pro jednu baterii samostatně, nebo dvě v sérii hodně. A pro tři v sérii zase málo, neboť jedna baterie 12V má nabíjecí napětí 14,4V a dvě 28,8V. Tři by měly nabíjecí napětí 43,2V, což solární panely nedaly.
Řešilo se tak co s tím. Pokud by použili dvě baterie v sérii, bylo ze 40V potřeba “srazit” cca 11V. Což je skoro přesně napětí automobilové 12V žárovky. A žárovka H4 má vlákno na 55W (wattů). Což znamená, že při 12V tímto vláknem protéká proud cca 4,5A. A při dvou žárovkách zapojených paralelně (vedle sebe) proud 9A. Což je skoro maximum, které solární panel dá.
Jednoho z mladých mužů napadlo použít žárovku na 24V. Ta má 70W, proud by tak podle něj byl cca 6A. Zde by měl pravdu, pokud by se sráželo napětí 24V. Avšak, pokud se sráží napětí 12V, tudíž napětí poloviční, než na jaké je žárovka konstruována, bude proud procházející 24V žárovkou při 12V poloviční. To jest jen tři ampéry. Příčinou tohoto jevu je odpor žárovky, který je stejný bez ohledu na napětí, kterým je žárovka napájena. Tudíž platí, že pokud je žárovka napájena polovičním napětím, do ní odpor pustí jen poloviční proud. A jelikož se výkon získá vynásobením napětí a proudu, velmi snadno zjistíme, že poloviční napětí krát poloviční proud rovná se čtvrtinový výkon (0,5 x 0,5 = 0,25). Tudíž žárovka na polovičním napětí svítí jen čtvrtinovým výkonem. A co se stane, pokud napětí zdvojnásobíme? Odpor zůstane stejný, žárovkou tedy poteče dvojnásobný proud. Výkon žárovky tak bude čtyřnásobný (2×2=4), což povede k její destrukci.
U autožárovek však platí, že vzhledem k nabíjecímu napětí baterie může být napětí v palubní síti 14,5 až 15V, proto se netřeba mírného přepětí bát.
Solární panel s žárovkovým omezovačem napětí tak chlapi použili na nabíjení dvojice 12V baterií zapojených v sérii za sebou. Jelikož neměli možnost nabíjení ovládat, museli nabíjení baterií hlídat. Kdy pokud začala první baterie plynovat ukončili nabíjení a z této baterie začali napájet vysílačku.
Jelikož bylo baterií 15 a vysílaček 9, byl problém, jak doplnit baterie do páru. I zde si poradili, z vozidel na dvorech, která přežila armagedon bez vypálení vyndali jejich baterie, ty seřadili tak, aby jejich kapacita odpovídala kapacitě baterie z dodávky a nabíjeli kombinaci tří baterií v sérioparalelním zapojení.
Takto se během tohoto a druhého dne podařilo “rozchodit” všech devět vysílaček v pasmu CB. Zde byl klid, nikdo jim do vysílání nehulákal. Avšak jelikož mohli být odposloucháváni, začali své vysílání týkající se důležitých věcí kódovat.
Avšak problém s docházejícími zásobami to nevyřešilo. A pozdě odpoledne se z vysílačky, umístěné v trojúhelníku u magistrály na sloupech ozvalo. V otevřené řeči, bez kódování, bez příkras: “Na magistrále jede skupina vojenských vozidel a dva tahače s návěsy. Podle všeho vezou generátory.”.
Avšak za zatáčku magistrály na sloupech nikdo neviděl. Tudíž nebylo jasné, jestli ony generátory míří do tohoto německého města, nebo někam jinam.
…
Toho dne v Čechách, kde proud šel už čtvrtý den, vypukla v práci sháňka po Janovi a jeho ženě. Vědělo se, že den před blackoutem odjeli do Německa, kde se až na nějaké příhraniční oblasti nepodařilo doposud elektřinu nahodit. Navíc odtamtud prosakovaly zprávy o mohutných nepokojích a o poškození rozvodné sítě. Nikdo však nevěděl nic pořádného, mezi lidmi prosakovaly různé “zaručené zprávy.
Leave a Reply