Srdce staré paní nevydrželo šok způsobený pohledem do hořící místnosti a zastavilo se. Stará paní se zhroutila na práh pokoje již mrtvá, což ji ušetřilo trýznivé smrti v ohni.
Avšak otevřením dveří došlo k tomu, že se plameny zprudka vyřinuly do chodby bytu, kuchyně i koupelnového jádra, zatímco venku postupně odtával fasádní polystyren k oknu v dalším patře. V bytě v prvním patře si čtyřčlenná rodina připravovala věci na útěk, neboť jim bylo vzhledem k plamenům a hustému kouři za oknem jasné, že je zle.
Zle bylo, pohroma se chystala hned na dvou frontách. Jak venku v zateplení, tak i uvnitř ve stoupačce.
Oheň v bytě v přízemí zachvátil koupelnové jádro a dostal se i do prostoru stoupačky, kde bylo za ta léta nashromážděna spousta mastného prachu a nepořádku. Toto vše začalo hořet. Prostup stropem do horního patra byl sice opatřen certifikovanými požárními uzávěry, avšak stoupací kanalizační potrubí bylo z plastu. Ten změkl, odtál a ve stropu se udělala díra. Tu se protipožární uzávěr snažil zapěnit protipožární pěnou, avšak než to stihl, oheň vnitřkem plastového potrubí prošlehl o patro výš. K tomu všemu se žárem rozpadlo potrubí vedoucí k digestořím vyrobené ze stočených plechových pásků. Toto potrubí bylo za léta plné mastného nepořádku s nabaleným prachem, který zafungoval jako zápalná šňůra. Trvalo to jen chvilku, než ze střechy, kam bylo potrubí zaústěné šlehaly vysoké plameny. V digestořích to hučelo, načež se začalo kouřit z bytových jader všech bytů až do čtvrtého patra. To jak se plechové potrubí ohněm rozžhavilo a začal doutnat a hořet nepořádek ve stoupačce okolo něj.
Tou dobou se začal prohýbat a kroutit plastový parapet v okně bytu v prvním patře. Muž, který to zpozoroval, okamžitě pochopil, co se děje. Zařval na zbytek rodiny, všichni popadli své batohy a velkou tašku a vyběhli na chodbu bytu, kde si obuli boty. Tou dobou se silně kouřilo z dvířek stoupačky a tapeta na nich začala puchýřovatět a hnědnout.
Všichni čtyři vyběhli na chodbu, kde začali volat:
HOŘÍ!!!
HOŘÍ!!!
HOŘÍ!!!
V domě vypukl poprask. Lidé se začali oblékat a obouvat a utíkali po schodech dolů, kde okamžitě utekli na dvůr vnitrobloku. Na ulici to nešlo, tam se ještě bojovalo. Někteří si všimli kouře vycházejícího pode dveřmi bytu a z klíčové dírky bytu, kde bydlela stará paní. Ze dveří sálalo teplo, mladík, který absolvoval kurz přežití se hřbetem ruky přiblížil ke klice dveří. Sálalo z ní horko. Plivl na kliku a plivanec se okamžitě začal škvařit. Bylo mu jasné, že v bytě hoří. Okamžitě začal burcovat lidi k co nejrychlejšímu útěku.
Lidé vybíhali ven do dvora, tři chlapi otevřeli skříňku hydrantu na chodbě domu, připojili hadici a pustili vodu. Žádná netekla. Zahodili hadici a utekli ven.
V třetím patře během útěku z bytu muž zpozoroval jak se kouří z bytového jádra. Vystříkal tam práškový hasicí přístroj, což značnou část bytu naplnilo rozptýleným práškem nutícím ke kašli. I z tohoto bytu všichni utekli ven.
Zatímco lidé utíkali na dvůr vnitrobloku se oheň šířil. Zachvátil byty, které měly společnou tuto stoupačku v přízemí, prvním i druhém patře. Ve třetím hořelo bytové jádro a ve čtvrtém, kde zatím hořela jen stoupačka nikdo nebyl. Celý vchod o 24 bytech byl až na pár opozdilců kompletně opuštěn.
Posléze prohořely dveře na chodbu a oheň se začal šířit dál. Nalevo od tohoto vchodu se šířit nemohl, tam byla ulička do vnitrobloku. Avšak vpravo to bylo jiné. Tam k tomuto vchodu přiléhal druhý vchod taktéž s 24 byty. A ty byly taktéž v ohrožení, neboť celý dům byl olepen polystyrenem kolem dokola a měl společný půdní prostor. Poté, co začala hořet půda utekli lidé i z druhé poloviny domu, kde posléze některé byty začaly hořet od rozpálené oddělovací zdi od druhého vchodu.
Tento dům byl rohový, ze dvou stran byla široká ulice. Z třetí strany bylo dětské hřiště. A ze čtvrté, která sousedila s uličkou do vnitrobloku bylo k dalšímu domu jen sedm metrů. Tady bylo největší nebezpečí přeskoku ohně na další dům.
Žár byl značný, avšak bylo naštěstí bezvětří. Kouř stoupal přímo nahoru stejně tak i jiskry a oharky. Oheň se tak naštěstí nerozšířil. Dalšího dne, když oheň dohoříval se ochladilo, rozfoukal se vítr a začalo sněžit. Východní vítr a mráz přišly i sem.
Hasiči nepřijeli. Jednak se jim nedalo dovolat a navíc byli přednostním cílem pro tlupy v černých teplákových soupravách. Členové těchto tlup dělali vše pro to, aby lidi v oblasti, kde se tyto tlupy vyskytovaly odřízly od pomoci zvenčí. Proč, to nikdo nechápal.
…
Zatímco hořel bytový dům se na ulici, kde proběhl boj mezi policisty a tlupou schylovalo k dalšímu dějství dramatu. Objevila se tlupa v černých teplákových soupravách, která začala na zemi ležící policisty svlékat z výstroje a brali jim i zbraně, čemuž nedokázaly pořádkové jednotky zabránit. Byly o dva bloky dál a jejich členové neviděli, co se děje, zatímco čekali na příjezd posil.
…
Dalšího dne, když napadly cca tři centimetry sněhu se mezi lidmi rozšířila zpráva, že do německého města dorazila vojenská posila. Což lidé psychologicky vzali jako možné vyřešení situace a zároveň měli obavy z toho, co může následovat.
Jejich obavy se vyplnily hned po obědě, zpravidla studeném až mrazivém, kdy byl z dáli slyšet zvuk silných dieselových motorů. Do této oblasti dorazily dva obrněné transportéry a několik vojenských automobilů. Nad domem, kde byly obě rodiny, česká a německá přeletěl dron.
Po chvíli někdo zaklepal na dveře Hansova bytu. Byl to jeho kolega z práce z prvního patra. Vzrušeně se spolu bavili a Jan, otec české rodiny jim měl co porozumět. Z jejich rozhovoru mu došlo, že se policisté spojili s vojáky o dva bloky dál a něco chystají. Avšak nikdo nevěděl co.
Hans zavřel dveře bytu a vrátil se do obývacího pokoje, odkud bylo vidět na ulici a částečně i na křižovatku u náměstí, kde se již začaly srocovat tlupy v černých teplákových soupravách s kapucemi. Bylo slyšet, jak se z jedné tlupy ozvalo jakési HAÚÚ HAU HAU HAÚÚ, načež v bytovém domě u křižovatky kdosi otevřel dveře na balkón na schodišti a spustil dolů teleskopický spouštěcí žebřík. Postavy v černých teplákových soupravách začaly šplhat do domu, kde se chvíli nic viditelného nedělo. Poté se dít začalo a to, co všem, kteří to viděli nahnalo husí kůži.
Otevřely se vchodové dveře domu a na ulici z něj začali vybíhat jeho obyvatelé. Někteří oblečení, někteří jen v tom, co měli na sobě. Mladí, staří, muži, ženy, děti. Všichni vybíhali ven na ulici, popoháněni osobami v černých teplákových soupravách. Jan si uvědomil, že osoba spouštějící žebřík měla taky černou teplákovou soupravu. Avšak Janovi i Hansovi nedocházelo, jak se mohla dostat do domu, aby svým kumpánům spustila žebřík, když všechny domy měly zabarikádované vchody.
Stejné HAÚÚ HAU HAU HAÚÚ nasledovalo u dalších dvou vchodů bytovky nejblíž náměstí. Opět se objevila osoba v teplákovce na balkoně a opět spustila svým kumpánům žebřík. Ti se po něm dostali do domu a vyhnali jeho obyvatele na ulici.
Jeden ze starších mužů se osobě v teplákovce vzepřel a začal se s ní prát. Vzápětí k němu zezadu přiskočil další v teplákovce a zezadu ho podřízl. Žena, zřejmě jeho manželka, která se k němu vrhla skončila podříznutá též. Toto hrůzné divadlo vyvolalo zděšení a strach.
Lidé v teplákových soupravách si obyvatele z bytového domu seřadili do řad, někteří si s dlouhými noži stoupli mezi řady domácích a poté se vydali na konec ulice v ústrety zasahujícím jednotkám.
Živé štíty. Oni si z nich udělali živé štíty. Napadlo Jana s Hansem.
Dav lidí vyhnaných z domu a těch v teplákových soupravách došel na konec ulice a zahnul za roh. Tam už naši neviděli co se tam děje. Avšak zaslechli nový zvuk. Zvuk vrtulníku z dáli. A poté ještě něco, co jim způsobilo naprosto brutální husí kůži.
HAÚÚ HAU HAU HAÚÚ přímo před jejich vchodem.
Jan, veden snad nějakým instinktem otevřel okno a podíval se ven. Viděl balkóny u schodiště a bok domu. Na balkónu mezi prvním a druhým patrem stála osoba v černé teplákovce a zvedala přes zábradlí balkónu teleskopický spouštěcí žebřík. Jan neváhal, vzal z parapetu okna květináč s kaktusem a hodil ho. Osobu v teplákovce zasáhl ve chvíli, kdy byla částečně vykloněná ven květináčem přímo do temene hlavy. Osoba přepadla přes zábradlí balkónu, přetočila se a dopadla na záda na schody, po kterých se svezla dolů. Přitom jí z hlavy spadla kapuce, podle Jana vypadající jako mnišská kápě přehozená přes kšiltovku. Krev jí vytékala z uší, nosu i úst a Jan s Hansem, který přiskočil k oknu poznali o koho jde. Byl to jeden z těch šesti mladých lidí, kteří narušili schůzi a lidem, kteří chtěli situaci řešit vyhrožovali nacismem.
Hans předtím, než vyběhl na chodbu, kde zburcoval ostatní řekl jediné slovo:
KOLABORANTI.
Leave a Reply