Nová kronika Mlýna.

Motivace EU k soft kolonizaci jiných území a států, která je provedena formou obchodních dohod majících za následek současné potlačení vybraného oboru hospodářství v EU a rozvoj stejného oboru hospodářství v cilové zemi je prováděna jak s cílem si dotčenou zemi k sobě hospodářsky připoutat, tak i s cílem na tomto stavu vydělat peníze.

Tento systém funguje tak, že hospodářské odvětví v cílove zemi, které musí pokrýt jak spotřebu v cílové zemi, tak i v EU, je tak vůči potřebě cílove země předimenzováno. Produkuje mnohem více produktů a výrobků, než je schopno uplatnit doma. Cílová země se tak stává zavislou na EU, nejen hospodářsky, ale i politicky. A to proto, protože případný nesouhlas s politikou EU může vést k omezení možností dovozu výrobků a produktů onoho odvětví. Toto se v tu chvíli dostane do těžké recese, až zániku, což vede k propouštění lidí a poklesu jejich životní úrovně. Což bývá zhusta spouštěčem protestů, kdy lidé, mnohdy podpoření vybranými neziskovkami začnou protestovat s cílem buďto vládu donutit k ústupkům, a nebo dokonce k odstoupení.

Takto může EU (ale i jiná mocnost bez vlastních divizí) ekonomicky ovládnout zájmové území. Kdy po podpisu obchodních dohod zhusta nasledují dohody umožňující prakticky neomezené působení vybraných neziskových i jiných organizací na území zajmového státu. Tyto organizace postupně přijímají do svých řad mladé lidi, vychovávají si je po svém, načež tito lidé zastávají důležité funkce v úřadech, vybraných firmách a dalších institucích.

Pokud to někomu připomíná dlouhý pochod institucemi, není daleko od pravdy. Neboť toto je hospodářský pochod institucemi. Kdy je pod pláštíkem hospodářské závislosti podpořena ideologická převýchova obyvatel cílové oblasti. Obchod v tomto případě předchází mentální kolonizaci.

Aby mohl tento hospodářský pochod institucemi proběhnout mají vlivové organizace za úkol rozbít jednolitou strukturu domácího obyvatelstva. Čehož dosáhnou jednak tak, že lidi začnou dělit do skupin, přičemž různým skupinám dají různá práva a povinnosti. Což je přesně ten případ, kdy je určitá skupina obyvatel (často problematická) prohlášena za diskriminovanou, v čehož důsledku je zavedena její “ochrana”. Což zhusta není nic jiného než zavádění protekce, přinejhorším rasismus naruby. Toto vede k pnutí mezi různými skupinami obyvatel, čehož mohou vybrané organizace chytře využívat k politické (někdy i skutečné) likvidaci skutečných i domělých odpůrců.

Existuje i druhá varianta tohoto postupu, záměrná likvidace určitého oboru na území členských států. Čímž je vytvořena hospodářská nerovnováha a vzájemná závislost členských zemí. Což je něco, co se dříve provádělo prostřednictvím plánovaného hospodářství (ten stát dělá to, ten zase tohle a všichni dohromady dělají vše), EU to provádí prostřednictvím směrnic, regulací a dotací. Kdy se takto postupně prostřednictvím hospodářské disbalance provazují jak jednotlivé členské státy mezi sebou, tak i se zájmovými územími. K čemuž samozřejmě patří i působení vybraných neziskových a vlivových organizací, kterým právě vzájemná hospodářská závislost a tím i vydíratelnost jak členských států, tak i zájmových území zajišťuje nepostižitelnost a ochranu před zavedením zákonů, které by těmto organizacím mohly být na obtíž (jako je třeba zákon FARA). A bývá to mnohdy příčinou, proč se vlivové neziskové organizace po svém vyhození ze státní správy dokáží vrátit zpět a nikdo s tím nic nedělá. Obrazně řečeno: Vyhodíte je dveřmi a “měkká” moc je oknem pošle zpět.

Je tak vidět, že zatímco některé mocnosti sází na politiku dlouhého klacku, EU sází na politiku hospodářské závislosti a měkkého politického vlivu. Čímž je zajišťován pokračující přísun hodnot a peněz k vyvoleným strůjcům tohoto schématu. Což funguje v malém i velkém měřítku.

,