Jak již víme, stát, který je bohatý musí být i patřičně vyzbrojený, neboť bohatý stát bez patřičné obrany se stává pro agresory snadnou kořistí. Avšak někdy ani výzbroj nestačí.
Tato situace, kdy ani silná výzbroj nestačí nastává v případě velkého nepomněru velikostí obou států. Když je bohatý stát příliš malý a agresorský příliš velký. V tu chvíli má malý bohatý stát následující problémy:
- Nedostatečná operační hloubka. Tento problém se projeví v případě, kdy je při útoků obranná linie státu proražena. Jeho armáda nemůže ustoupit a založit novou obrannou linii, neboť během ústupu narazí na protější státní hranici, moře, či jiný terénní utvar znemožňující manévr.
- Malá rozloha území. Tento problém má význam, pokud začne být infrastruktura malého státu bombardována, či ostřelována. Agresor zasahuje infrastrukturu, důležité továrny a objekty bez toho, že by bylo možné výrobu přesunout do chráněného týlu. Neboť ten prostě neexistuje.
- Pátá kolona. To jest velký počet lidí nepřátelského státu na svém území. Ti mohou provádět sabotáže, průzkum a útočit na domácí obyvatelstvo a jeho představitele.
- Nízká produkční základna určitého výrobku. Například zemědělská produkce, kdy je nutné potraviny dovážet.
Proti těmto rizikům se malé státy brání několika způsoby.
- Strategie dikobraza. To jest vybudování takové obrany, kdy její prolomení bude útočníka stát tolik sil a prostředků, že se mu to nevyplatí.
- Strategie posledního soudu. Vlastnictví takových zbraní, jejichž použitím malý stát zlikviduje ten velký. Může se jednat například o atomové zbraně.
- Vytváření koalic a spojenectví. Malý stát se spojí s dalšími státy, čímž vzroste jejich společná síla. Velký útočník poté vidí, že v případě napadení jednoho státu bude vůči sobě mít víc obránců, čímž se vykompenzuje slabost jednotlivých malých států.
- Vazalství. Malý stát ve své podstatě vstoupí do služby jiného velkého státu s tím, že když pro/na něj bude dělat, se tento postaví na jeho stranu.
- Nepostradatelnost. Malý stát se stane lídrem v takovém oboru, že je nepostradatelný pro značnou část světa. Útok na něj by způsobil celosvětové problémy v daném odvětví. Což by se mohlo agresorovi recipročně vrátit.
Problém malého, silně rozvinutého státu se vzdělaným obyvatelstvem se týkal naší země před vypuknutím druhé světové války. Naši vůdci tehdy situaci řešili kombinací taktiky dikobraza a spojenectví. Začali budovat pás pevností na hranici s Německem a zároveň uzavřeli spojeneckou smlouvu s Francií a Velkou Británií. Doufali, že spojenecké záruky odstraší hitlerovské Německo od útoku na naší zem. Tato kombinace pevností a spojeneckých smluv se zdála neprůstřelnou, avšak po anšlusu Rakouska došlo k odkrytí naší jižní hranice. Což byl naprosto zásadní problém, neboť po průniku německé armády na naše území měla naše armáda kvůli strategicky nevýhodnému nudlovitému tvaru našeho území problém provést taktický ústup. Navíc byly zásoby munice, střeliva a dalších prostředků dimenzovány na boj v délce několika týdnů. Kdy se počítalo, že během této doby nám přijdou spojenci na pomoc.
Toto německá generalita věděla. Proto ještě předtím, než se vůbec mohlo podařit vybudovat masivní pevnostní pás na hranicích s Rakouskem svolala konferenci do Mnichova, kde od nás dali naši spojenci ruce pryč. Byli jsme pro ně postradatelní, nehodlali kvůli nám jít do války. To, že se na našem průmyslu Němci vyzbrojili a naši lidé poté pro Němce vyráběli zbraně, což bylo po vypuknutí druhé světové války jednou z příčin pádu Francie a těžkých problémů Velké Británie je jen smutnou a ironickou tečkou za touto zradou. Nechtěli si pálit prsty, tak si o něco později spálili celé tělo. Navíc Britové byli zvyklí, že v mnoha případech bojují cizíma rukama…
Takže se ukázalo, že postradatelné spojenectví platí jen do doby, dokud se to vyplatí. Poté už ne…
Dalším případem malého rozvinutého státu je Jižní Korea. Stát, který přešel na znalostní ekonomiku a který na svém území vybudoval vývojové laboratoře a výrobny nejpokročilejších čipů. Na jehož výrobě je závislý celý svět. Jižní Korea se zároveň velmi silně vyzbrojila a stala se vývozcem pokročilých zbraní. Tudíž zkombinovala taktiku dikobraza a nepostradatelnosti. Kdy pokud ji někdo napadne, bude mít problém se značnou částí světa.
Izrael. Tento malý stát, sevřený mezi nepřátelské státy vsadil na taktiku dikobraza a posledního soudu. Kdy Izrael militarizoval celou společnost, vyvinul nejmodernější zbraně a zároveň vsadil na vzdělání. Vznikla tak dost možná nejvzělanější armáda na světě. Mající však problém s operační hloubkou svého území. Kdy by Izrael mohl podlehnout koordinovanému útoku z vícero stran kombinovanému s raketovou a dronovou baráží, která by mohla omezit možnost přesunů sil. Proto si Izrael pořídil jaderné zbraně, které použije jako zbraň posledního soudu. Aneb dříve, než nad námi zcela vyhrajete, vás vezmeme s sebou tam, odkud není návratu… Je jejich strategie.
Nyní se vracíme k nám do Čech. Trauma z Mnichova a následující léta poroby zanechala na duši i páteři našeho národa těžké rány a jizvy. Značná část naší populace ztratila důvěru v jakákoliv spojenectví a zvolila strategii vazalství. Strategii kdy sloužíme jiným národům, hlavně však Němcům. Je to strategie, kdy tito lidé doufají, že Němci, kterým tito lidé slouží, je nechají jako “dobré tažné koně” přežít. Avšak si neuvědomují, že dobří tažní koně slouží nejen v míru, ale i ve válce. Což je úděl, který nás doprovázel od Bílé Hory do roku 1918, kdy jsme bojovali a umírali za cizí zájmy. Za zájmy Habsburské monarchie.
Leave a comment