“Takže co víme?” Řekla Gertrůda. “Adolf, mladý kolaborant nastoupil na univerzitu, kdy kvůli získání bodů do zápočtu musel absolvovat kurzy klimatického žalu. Kde měl s ostatními studenty formou písemných prací, rozhovorů a esejí probírat možné způsoby, jak dosáhnout změny chování společnosti a jak narušit technologie, na kterých je závislá naše civilizace. Posléze, po ukončení studia nastoupil k Divokým sviním.”
“Teď z něj ještě dostat, kdo ty kurzy organizoval a s jakým záměrem.” Řekl jeden z chlapů a napřáhl se. Avšak Gertrůda zachytila jeho ruku.
“Tohle nemá cenu. Ten nic dalšího neví. Takovým pěšákům jako je on, se říkají pouze věci a informace, které potřebují ke splnění svého úkolu. Ale nikdy ne informace, jejichž vyžvaněním by mohli ohrozit průběh akce, nebo ohrozit ty nahoře. Proto z něj nic dalšího nedostaneme.”
“A co z něj dostat jména jeho kámošů? Vyhrožoval nám tady, že nám jeho kámoši vrazí kudly do zad, nebo do břicha a pak budeme trpět jako Jürgend.” Ozval se chlapík, profesí řezník.
Gertrůda mu na to odpověděla: “To by bylo možné zkusit, avšak je zde riziko, že nás může tahat za nos. Děda mi vyprávěl o akci, kdy agent, který naoko přešel na druhou stranu, jako své spolupracovníky označil schopné klíčové pracovníky protistrany. Jejich rozvědka tyto lidi, kteří v ničem nejeli, pozatýkala a začala je vyšetřovat. Čímž tyto klíčové pracovníky z velké části vyřadila. Jak profesně, tak i společensky.”
“To je děsné…” Podotkl jeden z chlapů.
“To je psychologie asymetrické války.” Podotkla Gertrůda. “Kdy se pod vlivem podsunutých informací Vaše organizace zlikviduje vlastní paranoiou.”
“Takže co navrhujete?” Zeptal se Gertrůdy řezník.
Gertrůda mu odpověděla: “Potřebujeme si udělat soupis lidí, kteří zde bydlí. Jak jsou zde dlouho a zároveň, kdo zde má u sebe lidi, kteří zde nebydlí. A z jakého účelu.”
“A co s ním?” Zeptal se řezník a pokynul směrem k Adolfovi, mladému kolaborantovi, který tiše sténal na židli.
“Hoďte ho do ainclíku a zamkněte ho.” Řekla Gertrůda.
…
Proběhlo velké dohadování, po kterém se jedna skupina lidí začala věnovat soupisu lidí z celého bloku. Došlo i na rodinu Hanse a Jana, kdy jejich příbuzenský poměr (Janova sestra byla manželkou Hanse) vše vysvětlil. Proto tyto dvě rodiny zůstaly v bytě.
Zatímco z některých vchodů někteří lidé utekli poté, co se dozvěděli o této akci. Většina z uprchliků bydlela ve zvýšeném přízemí, vyskočili tak na chodník a utekli. Jeden z nich si zlomil kotník.
…
Toho dne se stala ještě jedna událost, o které lidé z německého města neměli ani tušení. Z vily, kde mu došly zásoby, kdesi v Německu se vydal na cestu politik, odpůrce dosavadní politiky. Mířil do hor, do svého zimního sídla, kde měl kryt a zásoby. Avšak nedojel tam, neboť na dálnici před sebou spatřil tlupu lidí v černých teplákových soupravách s kapucemi. Zastavil, otočil se a zkusil ujet zpět. Avšak i tam byli tito lidé. Zkusil se proti nim rozjet, avšak jeho EU friendly vůz před bandou poslušně zastavil. Než stačil z vozu utéct mu zablokovali dveře a auto převrátili na střechu. Poslední, co tento politik viděl, byla tvář v černé masce a s kapucí na hlavě, jak se na něj dívá přes pancéřové sklo okna auta, než byl jeho vůz převrácen na střechu. Poté byl jeho vůz zachvácen plameny.
…
Teplákové soupravy s kapucemi a maskami, které byly nalezeny v bytě číslo 105 a v jedné garsoniéře daly vzniknout různým nápadům na jejich využití. Někdo navrhl jejich využití pro likvidaci skutečných členů band v teplákových soupravách, což by prý mohlo vnést strach do jejich řad. Avšak obava z případné odvety zabránila provedení tohoto plánu.
Druhý plán, spočívající v maskování lidí jdoucích jednat o spolupráci s obyvateli ostatních bloků byl schválen. Bylo dohodnuto, že pro odlišení od členů band budou mít tito lidé dva rozpoznávací znaky. První bude otevřený, ve formě barevného pruhu látky, který bude mít dotyčný v kapse a případně se jím odliší (například uvázáním pruhu látky na rukáv) a druhý bude skrytý. Uvázaný okolo holeně levé nohy a skrytý pod nohavicí tepláků. Tento dotyčný ukáže na vyzvání při příchodu do domu jako kontrolu spolu s heslem.
Vyslání spojky bylo dohodnuto rozhovorem, kdy se lidé dohodli přes ulici. Dva chlapi a jedna žena, které v protějším domě znali si oblékli teplákovky s kapucemi a přeběhli přes ulici na druhou stranu. Zde byli okamžitě vpuštění dovnitř. Jednali skoro dvě hodiny, než se vydali nazpět spolu s dvěma lidmi z protějšího domu. Kryli se za vyhořelými vraky aut, přičemž z náměstí bylo slyšet houkání “meluzína”. Přitom žena, která se s oběma muži vracela z jednání zaslechla úpění a sténání jednoho z členů band v teplákových soupravách. Hlas se jí zdál povědomý, jako by patřil jejímu synovi, který odešel na studia.
Aniž by dbala na varování se k úpícímu člověku přiblížila. Její instinkt jí napovídal, že je to její syn. Sundala mu černou, jednostranně průhlednou masku z obličeje a strnula.
Byl to její syn.
Leave a Reply