Nová kronika Mlýna.

V současné době jsme svědky naprosto bezprececedentního střetu mezi vladou a opozicí, týkajícího se financování České televize a Rozhlasu. Kdy jedni chtějí převést financování České televize a Rozhlasu na státní rozpočet a druzí zachovat jejich financování prostřednictvím koncesionářských poplatků.

Je-li zřejmé, že objem peněz zůstane pro obě instituce zachován bez rozdílu toho, odkud jsou placeny je zřejmé, že jádrem sporu je něco jiného. Že nejde o peníze. Že jde o moc nad informacemi (zlatá hlásná trouba) a případně možnost vyvádět z obou institucí peníze prostřednictvím zakázek, služeb, či výrobky různých programů určených k obohacení určitých osob a kruhů (zlatý tunel/záchod), které mají na zachování této situace eminentní zájem. Proto jí poskytují krytí.

Dalším důvodem pro to, proč se tyto kruhy snaží zachovat status quo je formování veřejného mínění z důvodu idealizace války. Války, na které bohatou a která se stává zdrojem jejich moci. Neboť od dávných věků platí, že ten, kdož má v rukou hlásnou troubu a bubny může přeřvat každého (když dříve mluvil odpůrce šlechty/odpůrce vojevůdce, dávali tito bubnovat. Tohoto člověka poté nikdo neslyšel, mluvil tak de facto jen pro sebe…- tento jev je zachycen například v knize Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela, ze které jsem na základní škole dělal referát).

Toliko k příčinám a teď k možným řešením.

• Platit Českou televizi a Rozhlas přímo ze státního rozpočtu se současným zrušením koncesionářských poplatků. Z hlediska objemu financí se nic nezmění, avšak co se změní, že se tyto peníze dostanou pod veřejnou kontrolu. Jak pod patřičné kontrolní úřady, tak i pod veřejnou kontrolu (paragraf 106).
• Druhou možností je zdobrovolnění koncesionářských poplatků. Zde ani nemusí být určena výše těchto poplatků. Ať si každý platí koncesionářský poplatek ve výši, jakou uzná za vhodnou. Od nuly do nekonečna. Poté se ukáže, pro koho jsou tyto instituce natolik přínosné, že jim svěří své peníze.
• Prohlášení koncesionářských poplatků za daň. Koncesionářské poplatky lze svým způsobem považovat za určitou formu skryté daně, neboť jsou v podstatě skrytými daněmi. Z hlediska placení těchto poplatků to nebude žádná velká změna, co se však změní je způsob kontroly peněz.
• Založení nových státních médií, do kterých budou převedeny archivy, které tak zůstanou zachovány pro budoucí generace a tvorba vzdělávacích pořadů (pro školy i občany), spolu se základním zpravodajstvím (to je potřeba při krizových událostech). Zbytek prodat soukromým investorům.

Při všech těchto možnostech jde o to, aby peníze vynaložené na chod těchto institucí byly vynaloženy ve prospěch občanů a ne jen úzké skupiny lidí majících své zájmy. Zde je třeba si uvědomit, že ve státním rozpočtu jsou peníze nás všech, proto tyto peníze podléhají daným zákonům a veřejné kontrole. Tato kontrola řeší využití peněz jako takových, ne informace jako takové.