Nová kronika Mlýna.

Během doby, kdy lidé z protějšího domu odrazili pokus o obsazení domu a přeměnu sebe samých na živé štíty, se o dva bloky dál strhla mela. Útočníci v černých teplákových soupravách, se zamaskovanými tvářemi házeli zpoza živých štítů na zasahující policisty a vojáky molotovy koktejly, dlažební kostky a vystřelovali světlice. Zasahující síly tak měly ztíženou možnost reakce, obzvláště když tito utočníci stáli mezi řadami lidí a v případě, že se přes živé štíty začali dobývat policisté, okamžitě hrozili jejich podřezáním.

Situace byla patová, bylo zvažováno použití odstřelovačů. Ti by sice dokázali tyto útočníky v černých teplákových soupravách stojící mezi řadami lidí eliminovat, avšak problém byl v tom, že vysoce výkonná munice do odstřelovacích pušek by eliminovala nejen šmejda, ale i několik lidí v řadě za ním.

Toto byl vážný problém, nad jehož řešením se dlouho diskutovalo. Až jednoho z policistů, myslivce, napadlo použít malorážku. Nápad se prve setkal se smíchem, avšak když dotyčný vysvětlil, že střela z malorážky ráže 22LR šmejda spolehlivě eliminuje, aniž by zabila pět lidí v řadě za ním, se o návrhu začalo diskutovat.

Avšak okamžitě vytanul jeden problém kde malorážky sehnat a druhý, podstatně vážnější. A to ten problém, kdy každý střelec musí mít svoji zbraň zastřílenou na sebe, neboť každý střílí trochu jinak. Tudíž, pokud si vezme cizí zbraň, se s ní nemusí trefit do cíle. Což může být rizikové…

…

Tou dobou probíhala hlasitá komunikace mezi lidmi z našeho vchodu a mezi těmi, kteří se na druhé straně ulice ubránili. Bylo jim jasné, že to, že se doposud ubránili nemusí znamenat, že se udrží do budoucna. Bylo nutné začít spolupracovat a aktivně se bránit. Avšak jak se spojit dohromady, když ulici ovládaly tlupy v černých teplákových soupravách s kapucemi.

…

Tou dobou došlo k šokujícímu zjištění na střeše, kam se vypravila průzkumná skupina. Ti se na střechu nejprve snažili dostat střešním průlezem. Ten však byl zablokován, museli proto použít střešní okno na straně vnitrobloku. Přidržujíce se lana hromosvodu nataženého asi půl metru vedle strešního okna se dostali na hřeben střechy a na rovnou část střechy přilehlou k ulici. Zde zjistili příčinu zablokování průlezu na střechu. A to jeho prošroubování k rámu. Plechový kryt střešního průlezu někdo provrtal a následně přišrouboval vruty do dřevěného rámu. Poté, co byla této skupině na střechu doručena ráčna s třináctkou ořechem jeden z chlapů odstranil všech osm šroubů do dřeva. Poté se dalo na střechu dostat po žebříku z chodby u schodiště.

To však nebylo jediné překvapení na střeše. Druhé našli na části střechy přivrácené k domu na druhé straně ulice. Domu, kde byly kanceláře a obchody. Který byl vyrabován a otevřen. Ze střechy tohoto domu vedlo na střechu domu, kde byla naše skupina několik lan. Tato lana byla napnuta mezi komíny a anténní stožáry. A u komínů nalezli jakési vozíčky vypadající jako dvojice kladek spojených společným závěsem, na kterém byla do pravého úhlu připevněna dvě ramena.

Jeden z chlapů poznal, co to je. Byl to závěs na lano, který dotyčný nasadil na lano, vnitřní stranou kolen se zaháknul za ramena na závěsu a poté ručkoval z jedné střechy na druhou. Tento závěs jel po kladkách po laně, dotyčný tak nemusel přes lano přehazovat nohy a dřít si je o lano.

Chlapy napadlo lana odřezat, avšak si uvědomili, že potřebují navázat spojení se sousedním domem. Jeden z mladíků se tedy nabídl, že přeručkuje na druhou stranu ulice, kde lana až na jedno odřízne, po posledním se vrátí zpět, načež odříznou i to. Mladík, aniž by si uvědomil možné nebezpečí přeručkoval na druhou stranu ulice, zde tři lana odřízl a když chtěl odříznout čtvrté se zvedl poklop na druhém konci lávky, asi 20 metrů daleko. Mladík zbledl, na nic nečekal, bleskově naskočil na lano a začal ručkovat zpět na svoji stranu ulice. Avšak když byl zhruba dva metry od konce člověk v teplákovce přeřízl lano. Mladík se zhoupl ke stěně domu, kde se však neměl čeho zachytit. Odrazil se tedy od stěny domu a skočil do koruny stromu rostoucího na chodníku. Ozval se praskot větví a šokovaní chlapi sledovali, jak se mladík snaží zachytit větví stromu. Nakonec zůstal částečně ležet a částečně viset ve vidlici dvou silných větví. Nehýbal se, nikdo nevěděl jestli je zraněný, mrtvý, nebo dělá mrtvého brouka.

Chlapi bleskově odřízli poslední páté lano, načež si uvědomil, že se nebojovalo jen v jejich ulici. Ale i o blok dál. Vydali se po střeše na její druhý konec. Zde též našli pětici natažených lan. Ta nechali zatím být, neboť dům na druhé straně patřil ke stejnému bloku jako jejich (domy v bloku měly tvar písmene C, kdy mezera sloužila jako příjezd k vnitrobloku a k parkovišti uvnitř). Avšak lidé z druhé strany hlásili, že se nemohou dostat na střechu. Jeden z mužů tak po laně přeručkoval na druhý dům, kde odšrouboval šrouby blokující poklop. Poté byla provedena inspekce střechy a přeřezána lana z ní vedoucí na cizí blok domů.

Takto se podařilo obsadit střechu celého bloku a zabránit v pronikání na ni osobám v teplákovkách. Jan, když se dozvěděl o tom, jak to šlo snadno, se docela divil, že “si ti šmejdi nehlídali střechu”. Hans mu řekl, že asi spoléhali na to, že nahoru nikdo nepoleze. Obzvláště, když byly poklopy zašroubované a nedaly se zespodu otevřít.

Zatímco jedna parta makala na střeše, druhá si vzala do parády mladíka, který jako jediný přežil z šestice kolaborantů. Odvlekli ho do sklepa, odkud se od té chvíle ozýval řev, nadávky a zvuky bití.

Místnost ve sklepě byla vlhká, ponurá, místy byla opadaná omítka. Atmosféru dokreslovala místa na stropě s oloupanou malbou, opadanou omítkou a na třech místech ze stropních panelů vystupoval spodní líc rezavé výztuže, ze které již dávno opadala krycí vrstva betonu. Závada byla už před třemi lety nahlášena na město, ale doposud to nikdo neopravil.

V této místnosti seděl zadržený mladík. Ruce měl spoutané za zády, nohy připoutané k nohám židle. Z úst mu vytékal pramínek krve vsakující se do jeho roztrhaného bílého trička. V místnosti byli další čtyři chlapi. Jeden na mladíka zařval:

“Kdo tě poslal a proč?”

Odpovědí byl krvavý plivanec a vzdorovitý výraz mladíka. Muž se neudržel a mladíkovi vrazil takovou facku, že ten se převrátil i s židlí. Z nosu mu začala kapat krev. Druzí dva chlapi mladíka i s židlí postavili, načež nasledovalo několik dalších dotazů. Opět vzdor. Tentokrát mladík vyfasoval ránu pěstí, po které se převrátil dozadu a upadl do částečného bezvědomí. Chlapi ho opět posadili, načež ho propleskali. Mladík poté vyplivl dva přední zuby a pronesl:

“Mám tady své kámoše. Vrazí vám kudlu do zad, nebo do břicha. A chcípnete jako psi. Jako ten váš kámoš.” Pronesl mladík a zašklebil se. Výsledkem byla další rána pěstí vedoucí až do bezvědomí.

Tady už propleskávání nezabralo, zavolali tedy starší ženu mající zdravotnický kurz. Ta mladíka ošetřila, ten se poté probral. Avšak stále odmítal vypovídat.

Amatérská zdravotnice si vzala jednoho z mužů stranou.

“Takhle z něj nic nedostanete, zatvrdil se.”

“A co s ním chceš dělat?”

“Zkusím zavolat Gertrůdu.”

“Myslíš tu babu co vypadá jako zápasnice. Co propíchla jednoho z těch kolaborantů?”

“Jo, to je ona.”

“A to si myslíš, že to z něj vymlátí? Když nechce nic říct ani nám.”

“Říkalo se o ní, že její děda byl ve Stasi. Třeba od něj něco ví.”

Došli tedy pro Gertrůdu. Byla u Jürgenda, který v posteli nařikal a sténal bolestí.

Rozhovor obou žen byl velmi výrazný.

“Jak mu je?”

“Jestli ho nedostaneme do nemocnice, zemře. Má poraněná střeva, zřejmě se mu rozvíjí zánět pobřišnice.”

“Jak to víš?”

“Má tvrdé břicho a uvolnění tlaku na břicho je pro něj bolestivější než stlačení.”

Gertrůda poté mírně stlačila Jürgendovi břicho a uvolnila tlak. Jürgend v tu chvíli zařval bolestí a začal sténat. Navíc se u něj projevovala horečka a střevní zástava.

Amatérská zdravotnice se otočila na Gertrůdu.

“Hele, holka, tvůj děda prý byl u Stasi? Je to pravda?”

Gertrůda jí odpověděla: “Rodiče a ani prarodiče si nikdo nevybírá.”

“Takže je to pravda?”

“Proč se ptáš?”

“Dole vyslýchají toho kolaboranta a nemohou z něj noc dostat. Tak nás napadlo, že kdyby to byla pravda, by ti třeba děda něco řekl.”

“On o své práci nechtěl vůbec mluvit. Avšak ve stáří, když mu to lezlo na mozek, mi občas říkal věci, nad kterými mi zůstával rozum stát. Apropo, kde má Jürgend nářadí. Co vím, byl šikovný elektrikář.”

Gertrůda si z brašny s nářadím vybrala několikatery kleště spolu s nějakým dalším nářadím a u sebe v bytě se stavila pro povlak na polštář a tkaničky na boty. Z psacího stolu si vzala ještě sešit a tužku.

Poté se vydala po schodech do sklepa, odkud se ozvalo vrzání pantů těžkých kovových dveří.