Nová kronika Mlýna.

Bezpečnostní situace ve městě se postupně zhoršovala. Již třetího dne po výpadku začalo docházet ke konfliktům mezi lidmi, bylo vykradeno několik domů a znásilnění mladé ženy u rybníka, kam si šla nabrat večer vodu bylo onou pověstnou poslední kapkou.

Martin, který se sousedy třetího dne probíral situaci zaslechl, jak se vedlejší skupinka lidí baví o tom, že by se z bezpečností ve čtvrti mělo něco dělat. Městská policie byla v podstatě nefunkční, neboť většina jejích členů nedorazila do práce. A ti, co tam byli dojezdili zbytek benzinu z nádrže služebního auta. Obecní elektromobil byl tou dobou už vybitý, na což kdosi trefně poznamenal, že “tomu baterkáči pomohou jen a pouze šlapky. Nebo klika…”

Státní policie měla omezené kapacity. Vzhledem ke zkolabované síti mobilních telefonů měla problém povolat do služby další lidi. Stav policistů tak byl omezený, jejich kapacita postačovala maximálně tak na řešení nejvážnějších zločinů a hlídání kriticky důležitých budov ve městě. Zločiny a přestupky, při kterých “netekla krev” tak byly odloženy až na “normální dobu”.

Toto vedlo Martina k tomu, že na rozhovor vedlejší skupiny lidí upozornil ostatní lidi ze skupiny, se kterou řešil přenesení nejnutnějších potravin, léků a dalších důležitých věcí, které potřebovaly být v lednici, či mrazáku. Šlo totiž o to,že Martinův dům byl v celé čtvrti jeden ze dvou domů, ve kterých fungovala elektřina. Dala se tak dohromady parta lidí, kteří se domlouvali na tom, čí mrazák a lednice budou přeneseny do suterénní dílny Martinova domu. Kde do nich ostatní uloží potraviny a léky.

Skupina se domluvila a v suterénu skončily dva velké mrazáky a tři lednice. S patřičnou náplní. Dohodlo se, že se pro potraviny a léky bude chodit za světla… To proto, aby světlo nepřitáhlo případné tlupy, čemuž pomohl i pokus muže dostat se do domu s následnou rvačkou. Daniela z toho měla trochu obavy, Martin jí řekl, že vzhledem k významu, jaký teď jejich dům má, je šance, že ho budou hlídat i ostatní.

…

Obě skupiny lidí spolu začaly řešit ochranu nemovitostí a rodin. Návrh na zavedení plně vyzbrojených hlídek byl nakonec zamítnut. Jednak proto, že nebylo dost ochotnych ozbrojených lidí, ale taky z obav před zákonem. Nakonec se dohodlo, že se lidé dají dohromady do skupinek po třech až pěti lidech, vyzbrojených tím, co si kdo přinese. Lidé si vzali teleskopy, pepřové spreje, basetbalové pálky, vodovodní trubky (jeden starší pán si doma vzal vodovodní trubku i s ventilem na konci. Kolečko nechal nasazené). Martin a někteří další si vzali revolvery a pistole, které nosili skrytě. Jednak kvůli zákonu nařizujícímu skryté nošení, ale hlavně kvůli tomu, aby se nestali terčem útoku ze zálohy, provedeného s cílem zmocnit se zbraně.

Bližil se podvečer, když se lidé, kteří měli zájem dohodli, že si následujícího dne ráno domluví služby. Martin poté odešel domů, kde šel přinést dřevo ke kotli, přičemž se stal terčem útoku. Po tomto útoku, kterému se Martin s notnou dávkou štěstí a duchapřítomnosti ubránil, měla Daniela strach Martina pustit ven hlídat čtvrť.

Martin jí na to řekl: “miláčku, když budeme všichni sedět doma, riskujeme, že si nas šmejdi postupně podají po jednom. Kdežto, když budeme venku hlídat, je velká šance, že půjdou jinam. Protože se špatně provádí alotria tam, kde pořád někdo chodí.” Čímž se ukázal pravý účel těchto občanských hlídek. Hlídat a působit na své okolí svojí přítomností.

Posléze se ukázalo, že lidé v druhé skupině, kteří se bavili o hlídání jako první byli domluvení už dopředu. Čekali problémy a jejich řešení diskutovali už dříve. Vzniklo tak jakési protojádro, základní skupina, jejihož konceptu se ostatní chytli a přidali se k němu.

…

Dalšího dne dopoledne se řešila vlastní organizace. Lidé si domlouvali zařazení do skupin a na Martinův návrh byla do hlídané oblasti zařazena i část městského parku přilehlá ke čtvrti a přístup k rybníku. Někteří si s sebou vzali své psy. Hlídky tam měly “chlupatý doprovod” různých plemen. Od služebních a loveckých, až po malá plemena. Těm se lidé sice někdy posmívali, že jde “tlapková patrola”, avšak se prokázalo, že čich a sluch mají malí psi stejně tak dobrý, jako psi velcí. Tudíž malí psi svoji roli “živého poplašného zařízení” v mnoha případech splnili na výbornou. A tam kde ne, působili alespoň jako “výstražný” element.

Posléze se ukázalo, že hlídka s dvojicí psů způsobila odchod partičky feťáků z altánu v parku. Jeden z feťáků prý měl zabandážovanou ruku…

…

Následně lidé řešili ještě označení jednotlivých skupin. Martina napadlo, že by se skupina, ve které je zařazen mohla jmenovat Kocouři. Návrh se po debatě ujal, skupiny dostali svá jména. Skupina, ve které Martin byl, skutečně dostala označení “Kocouři”. Nikdo v té době netušil, že vzniklo další protojádro.

Další skupina, z nových domků si začala říkat “Vzteklí psi”. Tato skupina hned první noc zaznamenala velký úspěch, neboť si jeden z jejich členů všiml doutnajícího podbití střechy jednoho nového dřevodomku. Dřevodomek měl vytápění pouze tepelným čerpadlem, jeho majitel vyřízl do stěnového panelu motorovou pilou otvor, do kterého strčil trubku od bubínku a zbytek díry vycpal skelnou vatou. Takto sice zabránil požáru dřevěné stěny, ale od jisker a horkého kouře mu začalo doutnat podbití střechy. Lidé z hlídky si toho naštěstí včas všimli a za pomoci sousedů na poslední chvíli zabránili hrozící katastrofě.

Občanské hlídky tak dostaly druhý účel. Mimo bezpečnosti hlídaly jestli někde nehoří.

…

Faktem bylo to, že poté, co se situace znormalizovala začal ve společnosti sílit tlak na to, aby si lidé v domech bez komínů, nebo tam, kde si nechali komíny na popud “chytrých” rad dotačních specialistů komíny zabetonovat, mohli na své domy umístit závěsné komíny bez zbytečné byrokracie.