Nová kronika Mlýna.

Policista, kterého svým tělem celou noc zahříval mladý kolaborant se během dopoledne začal probouzet. Amatérská zdravotnice mu dala napít horký čaj, poté, co se zcela probudil zjistila, že nedokáže chodit.

Mladého kolaboranta poté nechali obléknout a zavřeli ho do ainclíku, zatímco policistovi dali sehnané oblečení. Následně amatérská zdravotnice s Gertrůdou prohlédly jeho levou nohu. Koleno bylo celé modré, mohutně oteklé a sebemenší pohyb, při kterém to v kolenu křupalo vyvolával krutou bolest. Gertrůda se policisty zeptala, jestli si pamatuje, jak se mu to stalo. On jí, ještě poněkud malátný řekl:

“Vydali jsme se v trojici do davu demonstrantů zatknout demonstranta, který podle všeho udílel rozkazy. Když jsem ho už držel, na mne najednou někdo skočil z boku a pak už nic nevím. A teď se zeptám já vás. Kde to jsem a jak jsem se sem dostal?

Gertrůda: “Jste vy bytovém domě, vedle kterého jste včera brzo dopoledne bojovali proti těm demonstrantům v černém. Bylo to hodně drsné, podle našich odhadů zůstalo na místě ležet nejméně 70 lidí.”

“A jak to dopadlo? Potlačili tu demonstraci?”

Gertrůda: ” Kdyby ji potlačili, tak tady neležíte. Vaše kolegy vytlačili na konec ulice, kde zaujali formaci jakehosi živého tanku se štíty vepředu a nad hlavami. Jenže poté, co se tato formace vydala dopředu do ulice, ji ze střech zasypali zápalnými láhvemi. Vaši kolegové poté museli utéct.”

“To je vše?”

Gertrůda: “Bohužel nikoliv. Z domu na rohu u křižovatky ty tlupy poté vyhnaly lidi a použili je jako živé štíty proti vašim kolegům o dva bloky dál.”

“Víte, kde je policejní kordon teď?”

Gertrůda: “Co vím, včera večer byl na nájezdu na magistrálu na sloupech. Tam, co už nejsou budovy, ze kterých by je mohli zasypat zápalnými láhvemi.”

“Zachránili jste ještě někoho dalšího?”

Gertrůda: “Ne, všichni ostatní byli večer, kdy jsme se teprve mohli dostat ven, mrtví. Přežil jste jenom vy. Těžce podchlazený, v podstatně jen ve spodním prádle, neboť poté, co vaši kolegové ustoupili, vás i vaše kolegy obrali o vše, co jste měli na sobě a u sebe.”

“A zbraň?”

Gertrůda: “Tu jsme u vás nenašli. Byl jste jenom ve spodním prádle. A je nutné říci, že je docela zázrak, že jste tam v zimě do noci přežil.”

Policista si v tu chvíli vzpomněl na svoji ženu, která mu k vánocům koupila spodní termoprádlo. Podstatně lepší než to, které fasovali. To zřejmě rozhodlo o jeho přežití.

Gertrůda se poté s policistou bavila o klukovi, který ho zahříval. Chtěl mu prve poděkovat, avšak když mu Gertrůda řekla, čeho se kluk účastnil, co se dělo a o smrti Jürgenda za východu slunce policista změnil názor. Už mu nechtěl děkovat…

To, jak se policista dostal tam, kam se dostal, bylo způsobeno použitím taktiky viděné na demonstracích, kdy se skupinka policistů vydá do davu zatknout nejagresivnější lidi, nebo vedoucí. Dříve to fungovalo, avšak za blackoutu, kdy podstatně vzrostla agresivita lidí, se tato taktika stala situací, kdy se policisté v podstatě dostali do pasti. Dav je strhl na zem a zneschopnil, pokud se nezačali včas bránit střelbou, tak jako se to stalo před vchodem 1223. Ti policisté, kteří se takto dokázali bránit se vrátili ke svým, ostatní měli smůlu.

Gertrůda se zdravotnicí policistovy znehybnily levou nohu tím způsobem, že mu k ní prostřednictvím pruhů látky přivázaly násadu na koště. Avšak ne přímo k noze, ale prostřednictvím úvazů majících tvar osmičky. To z toho důvodu, aby nedošlo k otlakům na kůži. Původní návrh, na svázání nohou k sobě zamítla z důvodu nevhodnosti pro tento druh zranění a zároveň omezení možnosti vykonávání potřeby.

Když se Gertrůdy policista zeptal, kde získala tyto znalosti mu odpověděla: “Na dětských táborech v byvalém DDR, před koncem osmdesátých let kam jsem jezdila nejprve jako praktikantka a poté jako zdravotnice po absolvování kurzu. Tenkrát to nebylo jako dnes, kdy se s každou blbostí jede do nemocnice. To aby vás rodiče neumlátili právníkem. To tehdy to bylo jiné. Tehdy se do nemocnice jezdilo, až když to bylo nutné. Třeba se nám srazili kluci při fotbalu. Jeden z nich kulhal a stěžoval si, že ho bolí koleno. Tak jsem mu zkusila rozsah pohybu kolene. Byl normální, v koleni mu nic nepřeskakovalo a ani nevrzalo. Kosti byly celé, jen se objevila modřina. Tak jsme mu to ledovali a sledovali jsme ho, jestli mu koleno nezačne otékat. Nezačalo, kluk měl dva dny volnější režim, poté běhal normálně.”

Policista: “A měli jste někdy něco vážného?”

Gertrůda: ” Měli. Tehdy nám při gymnastice spadla holka z kozy a zlomila si stehenní kost. Jakmile jsem viděla, že má každou nohu jinak dlouhou a u té kratší chodidlo vytočené ven mi bylo jasné, že je to zlomená stehenní kost. Poslala jsem praktikanta k telefonu, ať volá sanitku, přičemž jsme holce svázali nohy k sobě.”

Policista: “Proč jste odmítla mi svázat nohy k sobě?”

Gertrůda: “Protože vy nemáte zlomenou stehenní kost. Ale vzhledem k tomu že na vás někdo skočil z boku, čímž vám prolomil koleno do vnitřní strany, budete mít potrhané vazy a nejspíš i meniskus. Kdybychom vám svázali obě nohy k sobě, si budete při instinktivních a úlevných pohybech zdravou nohou hýbat i s tou poraněnou. Což by vás bolelo. Proto ji máte znehybněnou zvlášť.”