“Hele Hansi, vy tady nemáte soukromé vysílačky, se kterými bychom se mohli dorozumět s ostatními svobodnými oblastmi?” Zeptal se po bitvě u barikád Jan Hanse.
Hans se zamyslel a řekl: “U nás v Německu smíme mít bez povolení pouze PMR radiostanice walkie talkie o výkonu maximálně půl wattu. Což je na tu vzdálenost málo. A navíc, co říkali lidé, kteří tyto vysílačky mají, se s nimi prakticky nelze domluvit.”
“Jak, nelze domluvit? To nemáte domluvené kanály?” Zajímal se Jan.
Hans: “Lidé mají domluvené kanály. Jenže problém je v tom, že tyto kanály jsou veřejné. Může je tedy slyšet každý. A taky do nich může každý zasáhnout. Což se u nás děje.”
O co šlo? Lidé se zkusili domlouvat přes PMR vysílačky v době, kdy venku na ulicích probíhaly tlupy v černých teplákových soupravách s kapucemi a maskami. Avšak jakmile promluvili, prakticky okamžitě do hovoru vstoupil někdo jiný, zřejmě z protistrany, začal jim nadávat a vyhrožovat, že pokud okamžitě nepřestanou budou zaměřeni a potrestáni.
Jan poté Hansovi řekl, že v Čechách má jeho rodina doma vysílačky Baofeng, kde si mohou naladit jakoukoliv volnou frekvenci a tu použít.
Na což Hans kontrovat tím, že vysílačky Baofeng lze v Německu provozovat pouze s patřičnou licencí a za dodržování patřičných pravidel. Což je přísně hlídáno.
To však Hans s Janem nevěděli, že někteří lidé doma Baofengy měli, avšak až do blackoutu je nepoužívali z důvodu obavy z odhalení a přísného potrestání. Avšak když je po blackoutu vytáhli a použili, zjistili, že během krátké doby začal jejich frekvenci někdo rušit. Z vysílačky poté bylo slyšet jen chrčení a kvílení. Pokud už ne rovnou sprosté vyhrožování a arabské modlitby.
Takže tudy cesta v podstatě nevedla. Optické internetové spojení bylo mrtvé, což se někteří snažili řešit.
Bylo zřejmé, že je nutné přenos informací vyřešit nějak jinak. Neboť informace jsou jedním ze tří pilířů, na kterých lidská organizace stojí. Kdy byť informace sama o sobě nic neváží, mívá mnohdy cenu zlata. Její znalost totiž umožňuje adekvátně reagovat, případně protivníka přelstít, či jinak porazit. A zde se dostáváme k druhým dvěma pilířům. Druhým pilířem jsou prostředky. Prostředky, které pokud máte patřičné informace použijete vhodným způsobem. K čemuž se váže pilíř třetí – lidé. Někdo ty informace musí zpracovat a poté použít prostředky, o kterých jsme mluvili. Lidé musí vědět, co mají dělat, jak to použít a na koho se obrátit.
Teprve až vyvážená a fungující kombinace těchto tří pilířů, informace, prostředek, člověk, je skutečně účinná. Je to něco, na co poslední dobou zapomněly západní armády, řešící hlavně informace a opomíjející druhé dva pilíře. Bez kterých může poslední informace, kterou uslyšíte být: “Ruce vzhůru.” A nebo taky mrtvolné ticho…
Teď už dost úvah o teorii informací, prostředků a lidí, neboť obyvatelé těchto tří oblastí museli řešit jak se domluvit. Jedno řešení bylo relativně jednoduché, avšak poměrně účinné. Bylo to světlo.
Lidé vzali přenosné bateriové LED světlo používané na stavbách, to umístili na konec čtvercového tubusu, uvnitř černě natřeného, na jehož konec umístili otočnou klapku s pákou. Takto vznikl prostředek světelné komunikace s úzkým směrovým světelným paprskem namířený na konkrétní místo, kde byl pozorovatel protistrany. Zde platilo, čím je tubus delší, tím je paprsek světla užší a boční vyzařování slabší.
Dále dostal jeden z chlapů nápad na využití CB radiostanic používaných zpravidla v nákladních vozidlech. Avšak, kde tyto vysílačky sehnat, když hned zkraje blackoutu tlupy vypálily prakticky všechna auta včetně nákladních, která stála na ulicích. Na což Jan podotkl: “A auta ve dvorech? Ta nám tady přece přežila. Tak by mohla přežít i jinde. Třeba na firemních dvorech.” Toto zavdalo podnět k diskusi, kdy lidé řekli, že na druhé straně za potokem a lesíkem byla dříve v areálu betonárky spediční společnost mající kamiony a náklaďáky.
Leave a Reply