Matka klečela u svého syna v černé teplákovce, který byl v částečném bezvědomí. Sténal a podle všeho nebyl schopen pohybu. Oba chlapi si jí všimli a snažili se ji odtáhnout do domu, neboť situace na ulici byla nebezpečná. Avšak matka se chytla svého syna s tím, že bez něj neodejde.
Ke vchodu do domu to měli třicet metrů, kousek od nich se potáceli dva muži. Celí od krve, vzájemně se podepírali a podle jejich oblečení bylo zřejmé, že se jedná o obyvatele obsazených vchodů, kteří byli útočníky použiti jako živé štíty.
Poté se okolo prohnalo několik osob v teplákových soupravách s kapucemi, které oba muže srazili na zem a utekli. Zároveň se o blok dál objevilo větší množství zubožených lidí. Bylo tak jasné, že situace je velmi vážná.
Matka trvala na tom, že bez svého syna neodejde, načež podotkla: “Třeba nám řekne, kdo ho sem poslal. Chlapi tak jejího syna popadli za ruce a nohy a vydali se s ním ke vchodu. U vchodu museli všichni tři ukázat pruhy barevné látky, které měli v kapsách a kontrolní pruh pod nohavicí levé nohy. Tato druhá kontrola se prováděla v meziprostoru vchodu tak, aby na ni nebylo vidět zvenčí a zároveň zde dotyčný řekl heslo.
To, že byl do domu přinesen syn jedné z obyvatelek domu, který patříl k druhé straně, vzbudilo jisté obavy. Byl přenesen do bytu své matky a zároveň byla povolána amatérská zdravotnice, ke které se přidala Gertrůda. Tentokrát bez tašky s nářadím. Mladíka svlékli a prohlédli. Měl podlitiny, šlice a boule po celém těle a velkou bouli na levém boku hlavy za uchem. Jeho levé ucho bylo roztržené, zadní část boltce byla v podstatě rozdrcená. Bylo tak zřejmé, že syn matky skončil na zemi, kde dostal co proto. Kdy zároveň dostal nejspíš pendrekem do hlavy, což ho uspalo. Po ošetření byl ponechán v bytě své matky s tím, že až se probere, bude vyslechnut.
Lidé z domu sledovali lidi, kteří byli použiti jako živé štíty, jak se vrace do svých bytů, mezitím vyrabovaných. Někteří navrhovali, ať jsou vpuštění dovnitř, avšak bystré oko pozorovatele odhalilo nekolik osob v teplákových soupravách s kapucemi, které se pohybovaly skrytě mezi těmito lidmi. Z plánu na pomoc bližním tak nic nebylo.
Dále byly řešeny výsledky schůze s obyvateli protějšího bloku, kde však jeden dům vyhořel. Ti navrhovali zabarikádování obou konců společné ulice barikádami tak, aby se po ní mohli lidé pohybovat. Bylo navrženo k vytvoření barikády použít vyhořelá auta, popelnice a kontejnery. Dlažební kostky z parkovacích stání navrhli použít jako munici.
Jan, když se od Hanse, kterému ošetřil ruku dozvěděl o plánu na stavbu barikád navrhl ať zabarikádují ulice až za křižovatkami silnic vedoucích okolo obou bloků. A to z toho důvodu, že tím zabrání útokům na boky domovních bloků a zároveň bude možné v případě problémů přesouvat lidi mezi barikádami. Hans návrh přednesl na schůzi. Někteří lidé ho přivítali, někteří byli proti. Rozhořela se debata, v některých chvílích i dost vypjatá.
Když se Hans Jana zeptal, odkud toto ví, mu Jan řekl: dříve jsem se zajímal o historii. A tam bylo bojů na barikádách víc než dost. A co ruka? Jak na tom jsi?”
“Dobře, tvůj nápad na výrobu dlouhé mašličky z polštářkové náplasti se osvědčil.”
…
O co šlo? Hans měl po zásahu řemdihem na předloktí levé ruky sedm centimetrů dlouhou tržnou ránu, kterou by bylo potřeba zašít. Avšak nebylo čím. Jan tedy situaci vyřešil tak, že vzal polštářkovou náplast, odstřihl z ní asi pěticentimetrové kusy, ze kterých odstřihl jejich lepící části. Tyto následně přehnul na dvě poloviny a z místa přeložení nůžkami vystřihl úzké trojúhelníčky. Po vystřižení díl náplasti narovnal, čímž vznikla série několika mašliček vedle sebe. Jan vyrobil tři takovéto “sériové” mašličky, kterými Hansovi vydesinfikovanou a očištěnou ránu stáhl. Následně ránu obvázal a bylo hotovo.
Leave a Reply