Nová kronika Mlýna.

Jak již bylo řečeno, podstatou společenského sociálního darwinismu je schopnost společnosti přizpůsobit se okolním podminkám, tak i schopnost vnutit své podmínky okolí. Tato schopnost vnutit své podmínky okolí znamená, že se tato společnost stává ve svém prostoru (v prostoru, který považuje za svůj, či si to alespoň myslí) dominantní silou. Avšak tato schopnost vnutit své podmínky okolí si vynucuje nutnost dohlédnout na to, aby cílová společnost dodržovala tyto vynucené podmínky a řídila se jimi. Dá se totiž očekávat, že se této vynucené změně, která nemusí být cílové populaci vždy po chuti, bude alespoň část cílové společnosti bránit.

Právě potřeba zlomit případný odpor vede k tomu, že společnost, která si vynucuje své podmínky musí ovlivňovanou společnost okupovat.

Tato okupace může mít různé podoby. Od vojenského obsazení, přes ekonomický nátlak po stav, kdy společnost vynucující změnu pověří dohledem nad ovládanou společností její vlastní příslušníky.

Nyní si probereme všechny tři možnosti.

1. Vojenská okupace. Jedná se o silovou, mnohdy velmi nákladnou záležitost, kdy silnější společnost silově potlačuje odpor ve slabší společnosti. Což s sebou nese riziko partyzánské války, ztrát vlastních vojáků a posléze odpor vlastní společnosti proti této akci. Někdy bývá provozována “měkká” verze okupace, kdy jsou na území okupovaného státu cizí vojenské jednotky, které nezasahují do vnitřních záležitostí státu. Vnitřní záležitosti si řeší státní správa sama…
2. Ekonomický nátlak. Stav, kdy silnější společnost vnucuje své požadavky slabší společnosti ekonomickou cestou. A to jak pobídkami, tak sankcemi. Tato metoda bývá poměrně účinná, avšak ne vždy. U psychicky velmi odolných společností, či společností majících vlastní zdroje nemusí být úspěšná a může vést k vyšší soběstačnosti. Čímž tato metoda ztrácí účinek.
3. Mentální okupace. Nejměkčí metoda, avšak mnohdy s vysokými benefity. Při metodě vnitřní okupace si silnější společnost vybere z příslušníků slabší společnosti lidi, kterým svěří dohled nad svými krajany. Přitom zároveň stanoví takové podmínky, aby příslušník slabší společnosti, který hlídá své krajany neměl jinou možnost, než perfektně plnit svůj úkol. Podmínky jsou zhusta takové, že vlastní lidé považují tohoto “dohlížitele” za zrádce. Za lokaje sloužícího cizím zájmům. Tento lokaj se proto musí snažit, aby zůstal na svém místě, což vede k jeho podlézavosti, snaze být papežtější než papež a mnohdy i k převlékání kabátů. Toto převlékání kabátů je u lokajů čistě obranná strategie jak se udržet u moci. Ví totiž, že je vlastní lidé považují za zrádce, což by mohlo vést minimálně ke ztrátě jejich postavení, pokud už ne k potrestání v případě, že jejich pán ztratí moc nad slabší společností. Proto tito lidé bez uzardění přechází od pána, který se dostal do problémů, k pánu jinému. V podstatě se tak dá říci, že silnější společnost, která si z některých příslušníků slabší společnosti udělala lokaje bez možnosti navratu zpět ke svým, si tak z nich udělala oportunisty, kteří klidně převléknou kabát, pokud je to pro ně prospěšné.

Celkově tak lze říci, že silnější společnost, která dokázala zavést u slabší společnosti stav vnitřní okupace tak zabila dvě mouchy jednou ranou. Nemusí plýtvat prostředky na správu slabší společnosti a zároveň svým způsobem psychicky rozbije slabší společnost. Avšak jelikož každá mince má dvě strany, se slabší společnost tomuto způsobu svého ovládnutí přizpůsobí tak, že při případném oslabení silnější společnosti přejde k její konkurenci. Což “zařídí” lokajové chtějící se udržet na svých postech.

..

Cesta ze stavu vnitřní okupace je velmi obtížná, avšak ne nemožná. Prvním krokem je dělaní si kašparů a šašků z lokajů, kteří tak postupně začnou ztrácet autoritu a jejich nasledovníci budou mít menší snahu je následovat. V druhém kroku je třeba vyjít s vlastními lidmi schopnými vedení, kteří budou navrhovat smysluplná a proveditelná řešení problémů. Systémem od menšího k většímu. Načež bude následovat krok třetí, postupné převzetí otěží. Bude to však nějakou dobu trvat, pokud nenastane skoková změna podmínek (kolaps silné společnosti), která si vyžádá okamžité uchopení otěží dříve, než to udělá někdo jiný.