Nová kronika Mlýna.

Operátor nepřátelského průzkumného dronu sledoval Dana, ležícího na těle ženy, která padla za soumraku předchozího dne. Dan se nehýbal, když tu operátorovi dronu ohlásila čidla pohyb ve vedlejším sektoru. Přestal si tak ležícího Dana všímat a odletěl s dronem do vedlejšího sektoru, odkud se během půl hodiny postupně ozvalo osm explozí.

Dan, mající stále na zádech nosič dronu ve tvaru krosny se složeným útočným dronem začal pomalu přicházet k sobě. Hlava mu třeštila, levá ruka ho silně bolela, nosič dronu ho tlačil do zad. Dan se převalil na bok, jeho zamlžený zrak se zvolna zaostřoval… a jeho oči se rozšířily hrůzou, když si uvědomil, co tvořilo jeho polštář. Sedl si na kámen, instinktivně promluvil do komunikátoru na předloktí levé ruky, kterou si s pomocí pravé ruky zvedl k ústům. Komunikátor byl zticha. Dan si ho prohlédl a zjistil, že celá jeho horní strana s displejem je rozbitá na kusy velkou střepinou, jejíž část se mu zaryla do ruky. Dan si komunikátor odepnul od ruky, načež si vytáhl střepinu z ruky. Ostře to zabolelo a z rány se vyřinula tmavá krev. Dan si ránu obvázal obvazem ze starého obvazového balíčku, který podle všeho pamatoval ještě ČSSR s jeho ČSLA.

Dan poté, co si obvázal ruku začal řešit co dál. Nosič s dronem měl cca 30 kilogramů, začal přemýšlet co se stane, když si ho sundá. Komunikátor byl sice mrtvý, ale kamera, připevněná na jeho přilbě, která posílala po optickém vláknu obraz operátorovi dronu mohla být stále funkční. Dan se nad tím zamyslel, při pokusu zvednout se z kamene jako by upadl do vývrtky do směru odkud přišel. Na zemi mělo ležet optické vlákno, které Dan pokládal za sebe. Avšak žádné tam neviděl. Sáhl si tedy pravou rukou dozadu na nosič dronu, tam, kde byla umístěna cívka s optickým vláknem ve tvaru špičaté bandasky. Dan nahmátl optické vlákno z ní vystupující a přitáhl si ho k sobě. Bylo přerušené.

Danovi vzápětí došlo, že jeho operátor, který ho ovládal jako živého kyborga ho ovládat nemůže. Komunikátor je rozbitý, optické vlákno přerušené. Vzápětí Danovi došlo, proč u sebe nesměli mít nůžky a ani nůž. Mohli by se přerušením optického vlákna osvobodit. Dan si poté rozepnul popruhy nosiče dronu, který tak skončil na zemi. Dan v první chvíli zajásal, že je svobodný, ale vzápětí si uvědomil krutou realitu. Je v zemi nikoho, v zemi dronů. Vrátit zpět se nemůže, to by dostal nový nosič dronu a poslali by ho do další akce. A jít dál? To ho zabije nepřátelský dron.

“Co teď?” Říkal si Dan, kterého navíc trápila čím dál tím větší žízeň. Když tu náhle ho z přemýšlení vytrhlo tiché bzučení. Dan vzhlédl k nebi a spatřil průzkumný dron ve vzdálenosti cca třicet metrů od sebe, jehož čočka objektivu byla jasně vidět. Dan, vedený snad vzpomínkou na vyprávění svého dědy, který za druhé světové války, když bojoval u partyzánů ušetřil život mladého německého vojáka, který si v beznadějné situaci sundal helmu a odhodil opasek i zbraň a zvedl ruce nad hlavu, načež v něm Danův děda začal vidět člověka, tudíž ho vzal do zajetí, si Dan též sundal helmu a odhodil opasek. Načež zvedl ruce nad hlavu.

Dron vytrvale bzučel na obloze. Po chvíli se objevil bojový dron. Ale neútočil. Houpavým pohybem naznačil Danovi směr, kterým má jít.

Dan, doprovázený nepřàtelským dronem se vydal na cestu k nepřátelskému území. Šel asi dvě hodiny, když tu ho dron natlačil ke křoví. Než Dan stačil jakkoliv zareagovat mu kdosi nasadil na hlavu černý látkový pytel a spoutal mu ruce. Dan cítil, jak ho kdosi strká po schodech dolů, bylo slyšet zavrzání pantů a Dana obklopil chlad země. Byl kdesi v podzemním zákopu. V moci nepřátel.