Nová kronika Mlýna.

Den druhý.

Druhého dne výpadku po městě fungovalo jen několik malých obchůdků majicích vlastní zdroj elektřiny. Avšak ty rychle doprodaly zásoby a jelikož nefungoval ani jeden super, či hyper market byli lidé odkázaní jen na potraviny, které měli u sebe doma. Druhý den po výpadku tak byl celkem klidný, objevilo se jen malé množství lidí shánějících jídlo. Většinou se obešli u známých, příbuzných, kolegů a tak podobně. Excesů tak bylo jen minimum, i když určité obavy způsobovala partička feťáků, kteří se občas scházeli v altánu v městském parku. Jejich halekání se pak neslo do daleka. V parku však byl zatím klid…

…

Den třetí.

Obchody byly zavřené všechny. Včetně benzínek. Stále více lidem docházely zásoby, někteří zkoušeli zásoby sehnat i u úplně neznámých lidí. Někdo vyšel vstříc, někdo ani neodemknul. Někdo na situaci zkoušel vydělat.

Třetího dne u Martinovy rodiny skončilo pět dalších dětí, které sem po domluvě poslali jejich rodiče. Martin se známým složili dlouho rozebranou postel, která skončila u Martinovy dcery v pokojíku. Čtyři děti se “cik cak” srovnaly na tyto dvě postele, páté spalo na gauči. Martin, když večer viděl děti v obou postelích si pomyslel “vždycky jsem chtěl mít velkou rodinu. Avšak takto jsem si to nepředstavoval.

Toho večera se objevilo nové nebezpečí. Do domu se zkusil silou dostat muž. Řval, že je mu zima a že když se v domě svítí, musí být puštěn dovnitř. Že na to má právo. Nakonec začal fyzicky útočit, Martin se musel bránit několika ranami pěstí, než se mu za pomoci známého, který přiběhl podařilo agresora vyhnat z pozemku. Po tomto incidentu proběhla v domě vzrušená debata, lidé, hlavně ženy a děti měli strach, aby si agresor nepřivedl kumpány. Avšak vzápětí si uvědomili, že agresora přilákalo světlo. Dům totiž stále svítil, baterie soláru byla na 46 procentech. Padlo tedy rozhodnutí zhasnout. Obyvatelé domu zhasli všechna hlavní světla, svítit nechali jen “bludičku”, která vypadala jako když je na baterie.

…

Den čtvrtý.

Ráno se po čtvrti rozšířila hrozná zpráva. Večer došlo ke znásilnění mladé ženy jdoucí k rybníku pro vodu a v noci byly vyloupeny dva domy. Pachatel neznámý, policie to ani nepřijela vysetřovat. Na městskou se nikdo nedobouchal, státní na vykrádačky neměla čas. K tomu všemu došlo ve městě k přepadením, v jednom případě agresor nic netušící oběť přepadl ze zálohy při odemykání dveří. Oběť natlaćil do domu, který následně vyloupil.

Lidé tak dostali strach. Pro vodu k rybníku chodili ve skupinách, zpravidla sousedé, či známí. Večer a v noci už nikdo neotevíral. Některé napadlo, že by se s tím mělo něco dělat.

V noci vyhořela bytovka od trubky od kamen…

…

Den pátý.

To už začalo být fakt zlé. Městem prosakovaly zprávy o rabujících tlupách, což na druhou stranu vyvolalo u lidí nejen strach, ale I potřebu to řešit. Začaly vznikat první dobrovolné občanské hlídky. Martin si řekl, že ty čtyři vysílačky baofeng, které přede dvěma lety koupil pro členy rodiny na houby by tak mohly najít své uplatnění. Každý měsíc je dobíjel, probral to se sousedem a sousedkou od naproti, administrativní pracovnicí u bezpečnostních složek. Jeho nápad na využití vysilaček ke komunikaci je zaujal, řekli mu, že se ozvou. Avšak než se ozvali, Martin prošel snad nejtěžší zkouškou svého života.

Bylo pozdní odpoledne, když Martin zjistil, že je potřeba donést dřevo. Odemkl dveře v zadní části domu, vykoukl ven. Nikoho neviděl, nabral tedy do bedýnky dřevo a odnesl ji dovnitř ke kotli. Zde dřevo vysypal a když se otočil stál ve dveřích muž mající v jedné ruce mobil a v druhé nůž. Muž nožem kýval ze strany na stranu a Martinovi pokynul ať se otočí a jde před ním nahoru. Martin však veden snad nějakým pudem sáhl po malé sekerce sloužící na štípání třísek ležící na kotli a prudkým obloukem zespodu zasáhl sekerou muže, který se mu snažil vrazit nůž do břicha sekerou do ruky. Křuplo to, nůž spadl na zem, muž se dal na útěk. Jak zakopl o schod upustil mobil, načež utekl neznámo kam.

Martin doběhl ke dveřím, zamkl je a sebral mobil ležící na podlaze. Na displeji bylo vidět, že mobil nahrává, načež ho vzal a hodil ho do roztopeného kotle. Přisypal uhlí, načež se z kotle ozvalo syčení a jakési puknutí. Litinovému kotli se nic nestalo…

Když se později Martin o této události rozmluvil se ho známý ptal, jestli neměl strach z problémů, které by mu útočník mohl způsobit

Martin na to řekl: “měl jsem strach, aby se mi nedostal k rodině. Nějaké nahrávání jsem vůbec neřešil,neboť když jsem nemohl telefonovat já, nemohl telefonovat ani on. Natož odesílat videa… Tudíž mu jeho taktika, držet nůž mimo záběr mobilu a jen neverbálně vyhrožovat s tím, že případný akt obránce bude na videu vypadá jako agrese nevyšla. Video nemohl poslat na úložnu ani při akci, ani potom,neboť nefungovala mobilní síť a jeho mobil shořel v černém uhlí v kotli, což ho definitivně vymazalo.”