Nová kronika Mlýna.

V dějinách se velmi často opakují určité vzorce chování. Jedním z těchto vzorců je i vzorec nazvaný “Máslo, nebo kanóny?” Jde o to, že v dějinách je velmi časté, že zvyšování vojenských výdajů bývá doprovázeno zvýšením daní, zdražením potravin, zhoršením dostupnosti zdravotní péče a zhoršením dostupnosti a zdražením bydlení. Toto vše je způsobeno přechodem státu na předválečnou ekonomiku. Ekonomická příčina tohoto pravidla spočívá v tom, že stát má k dispozici omezený rozpočet. Jednu hromadu peněz, ze které musí zaplatit vše. Tudíž pokud stát upřednostní zbrojení, musí upozadit ostatní výdaje, což je důvodem, proč dochází ke zdražení, zvýšení daní a zhoršení dostupnosti.

Průvodní jevy strategie máslo, nebo kanóny tedy jsou:

1. Zvýšení daní. Stat se snaží z lidí dostat co nejvíc peněz pro armádu, proto zavádí nové daně a zvyšuje ty stávající. Z historie: daň z příjmů byla zavedena ve Velké Británii za napoleonských válek v roce 1799.
2. Zdražení potravin. Toto je způsobeno poklesem dotací, přesměrováním zdrojů a zhoršenou dostupností hnojiv, paliv a strojů.
3. Obchodní tlak. Dochází k narušení logistických a obchodních řetězců, státy shromážďují zásoby, lidé křečkují. Různé skupiny napadají námořní trasy…
4. Zhoršení dostupnosti bydlení. Materiál jde do vojenských staveb, zastavuje se civilní výstavba, rostou nájmy. Omezení soukromé výstavby může stát zajistit dlouhou dobu dopředu prostřednictvím legislativy (dlouhé povolovací procesy, přehnané nároky na novostavby i rekonstrukce,…).
5. Zhoršení dostupnosti zdravotní péče. Přesměrování zdrojů do armády zhorší financování zdravotnictví. Toto vede k omezení zdravotní péče pro občany, k tomu, že si lidé musí zdravotní péči platit sami,…)
6. Omezení možnosti mít bankovní účty v neutrálních zemích. Toto slouží k omezení odlivu financí ze státu.

Tento proces “máslo, nebo kanóny” probíhá měsíce a roky během přípravy na konflikt. Začíná zpravidla velmi pozvolně a nenápadně.

..

Pokud analyzujeme konflikty za posledních 150 let uvidíme, jaká je přibližná pravděpodobnost vypuknutí konfliktu při jednotlivých příznacích.

1. Zvýšení daní, zavádění nových daní je průvodním příznakem přípravy na konflikt v 85-90% případů. Zbytek do 100% jsou státy financující zbrojení na dluh.
2. Omezení dostupnosti a zdražení potravin. Cca 70-80%.
3. Zhoršení dostupnosti bydlení. Cca 50-60%.

Historie ukazuje, vyskytují-li se tyto jevy včetně omezení možnosti mít bankovní konto v zahraničí spolu se zbrojením na dluh, se jedná o klasické průvodní jevy ekonomické mobilizace a přechodu na předválečnou ekonomiku.

Tudíž, pokud stát začne současně zvyšovat státní dluh na zbrojení, zvyšovat daně a poplatky, zvyšují se ceny potravin a dochází li ke zhoršení dostupnosti bydlení, se jedná o učebnicový příklad ekonomického modelu “kanóny místo másla”. Jde o to,že finanční možnosti státu jsou omezené, což stát řeší zvýsením daňové zátěže a přesměrováním zdrojů do armády, což zákonitě vede k poklesu v jiných oblastech.

Avšak tyto kroky nemusí nutně znamenat riziko vypuknutí útočné války. Může se jednat o jeden ze dvou scénářů: přípravy na válku, nebo odstrašení.

Samy ekonomické příznaky jsou vážné, avšak důležitější jsou kroky administrativně-společenské, které obvykle následují. Tyto kroky jsou: omezení svobody pohybu (omezení vycestování za hranice), cenzura, přechod průmyslu na nucené zakázky, plošná cvičení CO (civilní obrany).

Zároveň je nutné sledovat co řikají představitelé státu. Pokud mluví o odstrašenì, budou mluvit ve stylu: “musíme být silní, ať se nás nepřítel bojí.” Nebo: “investujeme do bezpečnosti svých dětí.” Atd.

Avšak jedná-li se o přípravu na válku obvykle mluví takto: “válka je nevyhnutelná.” “Nepřítel nás napadne za…” “diplomacie selhala”. Kdy představitelé státu takto vytváří pocit ohrožení u obyvatelstva, lidem se vysvětluje, že ekonomické oběti, jako vyšší daně, drahota a nedostatek jsou nutnou obětí pro přežití. Dále stát dehumanizuje protivníka, potlačuje vnitřní nesouhlas, kdy je jakákoliv kritika zbrojení považována za zradu a podporu nepřítele.

Tudíž lze říci, že pokud představitelé státu mluví o odstrašení je zřejmé, že se politici snaží udržet mír. Byť za cenu vysokých nákladů. Avšak pokud začnou mluvit o tom, že válka je nevyhnutelná, diplomacie selhala, v ten moment se z ekonomických příznaků (daně, drahota, nedostatek) stává prostředek přípravy na válku.

…

Cenzura bývá během přípravy na válku zavedena poměrně brzy s cílem ovládnout informační pole a nedovolit šíření jiného, než oficiálního názoru.

Pokud dojde k omezení pohybu obyvatelstva přes hranice došlo k přechodu z latentní fáze přípravy na válku do fáze otevřené mobilizace. Proto se nejprve dělají soupisy lidí v mobilizačním věku, muži v branném věku jsou vystavení restrikcím, omezuje se pohybu v pohraničí, zavádí se ostrá ochrana hranic a omezuje se odliv kapitálu.

Poté to, pokud se ti nahoře nedohodnou vypukne.

…

Některé z příznaků mohou chybět, nebo být potlačeny, pokud je území státu vybráno jako místo bojů. Kdy i deindustrializace může být způsobem, jak dostat kapitál a mozky za hranice dříve než to vypukne. A uvolnit lidi k použití na frontě.

Již v minulosti se s naší zemí počítalo jako s bojištěm. Proto jsou v mnoha oblastech vyasfaltované polní a lesní cesty vedoucí zdánlivě nelogicky “nikam”. Na jejich konci bývá posed, hnojiště, stoh, či něco takového. Tyto cesty byly v minulosti vybudovány za účelem umožnit přesuny bojové techniky, neboť bylo známo, že nezpevněnou cestou za mokra projedou tak dva tanky a nic dalšího. Kdežto po pevné cestě toho projede daleko víc. Tyto cesty končily v místech rozptýlení bojových sil a to,že je dnes na jejich konci posed, hnojiště, či cokoliv takového je dáno tím, že se tam dá dostat. Hnojiště tak vzniklo kvůli cestě, avšak cesta samotná neměla s hnojištěm nic společného. Její účel byl úplně jiný, běžným lidem skrytý…