Nová kronika Mlýna.

Poté, co se vrátili britští příbuzní rodiny z Mlýna začalo některé lidi zajímat, jak je možné, že v kolébce demokracie byla demokracie doslova spláchnuta do kanálu a pohřbena pod nánosem středověké teokratické diktatury.

Pan Balzagette k tomu řekl:”Víte, ti kteří zosnovali tento plán využili historického přizpůsobení se většinové britské populace. Která je historicky navyklá na to, že nejvyšší autoritou je král, jehož jménem jednají britské elity, úředníci a bezpečnostní složky. Což znamená povinnost je bezvýhradně poslechnout.

Tyto v podstatě elitní a dohlížecí kruhy britské společnosti se připravují ve vybraných školách s tím, že tito lidé ví, že jejich slovo je zákon. Čehož ti, kteří se rozhodli jednou pro vždy vyřešit problém britské nadřazenosti využili. Infiltrovali tyto školy svými lidmi, kde původní nadřazenost britské rasy nahradili nadřazeností ras nepřizpůsobivých a přirozeně dominantních. Čímž rodilé brity uvrhli do něčeho, co bychom mohli nazvat jako “druhosledové poddanství”.

V podstatě to došlo do situace, kdy britové vystřídali jedno poddanství za druhé, proti čemuž se nemohli ozvat, neboť ti, kteří jim de facto i de jure začali vládnout jednali jménem krále. Jménem krále, jehož slovo nesmí být zpochybňěno.

Avšak je jasné, že lidé časem zjistí, co se děje a začnou chtít nápravu. Začnou si mezi sebou vybírat nové politiky, kteří by poté v parlamentu mohli chtít změnu. Změnu zpět k původnímu stavu britské společnosti. Což by mohlo anulovat snahu lidí snažících se britskou nadřazenost vyřešit jednou pro vždy. Proto se začali pídit po tom, co si lidé myslí a po tom, kdo z nich by se mohl stát jejich vůdcem.

V dobách dřívějších, když ještě nebyl internet se lidé scházeli v hospodách a klubech. Kde spolu probírali jak radosti a starosti běžného života, tak i politiku a její důsledky na své životy. Právě tato kritika důsledků rozhodnutí úřadů a vládců vede k tomu, že někteří lidé začnou navrhovat změny. Začnou navrhovat možná řešení problémů. Někdo to řeší klidně, někdo neklidně. Avšak mají jedno společné. Svými návrhy zpochybňují jednání těch nahoře. Kterým se to (zcela pochopitelně) nelíbí, tudíž chtějí o těchto lidech vědět. A mít je pod kontrolou. Proto v minulosti posílali své lidi do hospod a klubů, aby tito sledovalio o čem se lidé baví a jejich reakci na případný nesouhlas. Platilo, že pokud se někdo narovnal a začal navrhovat řešení, se v tu chvíli stal buřičem a oni se ho snažili eliminovat dříve než ohrozí jejich teplá místa. A to z toho důvodu, že strana, která vyhraje volby poměrně často mění úředníky, kvůli kterým poptávka po změně vznikla. Což byl ve Velké Británii historický způsob jak vyměnit úředníky mající “nehezké” jednání vůči lidem.

Avšak čas trhnul oponou a nastoupily sociální sítě. Tvořící ve své podstatě ohromnou hospodu, kde se dá kecat o všem možném. I o politice a možném řešení problémů. Což však vede k tomu, že člověka navrhujícího změny čte (vidí, slyší) daleko víc lidí než v hospodě. Toto může vést k raketovému nárůstu preferencí lidí chtějících změnu. A to je pro dosavadní mocné problém.

Co tedy udělají? Začnou sledovat sociální sítě a snaží se v nich odchytit lidi, kteří by mohli být potenciálně nebezpeční pro jejich moc. Čemuž se lidé brání tím, že na sociálních sítích fungují pod nicky. Na což je reakce mocných taková, že chtějí, aby lidé na sociálních sítích diskutovali pod svojí pravou identitou. Aby je mohli selektovat. Zbavovat se potenciálních “buřičů”.

K čemuž britští příbuzní dodali:”posléze se mezi lidmi začal šířit strach. Slyšeli jste, že ten a ta byli zatčeni pro “horký spěch”, jak se začalo říkat hate speech. Lidé prostě nepřišli domů. Byl to takový tísnivý pocit, který vás ochromil. Nevěděli jste, kdy to přijde i na vás. Posléze jste zpytovali svědomí, co jste kdy a kde v minulosti napsali. Protože oni prohlíželi vše hluboko do minulosti. Kdy zprávy, chaty a komentáře psané podle jiných pravidel posuzovali podle pravidel svých.

Toto některé lidi vedlo k mazání svých statusů a případných starých zpráv na sociálních sítích. Což bylo to, na co čekali. Platí totiž, že pokud něco mažete, se tím nejspíš snažíte vymazat něco, co je špatné. Co porušuje pravidla. Čehož jste si vědomi, neboť mazání je vědomá činnost. Proto pokud někdo někde něco “na sockách” vymazal, byla jejich reakce velmi rychlá. Obzvláště bylo li to politicky motivované.”

“Takže bylo nejlepší nechat svojí starou konverzaci na sociálních sítích tak, jak byla?” Ptal se pán s kloboukem.

“Ano, bylo nejlepší to nechat být. I když by si člověk nebyl jistý, co tam napsal a co olajkoval, bylo lepší to nechat být. Protože pokud to necháte být, na sebe zbytečně neupozorníte. Avšak pocit který máte je hodně tísnivý, což některé lidi paradoxně vede k tomu, že si přejí, aby si pro ně přišli. Aby už měli klid.

A někteří, jako třeba my raději utečou. Aby měli klid.”

Pan Balzagette k tomu dodal:” snahy o kontrolu veřejnosti a touha vědět, co si lidé myslí a o čem komunikují jsou vlastní všem společenským systémům, které vzešly ze společenských systémů kde vládli “vyvolení”. Všechny systémy s “vyvolenými” mají tu vlastnost, že si člověk časem na svoji moc zvykne a začne ji až na výjimky využívat ve svůj prospěch. A v prospěch spřízněných duší. Což je sice nehezké, ale z hlediska evoluční biologie normální. Lidem je totiž až na výjimky potvrzující pravidlo dáno do vinku, že se snaží mít stále lépe. A když k tomu mají příležitost, byli by sami proti sobě aby ji nevyužili.

Právě tato snaha mít se lépe vede “vyvolené” a jejich poskoky k tomu, že se, pokud k tomu mají možnost nestydí využívat všech prostředků k udržení se u moci. A to včetně hrabání se ve staré korespondenci a hledání sebemenších náznaků potencionálního nesouhlasu. Což využijí k sociální selekci.

Ve Velké, nyní již Malé Británii došel tento proces do hořkého finále.” řekl pan Balzagette, “avšak v EU k němu bylo též nakročeno. Politickou “eliminací” nepohodlných kandidátů a snahou o kontrolu nad sociálními sítěmi. Spojenou s takovými podmínkami, které co nejvíce omezují možnosti setkání lidí ve společnosti. Kdy tyto podmínky jsou jak byrokratické, tak ekonomické. Kdy k jejich překonání je třeba jak nadšení, tak i podpory okolí.