V době, kdy šel Hans s ostatními pro vodu do potoka, který spíše připomínal malou říčku širokou asi tři metry, řešila Gertrůda s policistou a dalšími lidmi co dál. Zasoby se chýlily ke konci, některým lidem už potraviny docházely a ti zbylí je až na výjimky měli jen na několik dnů. Toto byl problém, který měl řešení buďto v navázání kontaktu s okolím, tvrdém přídělovém systému (kdy by stejně vydrželi jen několik dní), nebo v kapitulaci před tlupami a muslimským bratrstvem.
Toto byl problém, který bylo nutné řešit. A rychleji, než rychle, neboť vyčerpání zásob s následným hladem může vést k rozpadu morálky, pokusům o loupeživé výpravy a při nejhorším k vnitřním bojům znamenajícím konec jednolité obrany. Právě toto vedlo k rozhovoru, který se odehrál v ošetřovatelském bytě v přízemí.
Gertrůda: “Máme problém se zasobami. Vydržíme už jen tak dva až tři dny. Pokud zavedeme příděly tak maximálně pět až sedm dní. Víc ne.”
Policista: “To je vážný problém. Protože hlad povede k rozpadu morálky a z lidí, kteří do té doby bránili své domy se stanou vlci. Vlci, hledající cokoliv k snědku. Kteří nebudou dbát na zákon a ani na morálku.”
Zdravotnice: “Co poslat někoho k policejnímu kordonu u nájezdu. Ať se s policisty domluví a řekne jim, jak na tom jsme.”
Policista: “Váš nápad vypadá logicky, avšak povede k tomu, že ti lidé dost možná schytají pořádnou dávku pepřového spreje, pokud nebudou rovnou zatčeni.”
Zdravotnice: “To vůbec nechápu. Vždyť půjdou jednat, ne bojovat.”
Policista: “Z vašeho pohledu je to nelogické, avšak z našeho je to jediné správné řešení. Protože tady do hry vstupuje jak rozkaz, který musíme splnit, tak i zkušenost, kdy ti samí lidé, kteří byli před hodinou v klidu, po nás poté hází dlažební kostky. Tudíž my prostě dopředu nevěříme.”
Zdravotnice: ” A jak tedy jednáte?”
Policista: “Po několika výzvách k odchodu, pokud neuposlechnou budou zatčeni.”
Zdravotnice: “A kdyby do kordonu hodili dopis a poté odešli?”
Policista: “Ten dopis nikdo číst nebude. Protože to pro kolegy bude jednak další hozený předmět, ale navíc budou mít podezření, že je to past. Že to může být dopisová bomba, otrávené, cokoliv co vás napadne.”
Vtom se ozvala stará paní, ve věku sedmdesáti let: “A kdybych se k tomu kordonu vydala sama s bílou vlajkou a dopisem, který podepíšete i Vy? Obrátila se na policistu. A pokračovala: “Vždyť musíte mít nějaké identifikační údaje, podle kterých poznají, že jste to psal vy.”
Tento návrh způsobil vážnou diskusi.
Nakonec po vážné debatě vzali bílé plátno, na které silnou černou fixou napsali jméno policisty, jeho osobní číslo a rozlišovací znak z taktické uniformy. Adresu, na které je umístěn a žádost o pomoc. Poté, to samé napsali do dopisu, kde se policista i podepsal a navíc připsali informace o stavu obyvatel tří spojených bloků a o své situaci. Včetně toho, jak zraněného policistu našli. Načež na závěr přidali důležité varování týkající se napadání lidí v uniformách členy gangů v teplákových soupravách s kapucemi a maskami, proto bude důležité civilní oblečení.
Paní, která si navíc vzala bílou vlajku se s šesticí mužů vydala na svoji cestu k přovaděči. Avšak poté, co tato skupina vyšla ze “svých” bloků k vedlejšímu bloku, který nespolupracoval, byli okamžitě slovně napadeni s tím, že “čekali, že to za ně vybojují, a ne že se vzdají”. Načež přiletělo i několik předmětů z vržených z oken, což donutilo celou skupinu se vrátit zpět. Při druhém pokusu, vedeném po cestě vedle magistrály na sloupech si stará paní bílou vlajku raději sundala.
…
V době, kdy se stará paní snažila proniknout ke kordonu na přivaděči se zprávou, se za Gertrůdou, která byla u policisty probojoval Hans. Prve ho za ní nechtěli vůbec pustit, avšak když lidem, kteří hlídali na chodbě řekl o svém nálezu, ukázal jim zbytek spečeného termitu a o tom, co mu řekl Jan, ho za ní nakonec pustili.
Hans vstoupil do místnosti, v ruce držel kus spečeného termitu o velikosti necelé dlaně. Gertrůda nechápala, co to je za škvarek, ale policistovi to bylo jasné hned, co to je zač. Vzal si kus termitu do ruky, prohlédl si ho s zeptal se Hanse, odkud to má.
Hans odpověděl: “Od elektrického vedení za magistrálou. Co vede do rozvodny. A je spadlé na zemi. “
Policista měl velmi tvrdý pohled, Gertrůda se tvářila jako kobra.
Hans tedy pokračoval: “U sloupu, kde vedení zatáčí, je toto okolo jedné nohy sloupu, která je jakoby uhořelá. A zbývající tři jsou ohnuté.”
Policista s sebou škubl, jako by se chtěl zvednout. Avšak zbledl a několik vteřin oddychoval. Poté se mu vrátila jeho barva kůže, načež se Hanse zeptal, odkud ví, že to, co přinesl je použitý termit. Hans na to odpověděl, že to, že se jedná o termit mu řekl Jan, jeho český příbuzný. Policista na to zareagoval slovy:
“Přiveďte mi ho sem.”
Leave a Reply