Nová kronika Mlýna.

Zatímco rodiče Dany, kteří přijeli za mladými na návštěvu na Mlýn, kde řešili své bankovní lapálie se strýc Daniny matky vydal do banky řešit zablokovanou kartu.

Úřednice v bance strýci, jmenujícimu se Dan kladla otázky a Dan jí odpovídal.

Úřednice:”Vidím zde Vaše příjmy a výdaje za minulé roky. Za minulých sedm let je vše v pořádku, Vaše příjmy odpovídají výdajům. Avšak předtím jste mimořádně splatil hypotéku, kdy na Váš účet přišlo od různých lidí přes 700 000,-.”

Dan:”Ty peníze pochází od členů naší rodiny. Monika, má žena porodila dítě, Tadeáše a šla na mateřskou. Splátky hypotéky nas velmi zatěžovaly, tudíž se zbytek rodiny domluvil že nám pomůže. Dali peníze dohromady a poslali nám je s tím, že máme hypotéku doplatit.”

Úřednice:”Vidím, že jsou to členové vaší rodiny. Dvěma z nich jste do nedávna platil 4000,- měsíčně.”

Dan:”To byla domluvená splátka. Dva chtěli peníze postupně vrátit. Tak jsme jim je splatili.”

Úřednice:”Měli jste domluvený úrok?”

Dan:”Ne, byla to bezúročná půjčka.”

Úřednice došla za kolegyní. S ní chvíli cosi řešila v počítači, načež odešla nahoru do kanceláře. Po chvíli se vrátila s kolegyní a obtloustlým pánem v kvádru a s kulatými brýlemi. Ten koukal do papírů, načež řekl:”Prověřovali jsme příjmy a výdaje Vás a Vašich žijících příbuzných. Zde je vše v pořádku. Avšak budete nám muset říct, jak se dostal k penězům majitel tohoto účtu, který Vám poslal 200 000,-.” A Danovi ukázal číslo bankovního účtu. Dan chvíli přemýšlel, načež si vzpomněl.

“To je číslo účtu mého otce. Avšak ten už nežije.”

Úřednice:”to my víme, že už nežije. A jeho účet byl po vypořádání dědictví zrušen. Avšak bylo na něm přes tři čtvrtě milionu, u kterých se nám nepodařilo dohledat jejich původ.”

Dan:”Otec svého času podnikal. Když šel do důchodu živnost prodal synovi svého kamaráda ze školy. Ty peníze budou nejspíš z toho prodeje živnosti.”

Úřednice:”Ne, ty peníze byly na účtu už před tím. Jelikož však nemáme doklady o jejich příjmu chceme, aby jste nám původ těchto peněz objasnil vy.”

Dan:”a jak mám asi vědět, jak si otec peníze vydělal, když podnikal už od devadesátých let dvacátého století?! A v té době tohle nikdo neřešil… Navíc se veškeré papíry z té doby po uplynutí skartační doby skartovaly.”

Úřednice se podívala na obtloustlého pána. Ten cosi naťukal do tabletu, načež řekl:”Vzhledem k tomu, že na Váš účet v minulosti přišly peníze, jejichž původ nejste schopen doložit je Váš účet od této chvíle zablokován a veškerý zůstatek bude odčerpán. Opusťte banku, nebo Vás dám vyvést ochrankou.”

Dan vyšel před banku a vydal se na cestu domů. Kde na něj čekala jeho žena Monika se synem. V slzách. Když se podívali jeden na druhého jim to došlo. Zablokováni byli oba dva.

…

Rodina Dana a Moniky nějakou dobu žila z hotovosti, kterou měli doma. Avšak do mobilů jim chodily upomínky za nezaplacené služby a energie.

Až se jednoho dne ozvalo mohutne bušení do vchodových dveří jejich domu. Ve dveřích to praštělo, okolo se loupala malba. Dan otevřel dveře a první co uviděl byl odznak soukromého exekutora, který se se svými pomocníky vhrnul do domu. Zkoprnělé rodině řekl, že mají půl hodiny na opuštění domu s tím, že každá dospělá osoba si může po prohlídce vzít jedno zavazadlo maximálně 10 kilogramů těžké. Podotkl ještě, že povolené je jen oblečení a léky…

Pomocníci exekutora se rozeběhli po domě, kde sepsali veškeré vybavení a vše prohledali. Rodině zabavili zbytek peněz, včetně peněz které měl Tadeáš v prasátku. To skončilo rozbité v koši.

Posleze začala Monika protestovat proti zabavení veškerých peněz s tím, že se musí starat o syna. Exekutor odešel ven, někam zavolal a po chvíli se v domě objevila pracovnice sociální služby s doprovodem dvou biřiců. Okamžitě zamířila k Monice s tím, že jí syna zabavuje z důvodu zanedbání povinné péče.

Vypukla hádka. Oba rodiče bránili svého syna, biřici si zavolali posilu. Dan poté, co si stoupl před svého syna skončil v poutech na zemi, jeho syn, který chtěl bránit svého otce byl odvlečen do auta sociálky.

Stará paní, sousedka, která to vše viděla za biřici a sociálkou vykřikla: “Co jste to za lidi, že tohle děláte?”

Jeden z biřiců jí odpověděl: “Jen svojí práci.”

…

Manžel staré paní, když to viděl si musel vzít prášek na srdce. Aby se nakonec zeptal:”To jim nikdo nepomohl? Snad to za ně mohl zaplatit někdo z rodiny, než by se to vysvětlilo…”

Avšak nevěděl, že přesně to Monika s Danem zkusili. Chodili po celé rodině, jestli by za ně někdo byl ochoten platit jejich platby do doby, než se vše vysvětlí. Ochoten nebyl nikdo, všichni měli strach. Strach, který zavřel dveře domovů, i srdce ostatních členů rodiny. Zůstali sami a jejich osudy se v tuto dramatickou chvílí rozdělily.

.