Dříve bylo běžné, že se většina výrobků vyráběla relativně blízko místu spotřeby. Což s sebou neslo bonus místní zaměstnanosti, rotace většiny peněz v místní ekonomice a odolnosti ekonomiky vůči vnějším šokům.
Takto to fungovalo dlouhou dobu, než začal být prosazován a provozován model vzájemné ekonomické závislosti států EU a jejích zájmových území. Který s sebou nese nám již známé riziko ekonomické disbalance jednotlivých národních ekonomik, kdy jeden stát má přebytek toho, ten zas toho a všichni dohromady se vyrovnají.
Tato ekonomická disbalance (nevyrovnanost) národních ekonomik a zájmových území s sebou nese nutnost mezinárodní dopravy a logistických center k řízení a vyrovnávání toků jednotlivých druhů zboží a surovin. Tato doprava, ať už silniční, železniční, námořní, či letecká je zdrojem emisí. Emisí, které jsou pro zelené fuj. Proto se je snaží zpoplatnit. Ve stylu : “čím víc emisí, tím víc peněz emitent emisí zaplatí:. Komu je zaplatí? Přece tomu, kdo si jejich placení dokázal prolobovat. Tomu, kdo na emisích povolenkách vydělává. Tomu, komu emise vydělávají na solidní živobytí. Bezpracné živobytí. Káže vodu, pije víno.
Proto je v jeho zájmu, aby se zboží převáželo co nejdál. Aby zanikly místní, lokální ekonomické vazby udržující peníze na lokální úrovni. Které zároveň udržují sociální vazby mezi lidmi. Protože po zániku místních ekonomických vazeb budou moci řízením toku komodit a služeb ovládat každého člověka.
…
Dnes, pokud člověk shání například palivové dřevo má možnost si ho koupit od jakéhokoliv majitele lesa, který palivové dřevo prodává. Kdy, pokud se prodávající a nakupující domluví na ceně za dřevo a způsobu dopravy obchod proběhne mezi nimi. Palivové dřevo je následně převezeno relativně nejkratší cestou k nakupujícímu, který zpravidla zaplatí přímo prodavajícímu. Tento systém mnoha nakupujících a mnoha prodávajících drží cenu na rozumné úrovni dané nabídkou, poptávkou a ochotou se domluvit na ceně. Systém se sám vyvažuje, průběžně reaguje na nabídku a poptávku s tím, že peníze zůstávají v lokální ekonomice.
Avšak změna nastává, pokud dojde hry vstoupí hráč, který si prolobuje povinnost prodávat dřevo pouze prostřednictvím něj. Jako byly například snahy některých kruhů umožnit prodej dřeva pouze prostřednictvím certifikovaných prodejců. Pokud k tomuto dojde, může tento “obchodník” nakupovat dřevo od majitelů lesa za cenu, kterou si určí on sám. Respektive za cenu, za jakou jsou majitelé lesů nemající jinou možnost dřevo ochotní prodat. Na druhou stranu, kupují zaplatí podstatně vyšší částky, neboť nemají možnost přímého nákupu, což vede ke značnému zvýšení ceny dřeva pro kupující. Tento systém navíc vede k dopravě dřeva na podstatně delší vzdálenosti, neboť dřevo místo aby mířilo od pěstitele přímo ke spotřebiteli míří z lesa do skladu. A později ze skladu ke kupujícímu. Což jsou minimálně dvě jízdy, které dřevo musí vykonat,než se dostane na místo určení. Kupující musí zaplatit i za tyto jízdy, i kdyby reálně nebyly potřeba (*). A z emisí, vyprodukovaných těmito cestami se živí spousta lehkoživků.
(*) Celý tento systém, fungující i v mezinárodním měřítku si můžete představit na příkladu chaloupy v lese, vedle které je kácen les. Zatímco v prvním případě, pokud se majitel chaloupky domluví s majitelem lesa si majitel chaloupky dřevo domů natahá klidně i na ruční kárce. Avšak v druhém případě, pokud bude v oblasti výhradní okresní prodejce dřeva, se toto dřevo “od chaloupky” projede nejprve do okresního skladu, aby později stejnou cestou zamířilo zpět do lesa do chaloupky. Majitel chaloupky, mající dřevo “přes kořeny vožený” zaplatí vše, dopravu do i z okresního skladu a marži majiteli okresního skladu. Peníze majitele chaloupky tak majitel lesa uvidí jen z malé části, zatímco zbytek zůstane za nehty majiteli okresního skladu a zelené chobotnici inkasující za emisní povolenky. Majitel okresního skladu poté bude zelenou chobotnici dost možná i podporovat, neboť ta mu svým lobbingem zajistila relativně bezpracný, “průtokový” život. Neboť všichni musí prodávat i nakupovat pouze prostřednictvím jeho firmy držící povolení k dané činnosti.
…
Na tento systém “certifikovaných prodejců dřeva” mohou další kruhy nalobovat například povinnost certifikovaných prodejců dřeva prodávat dřevo pouze osobám, které prokáží splnění dalších legislativních požadavků prolobovaných za účelem “ochrany životního prostředí”. Kdy je však ochrana životního prostředí pouze záminkou k dalsi tvorbě bezpracných zisků.
Nová kronika Mlýna. 
Leave a comment