Nová kronika Mlýna.

Dan se po zatčení biřici ocitl v cele předběžného zadržení. Vyšetřovatel biřiců proti němu vznesl obvinění z podezření z praní špinavých peněz, bránění výkonu spravedlnosti a zanedbání povinné výchovy. Soudce bez prodlení rozhodl o uvalení vysetřovací vazby, neboť biřici do zprávy napsali, že jim Dan bránil v odebrání syna.

Toto vše vzniklo kvůli dvěma stům tisícům, které Danově rodině poskytl jeho otec na splacení hypotéky. Ten si peníze vydělal jako živnostník, po odchodu do důchodu živnost prodal a posléze, po uplynutí skartační doby skartoval veškerou dokumentaci. Jelikož peníze pocházely z doby, kdy banky neměly povinnost zjišťovat jejich původ nastal problém, neboť podle nové legislativy Zakázané čtvrti, kterou prosadila “Von” musel být znám původ veškerých peněz. A jelikož byly za nedodržení tohoto pravidla vůči bankám uplatňovat vysoké sankce a pokuty tyto začaly své klienty prověřovat i zpětně. Což byl právě případ Dana, který přijal 200 000,- od svého otce, na jehož účtu byly peníze, které vzhledem k minulé legislativě neměly dohledatelný původ. Což byl problém, který legislativa Zakázané čtvrti řešila zablokováním účtu a odčerpáním peněz z něj. Pokud zůstatek na účtu nestačil na odčerpání celé sumy s nejasným původem nebylo možné účet odblokovat.

Tento problém postihl i Moniku, Danovu manželku, které Danův otec odkázal polovinu peněz ze svého účtu. Druhou v dědictví dostal jeho jediný syn Dan. Oba manželé, Dan s Monikou netušili nic zlého, měli za to, že nabytí peněz dědictvím je v pořádku, tudíž si peníze vzali a použili je na vylepšení svého domu. Tudíž když banka začala ve strachu před novou legislativou prověřovat původ peněz zpětně nastal problém. Který postihl nejen Dana s Monikou. Vedl dokonce k tomu, že někteří lidé ve strachu před novou legislativou odmítali přijímat peníze z dědictví. A jelikož v případě odmitnutí peněz z dědictví muselo být dědictví odmítnuto celé, začaly ve prospěch Zakázané čtvrti propadat mnohdy velmi zajímavé majetky a finanční sumy. Komise Zakázané čtvrti pro tento účel založila speciální fond, který tato odmítnutá dědictví sdružoval do balíků, se kterými se dále obchodovalo na burze. Mezi burziány se těmto nemovitostem a jiným majetkům říkalo “dědické deriváty”. Na burze se dalo obchodovat i na pokles, či vzrůst hodnoty těchto “dědických derivátů”.

Dan se celou dobu snažil vyšetřovatelům vysvětlit, že jím přijaté peníze byly legální. 200 000,- přijal jako dar na splacení hypotéky a zbylé peníze v dědictví. S tím, že je jeho otec vydělal v podnikání, ze kterého platil daně. Avšak podnikat přestal už v roce 2016, to jest před osmnácti lety s tím, že po deseti letech celé účetnictví spálil, neboť uplynula nejzašší skartační doba. Vyšetřovatelé Danovi řekli, že je nezajímá co bylo před lety, ale co je teď. Dan chtěl poté právníka, avšak jelikož neměl peníze dostal právníka přiděleného věznicí na zastupování věznů.

Dan právníkovi vše vysvětlil, načež mu právník řekl, že v jeho případě bude nejlepší když se přizná ke všem bodům obžaloby. Dan se bránil s tím, že nic neprovedl, vše bylo ve své době podle zákona a že v té době se nic takového nezjišťovalo. A jelikož je reciprocita zakázaná je to podle něj nějaký podvod.

Právník pouze odpověděl, že zákon zajímá to, co je teď. A ne před lety. Poté ještě podotkl:”pokud se nepřiznáte, vezmou to u soudu jako přitěžující okolnost a jako krytí dalších možných účastníků.” Načež odešel.

Právník se poté bavil s vyšetřovateli.

“Nechce se přiznat a tvrdí, že retroaktivita není možná.”

Vysetřovatel:”My ho zmákneme. A když se nedá, půjde bojovat.”

Danovi poté začalo peklo. Výslechy v noci, buzení po dvou hodinách na “počítání a prohlídku”, opakované stěhování. Do toho psychický nátlak. A agresivní vězni na cele.

Po nějaké době, kterou Dan nemohl přesně určit byl odveden do kanceláře, kde Danovi důstojník za doprovodu právníka řekl, že když podepíše papíry, které leží na stole bude z věznice propuštěn. Dan, těžce nevyspalý, s kruhy pod očima, s bolestí hlavy vidíce na deskách nápis “propuštění” papíry podepsal.

Jaké bylo Danovo překvapení, když mu důstojník řekl:”Právě jste se zřekl občanství Zakázané čtvrti a přijal jste občanství země našeho velkého přítele. Zároveň jste vstoupil do jeho armády bojují za naší podpory svůj svatý boj.”

Dan se v tu chvíli zvedl od stolu, načež byl sražen zpět na židli. Pouze hlesl:”Ale já nemám vojenský výcvik.”

Důstojník pouze pronesl:”Nebojte se, i vojenský výcvik bude…”