Vzhledem k době trvání blackoutu se čím dál tím víc začínaly projevovat problémy s nedostatkem vody, potravin a léků, zhoršené v podstatě stavem obležení, ve kterém se tři bloky domů, které se rozhodly spolupracovat vyskytly.
Výhodou těchto tří bloků domů byl jejich relativně kompaktní tvar, ze vzduchu vypadaly jako dva obdélníky přiložené delší stranou k sobě, ke kterým přiléhá trojúhelník. Ten měl po své delší straně silniční magistrálu na sloupech, za kterou byl potok.
První, co však bylo nutné řešit byly léky a obvazový materiál. Těch byl závažný nedostatek, zhoršený navíc větším množstvím zraněných lidí použitých v roli živých štítů. Pro jejich ošetření byl obvazový materiál sháněn různě po bytech a ve finále došlo i na řezání pruhů látky z povlečení. Vzhledem k nedostatku paliva je museli použít nevyvařené.
Při tom všem se konala schůze ve vnitrobloku vedlejšího bloku, kde měli velkou společenskou místnost, původně sloužící jako taneční sál. Zde se sešlo skoro dvacet lidí ze tří bloků, vybraných pro tuto schůzi. Řešilo se jednak to, že po ulicích neustále chodí tlupy v černých teplákových soupravách a napadají lidi, poté nedostatek snad už všeho, způsob jak navázat spojení s okolím a jak zabezpečit odběr vody z potoka. A hlavně, jak ji ohřát.
První problém, léky, řešili tak, že dali dohromady dvě party dobrovolníků, kteří se vydali k oběma lékárnám v okolí. V jedné posbírali, co tam ještě našli, druhá byla vyhořelá. Když se vydali dál, ke třetí lékárně v nákupním centru, byli zastaveni skupinou lidí. Nejprve měli strach, že jde o tlupu, avšak vzápětí se díky rodilé němčině druhé party ukázalo, že jde o domorodé Němce. Těm se zde, ve čtvrti nižších bytových domů, řadovek a rodinných domů podařilo udržet pořádek. Někdy za docela drastických okolností, o kterých nechtěli moc mluvit. Jen jeden z chlapů řekl: “Uvědomte si, s kým bojujete a podle toho se zařiďte. Jinak vás dříve, či později udolají.”
Když se naši zeptali na lékárnu v obchodním centru jim bylo sděleno, že tato byla vyrabována a vyhořela s celým obchoďákem hned třetí den blackoutu.
Tak se tato skupina otočila nazpět domů, přičemž přemýšleli nad tím, co jim onen člověk řekl. Když přišli na hranici bloků, si všichni dali na levé rukávy zelené pásky z látky (zelená byla barva jejich skupiny), přičemž si všimli, jak proti nim jde trojice v teplákových soupravách s kapucemi a maskami. V jejich skupině jich bylo deset, z toho čtyři měli zkušenosti s bojovými uměními.
“Stůjte, kde máte pásy?” Zeptali se té trojice. Ti chtěli ihned utéct, avšak následovala rána pěstí, maska sletěla na zem a objevila se tmavá tvář. Celá trojice byla bleskově přemožena a odvedena do vchodu. Zde celou událost nahlásili Gertrůdě, těšíce se na výslech v jejím podání. Avšak Gertrůda jim řekla: “Svlékněte je do spodního prádla, vemte jim boty a vypusťte je ke svým.” Což chlapi kteří si vzpomněli na policistu udělali. Následně Gertrůdě řekli o čtvrti, kde si lidé udrželi pořádek.
A víte, co jim řekla? “Vůbec se jim nedivím, vždyť ty domy a byty jsou z velké části jejich.” Ukázalo se na tom totiž to, že lidé vlastnící domy a byty mají daleko větší zájem na tom, aby byl v jejich okolí pořádek a fungující služby, než jaký mají lidé, kteří jsou v nájmu. Čímž se vysvětlilo, proč chtějí určité kruhy dostat veškeré běžné občany do nájmu. Oslabí tím totiž jejich vazbu k místu i ke společnosti…
Tolik okénko do nitra společnosti.
Během dne se daly dohromady skupiny lidí, kteří poté začaly v noci napadat jednotlivce a malé skupiny tlup v teplákových soupravách s kapucemi a maskami. Vždy je svlékli, zbavili je veškerého vybavení, bot a vypustili zpět ke svým.
Toho dne uskutečnili průzkum k potoku, u kterého byla kolonie bezdomovců. Ti bývali agresivní, jelikož jim už o nic nešlo. A ani jim nebylo co vzít. Obešli proto jejich kolonii, cestou k potoku se minuli jak s jednotlivci, tak i s menšími skupinami lidí, kteří nosili vodu.
Hans, který šel s plechovým kbelíkem a kanystrem se u potoka rozhlédl a uvědomil si, že za potokem bývalo v lesíku vysokonapěťové elektrické vedení. To bylo nyní spadlé na zemi. Hansovi to nedalo, a aniž by si uvědomil možné nebezpečí, přeskákal po kamenech na druhou stranu potoka a vydal se k vedení vzdálenému asi padesát metrů. Došel k masivnímu, rohovém, ocelovému příhradovému stožáru, který i s tlustými, trojitými lany ležel na zemi.
“Co mohlo tak masivní stožár strhnout k zemi?” Pomyslel si Hans a došel k jeho masivní železobetonové patce, ve které bývaly vetknuté všechny čtyři nohy stožáru. Tři z nich byly ohnuté a okolo pahýlu čtvrté byla roztavená jakási hmota tvořící strusku s rozprskanými kuličkami okolo. Hans nevěděl co to je za hmotu, kousek z ní si vzal a strčil ho do kapsy. Poté se vrátil ke svým, nabral vodu do kbelíku a kanystru a vrátil se domů. Celou cestu s lidmi, kteří nesli vodu šli lidé připravení k obraně.
Tou dobou už se řešila stavba barikád směrem k náměstí, odkud hrozilo největší nebezpečí.
Po příchodu domů ukázal Hans Janovi onu zvláštní hmotu. Ten se na ní zadíval, prohledl si ji a Hanse se zeptal: ” Kde jsi to našel?”
Hans: “U spadlého elektrického vedení u potoka.”
Jan (už značně nervózně): “U jakého vedení?”
Hans: “Toho s vysokým napětím dole u potoka. Co vede do rozvodny za městem. Co spadlo.”
Jan: “Kde konkrétně u toho vedení jsi to našel.”
Hans: “Na základu stožáru. Tři nohy měl ohnuté a čtvrtá, u které tohle bylo byla jako by uhořelá.”
Jan: “Tak tohle, co jsi mi dal si vezmi a běž s tím za Gertrůdou, ať o tom řekne tomu policajtovi. Protože toho to bude fakt hodně zajímat.”
Hans: “A řekneš mi, co to je?”
Jan: “Termit.”
Leave a Reply