Nová kronika Mlýna.

Den 1.

“Martine, nejde sporák.” Volala manželka.

Martin se klidně zvedl od stolu, kde si pročítal Svět motorů. Přešel ke sporáku, pomačkal knoflíky a zkonstatoval: “doopravdy nefunguje”, načež přešel do rozvaděče, kde byly jasně popsané okruhy:

Distribuční síť – sporák, bojler, nabíječka baterií, dílna. Všechny jističe nahozené.

FVE – světla v domě (několik okruhů), zásuvky v domě (několik okruhů), vodárna, plynový kotel a sklep.

Světla v domě svítila, počítač bežel, mobil na stole v kuchyni se nabíjel. Tudíž bylo jasné, že měnič FVE funguje a v bateriích je dost energie, neboť toho odpoledne se nabily na 85%. Martin tedy sešel do sklepní dílny, kde byla zásuvka připojená přímo na distribuční síť. Po připojení přenosného světla se ukázalo, že v zásuvce není elektřina. Martin si pomyslel “buďto vypadl hlavní jistič “od hodin”, nebo je problém jinde, ze šuplíku ponku si vzal kličku od “hodin” a vydal se ven před dům. Venku ho přivítala černočerná tma, pouliční osvětlení i domy sousedů byly po tmě. Martin si na chodbě vzal z věšáčku malou baterku, jen pro jistotu otevřel “hodiny”, aby zkonstatoval, že displej “hodin”, jak říkali doma elektroměru je po tmě. Martin zavřel “hodiny” a vyšel na ulici.

V ulici svítil jeho dům a další dva, které měly vlastní bateriovou fotovoltaiku. Ostatní byly po tmě, občas se v jejich oknech mihnulo světlo baterky, mobilu, nebo svíčky. Nad městem byla tma, po tmě byly i ohromné osvětlovací stožáry na nádraží, ze silnice jasně viditelné. Martin se pozvolna rozkoukával, jeho oči si zvolna zvykaly na tmu, jakou už dlouho neviděly.

V dáli, tam kde dříve na obloze zářily odlesky světel sousedních měst a obcí byla tma. Žádné odlesky, jediná světla, která byla vidět pocházela od aut, jedoucích po silnici od dálnice. Potmě byla i velká rozvodna dole pod městem, v sousedství velké továrny.

Klid, který tento stav provázel byl až neuvěřitelný. Až na štěkot psa v dáli,občasný hlas na ulici a zvuk motorů aut vymizely všechny zvuky města. Klid byl až děsivý, Martinovi začalo docházet, že to nebude jen tak.

Kdesi ve městě, dole pod kopcem, tam co byla řízená křižovatka se ozvalo zakvílení gum auta, rána a po ní ještě druhá. Nasledované tichem, které přerušil hlas Daniely, Martinovy manželky.

“Tak co je s tím sporákem? Potřebuji dovařit rýži a omáčku, a ty si tu jen tak stojíš venku. Udělej s tím něco.”

Martin se na svojí manželku otočil a řekl jí: “Miláčku, tomu sporáku nic není.”

“Tak, co se teda děje?” Ptala se Daniela.

“Zhasnul nám svět.” Odpověděl Martin.

“Cože, co? Tomu nerozumím?”

Martin: “Nejde elektrika. Nejen v naší ulici, ale v celém městě a okolí. Všude je tma.”

Daniela: “ale my, a tánhle sousedi svítí.”

Martin: “svítime, protože máme soláry s baterkou. A jak vidíš, ti, kteří je nemají, nesvítí…”

Daniela: “takže to nedovařím?”

Martin: “počkej, přepnu ti sporák na druhý měnič. Poté to dovaříš. Ale tu buchtu už nezadělávej, budeme muset šetřit s elektřinou. Nevím, kdy to nahodí a v lednu nám fotovoltaické panely moc elektřiny nedají. Obzvláště, když bude zataženo a pršet.”

Na zem dopadly první kapky deště, když Martin sešel do sklepa, kde zapnul velký měnič. V kuchyni následně přepnul sklokeramický sporák do druhé dvojice zásuvek a jeho žena dovařila večeři, načež zatelefonovali rodiče, bydlící cca 70 kilometrů daleko, že jsou též bez elektřiny. Martin se nad tím zamyslel, vzal do ruky mobilní telefon a zavolal několika známým. Všichni, kterým se dovolal mu řekli, že ani u nich nejde elektrika.

Martin poté přišel do kuchyně, kde ostatním členům rodiny řekl: “vypadá to, že máme vážný problém. Podle toho, co jsem zjistil je bez proudu podstatná část republiky, pokud ne republika celá.”

“Jak to víš? Když nám nejde televize…” ptala se tchyně Eva.

Martin: “obvolal jsem několik známých a kolegů z práce. Všichni, kterým jsem se dovolal mi potvrdili, že i u nich elektřina nejde.”

“Tady z města…”

Martin: “nejen tady z města, ale i z Brna, Otrokovic, Jihlavy, Prahy Pardubic a Ústí nad Labem. Všichni jsou po tmě. Takže to vypadá, že elektřinu nenahodí jen tak. Budeme si muset vystačit s tím, co je v bateriích a s tím, co nám nasvítí.” U stolu zavládlo ticho.

…

Den 2.

23:15 prvního dne výpadku zhasl jeden z domů se soláry. Došla mu baterie. Nad ránem zhasl druhý dům. V ulici tak svítil jen Martinův dům, kapacita baterie byla 70%. Po rozednění pršelo, bylo zataženo a solární panely o instalované kapacitě 19985Wp dávaly pouhých 400W, což jim vydrželo necelých šest hodin, než se začalo opět stmívat a jejich výkon klesl k nule.

Nastala druhá noc. Naše rodina měla zatím světlo i teplo, které jim zajišťoval kotel na tuhá paliva. A vaření? To už měl na starosti přenosný sporák na gas bombu. Tudíž druhý, velký měnič bylo možné vypnout. Sklokeramika vychladla…

…

Toho večera přišli známí. V jejich bytě byla zima, jejich syn byl po nemoci. Měli tak strach o jeho zdraví a požádali Martinovu rodinu o nouzové ubytováni. Bylo jim vyhověno, jejich syn skončil v pokoji u Martinovy dcery. Oni sami si lehli do horního podkroví, kde byl volný pokoj. Spacáky měli svoje, vzali si s sebou i nějaké potraviny.

…

Toho dne bylo vidět, jak někteří lidé tahají na balkony lednice a mrazáky. Přes den bylo lehce nad nulou, v noci mírně mrzlo. Tudíž to byl způsob jak udržet potraviny v nich uložené po delší dobu. Avšak v některých případech došlo ke krádeži potravin, či se do nich pustily kočky, které se dostaly obzvláště do nižších balkonů a začaly žrát potraviny z lednic a mrazáků, které jejich majitelé nechali přes noc kvůli namražení otevřené. Takže se muselo hlídat.

Během noci po výpadku přestaly fungovat mobily. Ráno si nezavolal nikdo nikam…

…

Den třetí.

Ráno přestala téct městská voda. V kohoutku to bublalo, voda nikde. Jediné, co zajišťovalo vodu Martinově rodině byla vodárna cerpající vodu z vrtu. Avšak voda byla užitková, pro pití by se musela převařit. Daniela si všimla lidí, jdoucích s kbelíky na roh ulice za trafačku, kam nebylo z domu vidět. Šla se tam podívat, stála tam cisterna s pitnou vodou. Muž mající na starosti obsluhu cisterny lidem cosi vysvětloval, když si Daniela všimla dvou cedulí na boku cisterny.

Daniela se dvěma kbelíky přišla za mužem, který po ní chtěl občanku. Porovnal si ji se seznamem a řekl: “vidím, že zde jsou trvale hlašeny tři osoby. Dostanete tedy 30 litrů pitné vody každý den.”

Daniela: “přišli k nám známí s děckem. Je nás tak šest. Třicet litrů bude málo…”

Muž: “vodu dostane každý v místě registrovaného bydliště. Takže, jestli jsou tady u vás si pro vodu budou muset dojít na své místo a poté se s ní vrátit k vám. Bohužel to nejde jinak, úpravna má omezený výkon, v čehož důsledku mi do cisterny natočili vodu pouze pro lidi hlášené v těchto ulicích, které mám v seznamu. A pro užitkovou vodu si dojděte k rybníku. Na spláchnutí WC to stačí…”

Daniela tak napustila oba kýble pitnou vodou a doma z kumbálu vytáhla dva kanystry s kohoutky. Předala je svým známým, kteří už zjistili jak se věci mají, od Martina si půjčili ruční kárku a došli si pro vodu do své ulice. Asi za hodinu přišli zpět a říkali, kolik lidí prý nabírá vodu do barelů a kanystrů dole u rybníka. To ještě nevěděli, že u řeky vypukla mezi dvojicí mužů hádka a posléze strkanice. V čehož důsledku oba spadli do řeky. Tím jejich hádka skončila, po vylezení na břeh oba utíkali domů.

…

Den čtvrtý.

V domech s nefunkčním topením byla taková zima, že někteří lidé začali zkoušet vše možné, jen aby se zahřáli. Zatímco mnozí to řešili pobytem u známých, kteří měli možnost alespoň částečného vytápění nemovitostí, či stany uprostřed místnosti, některé lidi nenapadlo nic lepšího, než vykutat díru do zdi a tou vystrčit ven kouřovou trubku od kamen, která měli ve sklepech, či je sehnali kdekoliv. Teplo si tak vyrobili, avšak v některých případech až moc velké. V jednom případě shořela novostavba bez komína mající jako zdroj tepla pouze tepelné čerpadlo. A v druhém případě střecha bytového domu s celým horním patrem, kde měl jeden z nájemníků stejný nápad.

Příčinou požárů byly jiskry, které vyletěly z trubky a vnikly do konstrukce střechy a jejího podbití. Toto způsobilo několik požárů a potvrdila se tak letitá zkušenost spočívající v tom, že kouřovod musí být zaústěn do komína ukončeného v patřičné vyšce nad střechou. Lidé, kteří ztratili vlastní zkušenost z ohně a jeho působení na materiály se tak dostali do stejné situace jako lidé v obležených městech ať už v devadesátých letech v Jugoslávii, nebo nově na Ukrajině, kde kvůli zoufalé snaze zahřát se kombinované s improvizací a neznalostí vedly k vyhoření mnoha domů a vrchních pater bytovek. A to vše kvůli jiskrám a horkým kouřovým plynům, které z nevhodně ukončených kouřovodů vnikly do hořlavé konstrukce střechy a způsobily tak její požár.

Celá situace byla zhoršena tím, že po několika hodinách došlo k vybití baterií základnových stanic (BTS) mobilní sítě, což vedlo k nefunkčnosti mobilní sítě a nemožnosti zatelefonovat pro složky IZS. Ve finále tak musel pro hasiče někdo dojet, či doběhnout, což se s pokračujícím blackoutem a z toho plynoucími problémy ukázalo jako stále víc obtížné. Oheň tak měl ke svému šíření daleko víc času, než obvykle, což vedlo k daleko horším následkům… Tudíž se jeden špatně provedený kouřovod může ve špatné situaci stát rozsudkem vyhoření pro celý blok domů (hlavně řadových), či celou bytovku. Toto je problém, o kterém spousta moderních lidí nemá ani ponětí, neboť nemají zkušenosti s ohněm, s tím, co oheň dokáže a jak se proti ohni chránit.