Gertrůda, která sešla do suterénní místnosti uviděla mladého kolaboranta, jak sedí připoután k židli, přičemž mu z hlavy teče krev. Viděla, jak na něj chlapi řvou a jak dostal další facku. Na což zareagovala slovy: “Pánové, takhle ne. Takhle vám nic neřekne.”
“Ale řekne.”
“Neřekne. Bitím se akorát zatvrdí, nebo bude lhát. Obzvláště, když vidí, že je to osobní.”
“Jak to myslíte?”
“Děda mi říkal: Výslech není osobní záležitost, výslech je práce. Takže podle toho je potřeba k němu přistupovat.”
Chlapi se na sebe podívali.
Gertrůda si sedla za stůl osvětlovaný dvojicí svíček, z tašky vyndala nářadí, tužku, sešit, načež se mladému kolaborantovi podívala přímo do očí. Ten sledoval, co se bude dít.
“Jméno.”
“Příjmení.”
“Adresa bydliště.”
“Zaměstnavatel.”
Všechny dotazy zůstaly bez odpovědi. Gertrůda se zvedla, přiblížila se k mladému kolaborantovi, který po ní plivl. Netrefil se, Gertrůda stačila plivanci uhnout. Její reakce byla jasná a ostrá.
“Chytněte mu hlavu.” Řekla. Chlapi chytli hlavu mladého kolaboranta tak, že se tento nemohl ani pohnout. Gertrůda vzala ze stolu kleště, přešla za židli, kde měl mladý kolaborant spoutané ruce. Prohlížela si je, jeho dlaně a prsty vzala do své ruky a řekla:
“Takové jemné ručičky. Jako by dívčí. Ty zřejmě nepoznaly, co to je pořádná práce.”
Vypadalo to, jako by Gertrůda hladila ruce mladého kolaboranta, který se začal usmívat. Ostatní se zájmem sledovali, co se bude dít. Gertrůda pomalu hladila dlaň mladého kolaboranta, přejela prsty k jeho prstům, vzala do ruky jeho malíček, přičemž držela v druhé ruce kleště.
Mladý kolaborant se usmíval … a náhle zařval bolestí. Gertrůda si stoupla, v kleštích držela stržený nehet, načež si sedla za stůl.
“Jméno.”
“Příjmení.”
“Adresa bydliště.”
“Zaměstnavatel.”
Opět bez odpovědi. Opět bylo hlazení a výkřik na konci.
Poté se celý proces ještě dvakrát zopakoval. Opět bez úspěchu.
Gertrůda poté navlékla mladému kolaborantovi na hlavu povlečení na polštář, proti spadnutí ho zajistila tkaničkou na boty, načež nechala mladého kolaboranta položit i s židlí na záda.
“Waterboarding?” Ptal se jeden z chlapů.
Druhý dodal: “Vody máme málo na to, abychom s ní plýtvali na toho neřáda.”
Gertrůda se usmála a řekla: “Ne waterboarding. Ale pissboarding.” Načež si stáhla kalhoty, dřepla si a mladému kolaborantovi se vymočila na hlavu. Ten se okamžitě začal s hlavou v povlečení na polštář dusit a zalykat.
Silný proud moči Gertrůdy, které bylo přes padesát let postupně ustal. Mladého kolaboranta nechali ještě chvíli ležet na zemi, načež ho posadili a z hlavy mu stáhli mokré povlečení na polštář.
Nasledovalo další kolo otázek. Bez odpovědi.
Mladý kolaborant tak dostal na hlavu mokré povlečení na polštář, načež stejnou proceduru jako Gertrůda provedli chlapi.
Poté následovalo další kolo otázek. Opět bez odpovědi.
“Postavte ho ke zdi a stáhněte mu kalhoty.” Poručila Gertrůda. Chlapi mladého kolaboranta odpoutali, postavili ho ke zdi a stáhli mu kalhoty včetně slipů. Mladý kolaborant tam stál od pasu dolů nahatý. Gertrůda vzala do rukou obě svíčky. Jednu držela v levé ruce mezi svým obličeje a obličejem kolaboranta. Druhou měla v pravé ruce o něco níž. Dívala se přes plamen svíčky mladému kolaborantovi přímo do očí. Nic neříkala, její pohled byl stejný jako pohled kobry sledující kořist.
A pak se to stalo. Mladý kolaborant zařval neskutečnou bolestí, svíčka mezi jeho obličejem a obličejem Gertrůdy zhasla, načež se okolo rozšířil zápach spálených chlupů.
Mladý kolaborant nařikal a sténal bolestí, načež Gertrůda dala svíčku mezi jeho a svůj obličej, načež naprosto ledovým hlasem řekla:
“Mluv, a nebo ser písmena.”
A začala zapálenou svíčku spouštět níž. Načež se zeptala:
“Jméno”: A mladý kolaborant odpověděl: “Adolf.”
“Příjmení”: “Braun”.
“Adresa”: ….. vchod 1223.”
“Byt”: “105”.
“Zaměstnavatel”: “Das Wildschweine.” (Divoké svině.)
Zatímco vyslech pokračoval jeden z chlapů došel nahoru. Ostatním řekl o dosavadních zjištěních a o bytě 105 v prvním patře. Kam se ihned vypravila skupina chlapů. Klepali na dveře, nikdo neodpovídal a ani neotvíral. Dvakrát kopnuli do dveří, ty odolaly. Posléze vzali do rukou padesátilitrový kanystr s vodou, dva chlapi ho rozhoupali a plnou silou s ním narazili do dveří. Ve dveřích to zapraskalo a mezi dveřmi a futry se objevila škvíra. Po dalších třech pokusech dveře povolily. Komando chlapů vpadlo do bytu 105, kde nikdo nebyl. Byt prohledali a ve skříni a v úložném prostoru pod válendou našli teplákové soupravy s kapucemi a plastové přilby s černým, jednostranně průhledným hledím. Kapuce na mikinách byly podstatně větší než obvykle, daly se bez problémů převléknout přes přilby a zajistit proti spadnutí. Dále v bytě našli bojové nože, mačetu , basetbalové pálky a pět řemdihů. K tomu ještě nějaké plastové desky, o kterých se později ukázalo, že je lze zasunout do integrovaných kapes v mikině tak, že kryly důležité orgány nositele mikiny zepředu i zezadu.
Toto začalo chlapy ponoukat k velmi zajímavým nápadům.
Leave a Reply