Ráno, prvního dne, kdy nastal blackout odjíždí z Čech rodina elektromobilem za svými příbuznými do Německa. Cesta jim ubíhá rychle, zdržení nastávají u nabíječek, kde musí své vozidlo 3x nabít. Odpoledne přijíždí ke svým příbuzným žijícím ve větším německém městě, kteří na ně již čekají. Auto odstavují ve vnitrobloku domu, připojují ho k wallboxu a všichni jdou nahoru do druhého patra do bytu.
Dům, kde bydlí jejich příbuzní je starý přes šedesát let a ze dvou jeho pokojů je výhled na širokou silnici lemovanou dvěma řadami parkovacích míst se zaparkovanými auty a na vzdálené náměstí, do kterého silnice ústí. Z třetího pokoje, kuchyňky a koupelny s WC je vidět do vnitrobloku.
Později odpoledne se rodina se svými příbuznými vydala do města. Nakoupili běžné jídlo, naši si koupili potraviny do zásoby. Byly levnější a v lepší kvalitě naž u nás. Se soumrakem se všichni vrátili do bytu, syn české rodiny se chtěl jít se svojí osmiletou dcerou proběhnout ven. Rodiče jim to s ohledem na jejich bezpečnost po setmění zakázali.
Nastal večer, venku se rozsvítilo pouliční osvětlení, z dálky se ozval kvílivý zvuk.
“To zas houká meluzín”. Pronesl dvanáctiletý syn a zazubil se. Jeho německá sestřenice pronesla: “kdyby jsi tohle řekl ve škole, půjdeš na kurz kulturního porozumění a tví rodiče na pohovor s vedením školy. A budou rádi, když je nevyhodí z práce.”
Syn české rodiny koukal poněkud zaraženě.
Večer, po večeři seděli všichni u stolu, když tu jasné světlo stropní zařivky vystřídala tma. Úplná, černočerná tma, neboť zhaslo úplně vše. Jen na poličce zářil malý zelenožlutý čtvereček. A na skříni kolečko.
Otec německé rodiny se zvedl, byly slyšet jeho kroky, načež místnost zalilo ostré světlo ruční svítilny, na jejímž těle byl přilepen onen světélkující čtvereček.
“To za chvíli zas nahodí”, řekl a ze skříně sundal lampu, kterou rozsvítil. Místnost zalilo tlumené bílé světlo.
Toho večera a ani v noci elektřina nenaběhla. Německá rodina začala být trochu nervózní, protože dokud fungovalo internetové připojení se dozvěděli, že je po tmě celé Německo.
Druhý den blackoutu.
Dopoledne byl klid. Český otec odpojil auto od wallboxu, bylo ze včerejška nabité skoro na 100%, načež se vrátil do bytu. Voda zatím tekla, venku se potulovaly skupinky zahalených lidí v černých teplákových soupravách. V noci přestala téct voda z vodovodu, naši do té doby stačili napustit plnou vanu, naplnit kbelíky a hrnce.
Třetí den blackoutu.
Dopoledne byl vidět dav na náměstí. Byl odtamtud slyšet hluk, načež bylo vidět jak z náměstí začal stoupat dým. Během několika hodin vypukly na náměstí od zapálených obchodů požáry. Momo jiné vyhořela radnice, policejní služebna, muzeum a další objekty.
To ještě nebylo to nejhorší. Naši, kteří měli okna do ulice se stali svědky situace, kdy tlupa zamaskovaných lidí zapalovala auta zaparkovaná u silnice tím způsobem, že někteří rozbíjeli okna aut a další do nich házeli zapálené zápalné láhve. Vypadalo to jako pochodující manufaktura na ohnivou zkázu.
O kousek dál, kam sotva dosáhla záře plamenů naložila do svého auta zaparkovaného u domu dvojice mladých lidí své malé dítě a několik tašek. Bylo vidět, jak se rozsvítila světla auta, vzápětí bylo slyšet nastartování jeho motoru. Na což již zareagovala tlupa zapalující auta a k autu se rozeběhla. Muž řídící auto však musel nejprve vyjet z parkoviště, kde byla z city bloků udělaná šikana vedoucí přes vysoký zpomalovací práh. Právě tato se stala autu osudnou, neboť v okamžiku, kdy chtěl muž za volantem odbočit na silnici a odjet, před něj skočily dvě zamaskované postavy. Auto se prudce zastavilo, muž chtěl couvnout, avšak za jeho autem se objevila trojice zamaskovaných lidí se zápalnými láhvemi.
Auto popojelo o metr dopředu a opět zastavilo. Muž za volantem dělal co mohl, ve světle plamenů bylo vidět jak cosi mačká. Snažil se vypnout asistenční systém chránící chodce proti přejetí, který však zde bránil řidiči s autem odjet a zachránit se. Než řidič stačil cokoliv udělat tlupa obestoupila auto kolem dokola. Ozvala se tupá rána, v zadním okně se objevila díra, kterou členové tlupy dovnitř hodili dvě zápalné láhve. Muž s ženou se sice dostali ven z auta, avšak byli okamžitě strženi na zem. Ve světle plamenů bylo vidět, jak do nich členové tlupy kopají, ženu, která se ještě snažila dostat pro své dítě do auta odtáhli pryč. Co nasledovalo nebylo vidět, neboť otec české rodiny zatáhl závěs z tlusté černé látky. Myslel si:”být tam se svým starým džípem, by ti magoři měli smůlu. Buďto by uskočili, nebo by z nich byla …”
V bytě zavládlo hrobové ticho. První se ozvala dcera: “oni to miminko zachránili, viď tati”.
A táta odpověděl:”to víš, že jo, Miluško”. Avšak jeho hlas zněl zvláštně.
…
Čtvrtý den blackoutu.
Obě rodiny měly k jídlu jídlo, které se dalo sníst bez vaření, v podstatně menších porcích než obvykle. Dospělí udělali soupis potravin a vzhledem k situaci se rozhodli, že jim potraviny musí vydržet dalších minimálně pět dní.
Avšak problém byl s WC. Kdyby se muselo po každém použití spláchnout by byla zásoba vody brzo vypotřebována. A to, že by si došli na ulici nabrat vodu z cisterny nehrozilo. Cisterny, které přece jenom vyjely do města se velmi rychle staly terčem útoků, po kterých vyhořely. Tudíž to obě rodiny v jednom bytě, česká i německá musely vyřešit jinak. Chlapi dali hlavy dohromady, přes toaletní mísu natáhli velkou igelitovou tašku, kterou proti spadnutí do mísy zajistili gumou používanou do tepláků. Tuto gumu provlékli přes uši tašky a okolo jejího rantlu, takže držela na místě. Do této igelitky si každý, kdo potřeboval na velkou dal svůj pytel používaný do odpadkového koše, který přiklopil prkénkem. Do tohoto pytle vykonal velkou potřebu, pytel po použití zavázal a dal na balkon. Pokud člověk potřeboval znovu na velkou, pytel si rozvázal a přidal do něj další bobek. Toto uspořádání, pytel na odpadky v igelitce v záchodové míse mělo tu výhodu, že se pytel na odpadky nemáchal ve vodě v míse. Protizápachová funkce vodního uzávěru tak zůstala zachována.
Co se týkalo malé potřeby, tu řešila pet láhev od čaje se širokým hrdlem, kterou po naplnění vylili do odtoku umyvadla, za ní poté hrníček vody s tekutým mýdlem a nakonec odtok zašpuntovali.
Takto se oběma rodinám podařilo spotřebu vody srazit na minimum.
Dalším problémem, který nastal byla zima v bytě. Tu vyřešili postavením stanu uprostřed místnosti, do kterého dali matrace z postele. Ty vzhledem ke své tloušťce izolovaly proti chladu od podlahy víc než dostatečně.
Zima v bytě s sebou nesla jak výhodu tu, že voda v nadobách vydržela déle, ale i nevýhodu kondenzace vzdušné vlhkosti na stěnách bytu a s tím spojeným provlháním úplně všeho. Toto byl problém hrozící nastydnutím, který vyřešili krátkodobým příčným větráním bytu.
Na závěr čtvrtého dne blackoutu začaly prosakovat mezi lidmi v domě zprávy o rabování domů, ze kterých bylo cítit jídlo, nebo se tam v noci svítilo.
Pátý den blackoutu.
Pátého dne blackoutu mohly obě rodiny k pití používat pouze balenou vodu, protože ta kbelíková byla nepoužitelná i po převaření na plynovém primusu. Pokud chtěli vydržet ještě čtyři dny, vycházel průměr něco přes litr na osobu. To bylo málo, otec české rodiny řekl, že v autě má tři basy limonád a minerálek. Celkem 33 litrů. Avšak všem bylo jasné, že když se do auta vydají ve dne, budou vidět z ostatních bytů, což by bylo nebezpečné. Rozhodli se proto si pro pití do auta dojít v noci. Problém spočívající v blikání světel auta po jeho odemčení dálkovým ovladačem se rozhodli vyřešit zakrytím všech čtyřech světel auta černými pytli na odpadky a zakrytím zpětných zrcátek.
Do akce se vydali ve dvě hodiny v noci. Potichu vyšli do dvora vnitrobloku, kde byl klid, zatímco z náměstí zazníval řev a občas byla slyšet i rána. Jestli to byla střelba, nebo exploze něčeho v ohni chlapi neřešili. Bleskově přelepili černými pytli světla auta, natáhli pytle na zrcátka, načež dálkovým ovladačem odemkli auto. Bylo slyšet cvaknutí zámků, po kterém bleskově vytáhli pití z auta a zabouchli kufr. Poté zamknuli auto, sundali černé pytle ze světel a zrcátek, načež vynesli pití do bytu.
Podle všeho tuto noční akci nikdo nezaregistroval a auta ve vnitrobloku, oddělená od silnice uzavřenou branou byla zatím v bezpečí.
Leave a Reply