EU byla založena s cílem umožnit volný pohyb osob, zboží a energií přes území států do EU zapojených. Avšak čím větší stát, či jejich sdružení, o tím větších penězích a pravomocích se jedná. A samozřejmě, čím větší peníze jsou “ve frcu”, tím větší pokušení představují.
Funguje zde totiž lidské podvědomí, které společné peníze sdružení, jakým EU je považuje za něco, co je všech a zároveň ničí. Je to zajímavý paradox, známý i z naší společnosti, kde jsou státní peníze považovány za něco, z čeho by měl každý urvat maximum, neboť tam pŕispěl svojí troškou.
Takto se na peníze EU nabalila spousta zajímavých a zájmových organizací, různých poradců a dalších existencí poháněných touhou urvat si svůj díl. Ti poté, co se dostali do rozhodovacího procesu si začali upravovat rozhodovací parametry podle sebe.
Nejprve se o svůj “díl” přihlásili zelení se svojí agendou klimaalarmismu, chtějící spasit celý svět. A hlavně naplnit kapsy. Právě tato snaha vedla k odtržení vedení EU od běžného života, vedení EU se takříkajíc uzavřelo ve slonovinové věži. Neřešilo následky svých rozhodnutí, řešilo zájmy své a svého “poradenského” elektorátu speciálně vybraného a vyškoleného pro co nejlepší a nejúčinnější ovlivňování osob s rozhodovacími pravomocemi. Avšak zhusta bez odpovědnosti za svá rozhodnutí.
Takto se zrodil systém, který slouží vybraným a vyvoleným osobám, jejich firmám a organizacím. Který pracuje i pro cizí zájmy, které dokázaly své zástupce dostat do tohoto ovlivňovacího procesu, zvaného lobbing.
Tento systém odčerpává veřejné prostředky z unijního rozpočtu, mimo jiné i ve prospěch zbrojařské lobby. Která dokáže jak vedení EU, tak i národním státům vnutit zbraně mnohdy vyvinuté před masovým nástupem dronů. Tyto zbraně jsou velmi drahé, hodící se tak akorát do minulé éry. Éry mechanizovaných sborů, pěchoty a klasických letadel. Jsou to zbraně, jejichž vývoj je třeba zaplatit, vydělat na nich a prodat je dříve, než definitivně a nenávratně zastarají.
Jak je to možné? Jednoduše proto, protože se do rozhodující hodiny vedení dostali lidé, kteří nejsou odborníky schopnými přemýšlet v souvislostech a aproximací vývoj do budoucna. Tito lidé jsou ve své podstatě úředníky, případně korouhvičkami, které se dají přesvědčit tím člověkem, který jim dodá patřičné dokumenty. Tito lidé jsou odtržení od reality, vidí jen to, co mají na stole před sebou ve složkách. Ve kterých se může skrývat i zajímavá obálka. Sloužící k jejich ovlivnění a posléze zaháčkování (jednou vzal – navždy poslouchá).
Tento systém, kdy jsou zofpovědné osoby odtrženy od reality bývá první fází mocenského rozkladu, neboť garnitura, která mu podlehne ztrácí schopnost reagovat na aktuální problémy.
Z čehož jsou prakticky jen čtyři cesty ven.
- Výměna frakcí. Tato výměna může nastat, pokud lidé vidící neschopnost a do sebe zahleděnost představitelů frakce, která je u vedení ve volbách zvolí zástupce jiné, či jiných frakcí. Poté může dojít k výměně lidí ve vrcholových funkcích a narušení, případně rozbití vlivového řetězce, který byl okolo stávajícího vedení vytvořen. Proběhne takzvaná deratizace vedení, která může být v případě, že je nové vedení dostatečně mocensky schopné účinná a vést k zavedení nových pořádků. Problémy nastanou, pokud je nové vedení mocensky slabé, nebo neschopné, což může vést k jeho “ochočení” stávajícími vlivovými strukturami. Pokud se toto stane bývají změny kosmetické, nebo taky žádné…
- Mocenské zahnívání. Stávající garnitura kompletně ovládne dění v EU. Vytvoří taková pravidla, která znemožní diskusi o změnách, neboť bude povolen jen jeden názor. Všechny jiné budou zakázané, nebudou se tak moci šířit. EU se tak v podstatě stane Zakázanou čtvrtí. Tento stav končí buďto mocenským nárazem do zdi krachu, když garnitura vytuneluje všechny zdroje natolik, že už jí nezbude ani na zaplacení bezpečnostních složek (každá vláda je tak pevná, jak loajální má bezpečnostní složky. A loajalita není zadarmo…). A nebo mocenským betonem, když garnitura pochopí, že bezpečnostní složky si musí zaplatit a dát jejich příslušníkům výhody.
- Třetí možností je pád pod tlakem okolností a okolí. V tomto případě dochází ke kolapsu mnohdy z různých příčin, na které garnitura nedokáže adekvátně zareagovat. Může jít jak o geopolitický otřes, krach hospodářství i prosté společenské a demografické zhroucení. Možností je zde mnoho… Při této možnosti může dojít jak k mocenské asimilaci EU jinou mocností, tak i k rozpadu na jednotlivé státy, případně jejich uskupení.
- Válečné zhroucení. V tomto případě EU rozjede, nebo se pokusím rozjet válku, na kterou nemá síly a ani prostředky. Výsledkem poté může být opakování konců Německa z první i druhé světové války, tak i konec zcela nový, znamenající zánik technologické civilizace tak, jak ji známe dnes…
Leave a comment