Nová kronika Mlýna.

Dnes se budeme věnovat dvěma sortám lidí, kteří spolu spolupracují proto, aby se dostali k našim penězům, majetku a mnohdy i k našim životům. Avšak ve finále na této spolupráci vydělá jen jedna sorta těchto lidí, zatímco ta druhá je ponechána napospas svému osudu.

Nejprve si popíšeme oba druhy lidí.

Predátoři jsou lidé jednající naprosto bez citů a bez ohledů na druhé. Majetek který mají v moci dosáhnout je pro ně jak potěšením, tak i zdrojem jejich moci nad ostatními lidmi.

Parazité jsou lidé, kteří se snaží žít na úkor druhých. Avšak lidé se tomuto jejich způsobu obživy přirozeně brání, proto mnohdy parazité vstupují do služeb predátora, který je využívá pro dosažení svých cílů a jako odměnu je nechá parazitovat na běžné společnosti. Běžní lidé poté mají velmi ztíženou možnost obrany proti parazitům, neboť tito jsou chránění predátorem a jeho zákony.

Stav parazitní predace ve společnosti, jak by se toto dalo nazvat vede k tomu, že ze společnosti jsou vysávány peníze, majetky, vytvořené hodnoty a někdy i životy lidí, kteří jsou nahnáni do boje za “vyvolené”.

Skuteční nejvyšší predátoři bývají mnohdy velmi dobře skrytí a dělají vše pro to, aby to tak zůstalo. Využívají různých děr v zákonech, pokud je bude někdo chtít donutit k transparentnosti, budou se před soudem bránit pomocí drahých najatých právníků, kteří se budou ohánět klidně ochranou svých dětí, pro které vytváří speciální školy a instituce z důvodu “speciální výchovy”. Po majetku prahnou nejen kvůli jeho hodnotě, ale hlavně kvůli moci z velkého majetku a ohromných peněz vyplývající.

Parazité jsou jiní. Ti také rádi majetek a peníze, avšak nechce se jim dřít. A to ať fyzicky, či duševně. Proto vymýšlí všelijaké kličky jak se k majetku a penězům dostat, čemuž se lidé zcela pochopitelně brání. Proto parazité vstoupí do služeb predátora, který je odměnou za “práci” pro něj nechá dosáhnout i značných majetků a finančních obnosů. Avšak má to tu podmínku, že dotyčný parazit nesmí hrabat moc pod sebe, protože pokud toto udělá ho sám predátor zlikviduje. Jako výstrahu pro ostatní. To jsou ty případy, kdy se na člověka, který dosáhl velkého vlivu a majetku “v cizích službách” něco “provalí”, on o vše přichází a je uvězněn, či se jde “projít do pátého patra”. V podstatě to došlo do stavu, kdy se z parazita začal stávat malý predátor, což se velkému predátorovi přestalo líbit a tak zasáhl.

Co se stane, pokud predátor z vytyčeného území získal veškerý majetek a peníze kterého chtěl dosáhnout? Už dosáhl svých cílů? Predátor poté odejde. Bez výčitek. Bez svědomí. Bez ohledů. Jak na parazity, kteří mu sloužili, tak i na běžné lidi. Pro které tam zbyla jen spálená, vymrskaná bezcenná půda. Toto v tu chvíli dopadá tak, že si buďto parazité dokáží udržet nad lidmi nějakou formu vlády, a nebo je lidé zlikvidují. Pokud tedy parazité neutečou, po svých, za své, kamkoliv.

Jak toto v praxi funguje? Takzvaný “mecenáš”, “filantrop”, no říkejme si mu jak chceme podpoří ve volbách lidi, kteří poté, co volby vyhrají hodí volební sliby za hlavu a začnou dělat vše pro “mecenáše”. Schvalují zákony pro něj, umožňují lidem, kteří jim chtějí sloužit zaujímat místa na úřadech, či ve firmách bez ohledu na praktické znalosti a schopnosti.

Takže když si to představíte, ve volbách do europarlamentu jsou zvolení lidé, kteří poté zvolí “vyvolené” lidi do eurokomise. Ta poté schvaluje zákony pro “vyvolené”, co zaplatili vybraným jedincům volební kampaň. A komise se svým aparátem poté z peněz nás všech živí ohromný aparát lidí a neziskovek, který je na ně napojený. Tito lidé nepracují pro blaho občanů, ale vysávají z nich peníze, ze kterých za svoji podporu těm nahoře žijí. Takto vzniká pyramida moci, kde jsou dolní patra vysávána ve prospěch těch horních. Ti nahoře koncentrují moc, ti pod nimi vydávají nařízení, o patro níž to vše kontrolují a ti dole to vše platí. Nahoru tečou peníze a majetky, dolů nařízení, povinnosti, platby a pokuty. A aby se dole moc neřvalo, občas drobná dotace. Zatímco hlavní dotace tečou nahoru, ve prospěch těch, kteří si to umí zařídit.

Takto je v provozu udržován systém připomínající dálnici, kde jedním směrem tečou peníze a druhým nařízení mající ze “města”, ze které pomyslná dálnice vychází vysát všechny peníze a hodnoty. Tento jev je ze začátku velmi pomalý a pozvolný. Postupem času nabírá na síle, aby před koncem připomínal úprk peněz a hodnot z pomyslneho města. Které se po vysátí zhroutí samo do sebe. Predátor zmizí v dáli, na lidi čeká obnova.