Nová kronika Mlýna.

Den nabitý událostmi se chýlil ke konci. Ráno začalo klidně, kdy se každý staral sám o sebe. Jak přežít ve studeném bytě, jak sehnat léky, jak vydržet se zásobami. Poté nastala změna, vypukl boj mezi policisty a “demonstranty”, kteří si vzali obyvatele jednoho z bytových domů jako živé štíty. Domy byly zabarikádováné, avšak skrytí spolupracovníci, kolaboranti jim zařídili vstup. Poté však nastala instinktivní reakce Jana, který kolaboranta eliminoval. Tak se tento vchod ubránil obsazení, přičemž jeho obyvatelé ze zbývající pětice kolaborantů čtyři zabili a jednoho zajali. Mezitím se ubránili i lidé z protějšího vchodu,vidící úspěch lidí odnaproti.

Následně se tak ubránily oba bloky domů, jejichž obyvatelé přeřezali střešní lana umožňující útočníkům vstup na střechy.

Večer, když už byla skoro tma, zablikala z druhého bloku slabá LED baterka, neboť při první schůzi obou bloků byla domluvena světelná signalizace. Problém byl v tom, že LED svitilny zpravidla mívají víc druhů svícení ovladaných jedním knoflikem, proto je nelze pro vysílání morseovou abecedou použít. Což pán z druhého bloku vyřešil tím, že LED svitilnu střídavě zakrýval a odkrýval rukou. U našich zase použili pánev, se kterou zakrývali, či odkrývali svítilnu.

Takto se domluvili na schůzce. Po chvilce přišli dva chlapi, jejichž kód byl v pořádku. Přinesli dvě zprávy. Jednu dobrou a druhou nic moc. Ta dobrá spočívala v tom, že se k těmto dvou blokům chce přidat třetí. Ta horší spočívala v tom, že z lidí, kteří byli použiti jako živé štíty a vrátili se zpět domů je většina zraněných. Mnozí vážně a potřebují pomoc.

Avšak jak pomoc sehnat, když policisté a vojáci uzavřeli nájezd na přivaděč o dva bloky dál, po kterém se jezdilo k nemocnici. A cesta přes čtvrt vedla oblastí, které bylo lepší se vyhnout. Někdo řekl, že někde slyšel o tom, že lidé, kteří se rozhodli neodporovat “novému údělu” prý mohli získat ošetření od organizace organizující “protesty”. Avšak výměnou za nějaké placení, či co. Dotyčný nic pořádného nevěděl, nebo nechtěl říci, mnozí si mysleli, že jde o “muslimské bratrstvo”, avšak jelikož nevěděli nic pořádně, se rozhodli “pokračovat po svém”.

Během této schůzky bylo rozhodnuto o zřízení hlidky, kterou by bylo možné nazvat hlídkou včasného varování. Čtyři chlapi, znající bojová umění se převlékli do teplákových souprav s kapucemi, nasadili si masky, vzali si označovací pruhy látky, nalezené teleskopy a vydali se na každou křižovatku na roh ulice. Zde hlídali, pokud nejdou skuteční členové tlupy v teplákovkách. Toto byl v noci problém, avšak jak dotyční zjistili, masky jim podstatně zlepšily noční vidění. Což pro ně bylo značné překvapení, neboť ve dne to nebylo nijak poznat. Chlapi tak došli na určené místo, krátkým zabliknutím slabého světla dali najevo, že je vzduch čistý. Poté započal přesun zraněných do několika volných bytů určených jako ošetřovny. Ten byl jednou přerušen kvůli proběhnutí tlupy. Dva samostatně jdoucí členy tlupy chlapi ze zálohy strhli k zemi a eliminovali je. Jaké bylo jejich překvapení, když u jednoho z nich našli pistoli a dva plné zasobníky. Někteří poté řekli, že ta pistole je policejní…

V tu chvíli si lidé, kteří sledovali dění po bitvě uvědomili, že členové tlup v teplákových soupravách po boji prohledávali policisty vyřazené v boji a brali jim zbraně a výstroj. To si lidé uvědomili, že venku neleží jen policisté, ale i členové tlup. Rozhodli se je prohledat, avšak to se ozvala Gertrůda. Řekla jim: “Nápad je to dobrý, ale rizikový. Některý z těch šmejdů se může, když ho budete prohledávat probrat. A pak vás třeba bodnout nožem. Proto je musíte prohledávat nejméně ve dvojici. Jeden prohledává, druhý jistí. A nebo tak, že mu dva lidé stoupnou na ruce a třetí zkusí tep.

Neřád bez srdečního tepu je bezpečný neřád.” Prohlásila Gertrůda a dodala: “A ty živé musíte buďto spoutat, nebo je nějak jinak zneschopnit. Jak, to nechám na vás.”

Trojice chlapů si vzaly baterky, násady a vydaly se prohledávat padlé členy tlup. Začátek prohledávání byl většinou stejný. Kopanec do žeber, po kterém většinou zkonstatovali “ten je tuhej”. Nebylo se co divit, bylo lehce pod nulou a od bitvy uplynulo skoro 12 hodin. Takže ti, kteří nedokázali místo střetu opustit vlastní silou, většinou zemřeli na vykrvácení, nebo podchlazení. Chlapi jim bleskově stáhli helmy s maskami (už věděli co dokáží) a jejich “teplákové uniformy”, jak je Hans nazval. K tomu sebrali veškeré zbraně, které u nich našli. Načež učinili jeden objev, který způsobil dohady. Našli silně podchlazeného, avšak živého policistu mohutné postavy. Když se to dozvěděla Gertrůda, okamžitě nařídila ho odnést do bezpečí do domu.

Poté nechala po konzultaci s amatérskou zdravotnicí udělat něco, co lidé nechápali. Podchlazeného policistu nechala dát do velkého silného spacího pytle, načež nechala z ainclíku vytáhnout a přivést mladého kolaboranta. Ten, jakmile Gertrůdu uviděl, tak zbledl jako čerstvě nabílená zeď. Gertrůda mu nařídila ať se svlékne do slipů a vleze do spacího pytle k podchlazenému policistovi. Kluk to nechápal, avšak kobří pohled Gertrůdy ho okamžitě přesvědčil o tom, že nejlepší bude splnit úkol. Zapadl tedy jenom ve slipech k nahatému policistovi do spacáku a ani nedutal.

Tohle nechápal ani Hans s ostatními. Gertrůda jim k tomu, co udělala řekla: ” Ten policajt je silně podchlazenej. A co vím, pokud se člověk podchladí dojde k tomu, že se cévy vedoucí krev do kůže stáhnou, díky čemuž se teplá krev drží ve vnitřních orgánech těla a mozku.

Zdravotnice dodala: “Tomu se říká vazokonstrikce cév.”

Gertrůda pokračovala: “Ano, cévy se stáhnou. Ohřátá krev je uvnitř těla, zatímco ve svalech a kůži je krev studená až ledová. Může mít klidně jen pár stupňů nad nulou. Vy, když takto podchlazeného člověka dáte do teplé vody, dojde k tomu, že se stažené cévy, které držely studenou krev mimo orgány, srdce a mozek otevřou, čímž pustí studenou krev do těla.”

“Tomu se říká vazodilatace.” Podotkla zdravotnice.

Gertrůda mluvila dál. “Jakmile se studená krev dostane do srdce, se toto podchladí a zastaví se. A vzhledem k tomu, že srdce je podchlazené je obtížné ho nahodit. Člověk poté zemře přesto, že byl zachráněn.”

“Proč jste k němu nahnala toho kluka? A nahatého?”

Gertrůda: “Aby ho pomalu zahřál tělesnýn teplem. Jde totiž o to, že člověk, kterému chladem ztuhnou svaly ztrácí schopnost produkce vlastního tepla, neboť svaly jsou největšími producenty tepla v těle. Proto ho musíte ohřát zvenčí. Avšak pomalu, aby jste nezpůsobili takzvanou smrt po záchraně. Proto jsem k němu nahnala toho kluka. Bude ho pomalu zahřívat, čímž alespoň trochu odčiní to, co natropil.”

“Jen pro ilustraci.” Řekla amatérská zdravotnice: “Tento způsob záchrany promrzlých lidí docela běžně používali polárníci, pokud se někdo z nich propadl do ledové vody. Po vylovení nešťastníka svlékli a strčili do spacáku s nahatým člověkem, který ho poté svým tělesným teplem zahřál.”

Za oknem se na vychodním obzoru objevil tenký proužek světlejší oblohy. Postupně sílil. Rodil se nový den. Manželce Jürgenda přišlo zvláštní, že je její manžel po celém dni a noci sténání a naříkání nějak potichu. Jako by mu bolest dala pokoj. Sáhla na jeho čelo. Bylo pokryté lepkavým potem. Ruku měl chladnou, jeho manželka doběhla pro amatérskou zdravotnicí, se kterou přišla i Gertrůda. Obě ženy Jürgenda prohledly, zdravotnice mu sotva změřila tep, jak byl rychlý a slabý.

“Umírá.” Řekla Gertrůda a podívala se na Jürgendovu manželku. Její pohled byl plný porozumění a soucitu.

V okamžiku, kdy vyšlo slunce Jürgend zemřel. Jeho tělo uložili do improvizované rakve a odnesli do garáže, která dostala roli márnice. Jürgendova žena doprovázející svého manžela na poslední cestě ucítila píchnutí v levém podbřišku. Vypadalo to jako maličkost…