Nová kronika Mlýna.

Dan skončil po svém zajetí s černou kuklou na hlavě v podzemí na nepřátelském území. Dan cítil, jak ho někam vedou, občas klopýtl, ruka ho bolela. Po nějaké době skončil asi v nějaké noře, jak to později nazval. Kde strávil nějakou dobu, načež si pro něj přišli. Opět klopýtal, až skončil v nějakém prostoru, kde to dost táhlo.

Dan zaslechl mírné hučení a poté zvuk, jako když se zastavuje akuvrtačka. Jeho průvodce mu s těžkým přízvukem řekl, ať si lehne, načež ho připoutali k nějaké vaničce, či co to bylo. A Dan po chvíli ucítil, jak se s ním vanička za zvuku akuvrtačky rozjíždí. Museli jsme vjet do nějakého tunelu, pomyslel si Dan, neboť cítil jak kolem něj táhne a zároveň to dost hučelo. Po době, která Danovi přišla jako věčnost Dan cítil, jak s ním jeho vanička zpomaluje, načež to drclo a zastavil se.

Dan nevěděl, respektive neviděl, že to, čím projel byl bývalý plynovod využitý jako “potrubní pošta”. Lidé, kteří tento plynovod takto využívali si pro zajištění dopravy vymysleli vozíky vypadající jako ohromné skateboardy s elektrickým pohonem. Těchto “skejtů” mohli zapojit víc za sebou do podoby pozemního vlaku řízeného z prvního “skejtu”. A aby nedošlo v potrubní, které mělo zatáčky ke strážce vyvinuli systém řízení dopravy, kdy vozíky do potrubí mohl posílat jen “výpravčí” na té straně potrubí, který měl povolenku s tím, že když bylo třeba začít jezdit z druhé strany poslední vozík tuto povolenku převezl na druhou stranu. A pak se jezdilo v opačném směru takovou rychlostí, aby jezdec stačil zastavit na vzdálenost, na jakou před sebe vidí.

Dana převezli několika takovýmito úseky plynového potrubní, načež ho vyvedli ze staré budovy ven. Zde byl naložen s asi deseti dalšími lidmi do dodávky, která je odvezla neznámo kam.

…

Dana posadili na židli, kdosi mu sundal pytel z hlavy, načež mu v obličeji přistál proud vody z plechového kýble. Dan se málem zalknul, načež mu do očí namířili ostré světlo.

A začal kolotoč otázek. Kdo ke, odkud je, s jakým účelem šel na nepřátelské území. Dan vše vypověděl, načež dostal takovou ránu pěstí, že vyplivl zub.

“Lžeš!!!” Řval na Dana vyslýchající. “Všichni, co měli nosič s dronem na zádech poté, co se vzdali explodovali. Šlo totiž o to, že operátor dronu ho měl v případě, že se dronař nosič vzdává okamžitě odpálit.

Dan kontroval tím, že dron, který na něj útočil svým výbuchem poškodil komunikátor na jeho ruce a přetrhl optické vlákno, čímž došlo k přerušení komunikace a znefunkčnění zařízení. Proto mohl nosič s dronem sundat a vzdát se.

Vyslýchající opět začal řvát, že Dan nemá žádné důkazy, tak ať si nevymýšlí.

Dan zkontroval tím, že mu rozbitý komunikátor poranil ruku, ze které si poté, co nabyl vědomí vytáhl střepinu a kousek plastu. Vyslýchající nařídil ať Danovi sundají pouta, načež prohlédl jeho ruku. V kůži byla skoro osm centimetrů dlouhá tržná rána, jejíž jedna strana byla vyboulená nahoru a bylo vidět, že pod kůži něco je. Vyslýchající zavolal zdravotníka, který z rány vyjmul kousek skla s připájeným zlomkem desky plošného spoje.

Přivolaný technik po prohlídce prohlásil, že se může jednat o část displeje z komunikátoru. Poté vyslýchající odešel z místnosti, asi za dvacet minut se vrátil, načež Dana odvedli do cely, kde byl další člověk, muž ve věku cca padesát let se zafačovanou nohou.

Oba muži se docela rychle seznámili a Dan se dozvěděl, že jeho spolubydlící se jmenuje Fanda a byl zajat poté, co mu výbuch dronu potrhal nohu a jeho spolubojovníci ho nechali kde byl…

Posléze se oba chlapi rozpovídali, jak se kdo z nich dostal k armádě. Dan vypověděl svůj příběh, načež mu Fanda řekl: “U mne to bylo podobné. Taky nám zablokovali účty a sebrali barák. Jenže já jsem jim ho nenechal jen tak.”

Dan: “Jak, nenechal jen tak?”

Fanda: “Vypálil jsem ho.”

Dan: ” Ty jsi zapálil svůj dům? Proč?”

“Protože mi bylo jasné, že ho nikdy nezískám zpět.” Řekl Fanda.

Dan nechápal.

Fanda mu řekl: “Když ti zablokují účty a kvůli tomu ti v exekuci seberou dům se s nimi můžeš podle zákona soudit. Jenže ve skutečnosti lze advokátní taxu i soudní poplatek hradit jen bezhotovostně. Což nemůžeš. Tudíž si musíš vzít obhájce ex offo, na kterého je dlouhý pořadník. Takže než na tebe dojde u ex offo řada, oni tvůj dům prodají v balíčku realitní společnosti. Ta ho obratem prodá dál. Takto proběhne několik těchto prodejů, načež tvůj dům skončí buďto jako ubytovna pro migranty, nebo ho někomu prodají.

Ty poté budeš muset soudně zneplatnit samotnou exekuci, což je samo o sobě v podstatě nemožné. A kdyby se ti to přece jenom povedlo, budeš muset zneplatnit všechny následné prodeje domu, který oni mohou prodávat dál,neboť dokud nejsi vlastník domu na něj nemůžeš dát plombu na katastru. Takže vypukne honěná po soudech, kde pokud se ti podaří dosáhnout konce, nový majitel řekne, že dům koupil v dobré víře. A nebo, když tam budou migranti soud zohlední “sociální otázku” a jsi stejně nahraný.”

Dan: “Odkud tohle víš?”

Fanda: “Od bratra. Je právník. Nemohl nám však pomoci, protože jsem nemohl zaplatit advokátní taxu a soudní poplatek. A kdyby nás zastoupil “na sebe”, by zablokovali i jeho.”

Dan nevěřícně zíral do zdi.

Fanda: “Takže teď už chápeš, že práva u nás má jen ten člověk, který si je dokáže zaplatit.”

Dan chvíli přemýšlel: ” Takže, když jsi toto zjistil jsi do domu vlitnul předtím, než ho stihli přeprodat a zapálil jsi ho.”

Fanda: “Přesně tak. Nechtěl jsem ohrozit lidi, kteří by se tam mohli nastěhovat. A ani okolí. Proto jsem v celém domě otevřel dveře a v suterénu jsem pod stropní nosník ze čtyřech železných traverz umístěný mezi garáží a dílnou, který vynášel nosnou zeď mezi kuchyní a obývacím pokojem v přízemí a zeď v podkroví položil pneumatiky z auta. Které jsem následně zapálil.

Za to mne vsadili do vězení, kde jsem jim napoprvé podepsal verbuňk.”

Dan: “A jak jsi se dostal sem?”

Fanda: “Dostal jsem funkci dronař nosič. První dvě mise jsem splnil bez problémů. Avšak při třetí na mne zaútočil dron, který mi potrhal nohu. A když jsem si ránu zavázal na mne operátor začal řvát, že musím jít dál, jinak mne odpálí. Začal jsem mu vysvětlovat, že potřebují evakuaci a lékaře, ale on byl neoblomný, že nic takového neexistuje. Jen sláva, nebo psí smrt, jsou prý dvě možnosti.

Začal jsem mít strach, že mne doopravdy odpálí, když tu jsem si všiml, že vlákno, které jsem táhl za sebou jde přes kameny. Natočil jsem se s kamerou tak, aby operátor na kameny neviděl a optické vlákno jsem kamenem přesekl. Komunikátor ztichl na displeji se objevilo “signal lost”, následně jsem si nosič s dronem sundal a poté, co jsem na obloze spatřil průzkumný dron jsem se mu vzdal. Další dron mne odvedl na jejich území, kde mne zajali.”

Dan: “To jsi měl štěstí, že jsi mohl s tou poraněnou nohou chodit.”

Fanda: “Musel jsem jít. Pokud jsem chtěl přežít…”