Nová kronika Mlýna.

Na státní návštěvu do Zakázané čtvrti přijel muž v zelené mikině, kterému tamní média neřekla jinak než “náš drahý přítel”. Šlo o vůdce země zničené dlouhotrvající válkou, ze které zbyla jen její střední část. Východní část připadla zemi Východního císaře, který ji dobyl během 12 (podle některých pramenů 20) let trvající války. A západní část se jednoho bouřlivého podzimu, kdy v paláci probíhal pokus o převrat odtrhla a po všelidovém hlasování se po vyhlášení neutrality připojila ke svým západním sousedům.

Zůstal tak střed této země, bojující svůj dlouhotrvající boj. Avšak této zemi došli vojáci a “autobusová” mobilizace žen způsobila takový poprask (a pokus o druhý palácový převrat s takovými potoky krve, že to někteří nazvali pokusem o revoluci), že bylo nutné najít jiné řešení.

Toto řešení nabídla “Von” se svojí Komisí a byrokratickým aparátem.

“To byl od Vas perfektní majstrštyk, změnit těm, kteří nastoupí do mé armády občanství na občanství mé země. Jak jste na to přišli?” Ptal se drahý přítel “Von”

“Von”: Východní císař řekl, že pokud se do Vaší války připojí bojové síly zemí z mé říše, to bude považovat za zapojení mé země do války se všemi důsledky z toho vyplývajícími. A to včetně použití jaderných zbraní. Což my nepotřebujeme, proto těmto lidem před vstupem do vaší Osvobozenecké armády změníme občanství na občanství Vaší země. Tudíž de jure s armadou východního císaře nebojují naše síly, ale ty vaše.”

Drahý přítel: “U nás byl proti “autobusové” mobilizaci obrovský odpor. Pokusili se mne dokonce zlikvidovat. A u Vás se nic takového neděje. Jak to prosím tě děláš?”

“Von”: Úplně jednoduše. Přijdou za námi sami.”

Drahý přítel:”To nechápu. Přijdou za vámi sami…”

“Von”: “Uděláme taková pravidla, že každý může být označen za viníka, kterému zablokujeme jeho konto, v čehož důsledku nemůže platit povinné platby a daně. Následně mu hrozí exekuce veškerého majetku, což vede každého k tomu, že se snaží na úřadě, či v bance vše vysvětlit a dát do pořádku. U každého takového jednání a nasledné exekuce je přítomen náš člověk, který každého, kdo se vzepře nechá zatknout a vsadit do vězení. Odkud už nám ptáček neuletí a je jen otázkou času, než nám podepíše co chceme.”

Drahý přítel: “To je zajímavé řešení. My jsme potencionální vojáky chytali po ulicích a za Vámi přijdou sami… . A jak to děláte s těmi, kteří se nevzepřou?”

“Von”: “Skončí jako sankční bezdomovci, kterým nikdo z rodiny nepomůže. Schválili jsme totiž zákon, který výpomoc sankčnímu bezdomovci v rámci přímého i nepřímého příbuzenského vztahu označuje za spolupachatelství. Příbuzný, který by pomohl sankčnímu bezdomovci se sám stane sankčním bezdomovcem, což je důvod, proč těmto lidem nikdo z rodiny nepomůže.

Takže tito lidé skončí jako bezdomovci, kde je naše pravidla drží mimo systém, mimo právní služby a naši biřici jim opakovaně likvidují jejich stanování městečka a squaty. Tím je nutí začínat stále znovu. Z čehož ti lidé mají tři možná východiska. První je, že se nechají naverbovat dobrovolně, druhý je, že si vše nechají líbit (na ty dojde řada později) a třetí možností je, že se vzepřou. Poté je biřic zatkne (u žen i nemusí) a dál už to znáte.”

Drahý přítel: “Geniální řešení. Takhle to vymyslet…”

“Von: ” Víte, drahý příteli, my už jsme do vaší války nainvestovali tolik peněz, že Vaše porážka nepřichází do úvahy… To bychom o všechno přišli.” V Zakázané čtvrti tak nastal stav, nazývaný “bankovní paradox”. Což není nic jiného než eufemismus pro stav, kdy si dlužník půjčí takové množství peněz, že jeho insolvence způsobí insolvenci a pád věřitele. Mezi běžným lidem se toto nazývá slovy: “Půjč si od banky pět milionů a nebudeš večer spát. Avšak, když si půjčíš pět miliard nebude spát banka.”

“Což je také důvodem”, pokračovala “Von”, “proč do Vaší války posiláme příslušníky nám podřízených národů. Pěkně jednoho po druhém, postupně, odděleně od rodin tak, aby se nevzbouřili. Uvědomte si, že já a můj Komisariát máme pod palcem několik set milionů lidí mnoha národností, ze kterých můžeme postupně čerpat. Kdežto východní císař může čerpat jen ze svého národa, který my mu tímto postupem budeme postupně oslabovat. Pokud ho dost oslabíme, nebude mít dost sil na ochranu celé své říše. Poté nastane náš čas, kdy mu jeho říši rozbijeme zevnitř a zmocníme se jejího nedozírného bohatství.”.

Drahý přítel: “Zajímavý postup. A co bude poté?”

“Von”: “Jmenuji Vás protektorem.”

Drahý přítel se “Von” tak nějak zapomněl zeptat na to, jak jí záleží na příslušnících národů, které pro její nápad položí život. Tak nějak nejspíš cítil, že by nemusel být protektorem…