Nová kronika Mlýna.

Od dávných dob, kdy spolu začali válčit lidé byl oheň používán jako jeden z prostředků boje. A to ať přímo proti bojovým silám tak, že se jedna strana konfliktu snažila té druhé vypálit hrad, pevnost, opevněné město, zásoby a krajinu tak, aby je druhá strana konfliktu nemohla využít pro válečné účely.

Druhým způsobem využití ohně v konfliktu bylo a doposud je ničení civilní infrastruktury, výrobních podniků a krajiny. Tento způsob cílí na způsobení hospodářských obtíží státu a jeho občanů, kteří místo aby vyráběli zbraně a prostředky pro vojsko musí nejprve nahrazovat utrpěné škody. Což trvá nějakou dobu, a to obzvláště trvá li v zemi dlouhou dobu než se vyřídí potřebná povolení a razítka potřebná pro provedení obnovy zničených budov a zařízení.

Tato metoda, vypalování civilních zařízení a krajiny ohněm navíc útočí na archetypální pudy člověka, který moc dobře ví, že oheň je dobrý sluha, avšak zlý pán. A navíc, tato metoda může útočit na takzvané “civilizační závislosti člověka”, což jsou závislosti moderního člověka na internetu, nakupování, službách do domu a mnoho dalšího. Takto, pokud dojde k vypálení většího množství skladů internetových obchodů, distribučních center a samotných hyper-super-giga marketů to u lidí zavislých na tomto způsobu života může a taky vyvolá úzkost. Tito lidé ucítí nepohodlí, strach a bezradnost, neboť to, na co jsou zvyklí už nefunguje/neexistuje. A koho obviní? No přece vládu vlastní země, že tato centra, doslova katedrály moderního způsobu života nechrání. Což byl zřejmě důvod vypalování této infrastruktury v Rusko-Ukrajinské válce raketami a drony.

A proč se používá oheň? Důvod je ryze technický a přišli s ním už letečtí maršálové a odborníci na začátku druhé světové války. Už tehdy se ukázalo, že ani velké tříštivé bomby nestačí na zničení velkých a těžkých kusů průmyslového vybavení a rozlehlých budov. Neboť jejich “poloměr ničení” je omezený a místně omezený. Avšak když na bombardovaném místě vypukl požár bylo vše jinak. Budovy se hroutily, masivní strojní zařízení podléhalo vyhřátí ohněm a s tím spojeným deformacím, trhlinám a změnám materiálové struktury. Třeba takový mohutný lis o váze stovek tun, který tříštivá bomba akorát “očesala” oheň díky deformacím a změnám materiálové struktury zcela zničil. A budovy? Tam vyhřátí nosné konstrukce vedlo též k jejímu nevratnému poškození.

Toto byl důvod, proč se za druhé světové války bombardovalo zápalnými pumami. V moderní době nahrazenými dronami a raketami majícím tu výhodu, že při jejich použití nedochází k ohrožení posádek létajících strojů, které měly za druhé světové války značné ztráty. A aby mnohdy k cíli vůbec doletěly, musely mít pořádný stíhací doprovod. Toto při použití dronů a raket pro útočící stranu odpadlo, proto se v dnešní době může do “dronování” a “raketování” pouštět i slabší protivník, který by klasické letectvo ani nemohl (dlouhodobě) použít. Což je vidět jak v Rusko-Ukrajinské válce, tak i na Blízkém východě, kde papírově slabší protivník dokáže leteckou velmoc a její spojence úspěšně dronovat a raketovat.

Doba se mění, způsoby vedení války též. A stejně tak jako v minulosti se prokazuje, že válka je tou nejbrutálnější laboratoří efektivity a síly jakou lidstvo vynalezlo. Kde to, že na to máte dnes vůbec neznamená, že na to budete mít i zítra. Je to laboratoř přežití, kde vynalézavost podnícená na maximum touhou přežít a vyhrát vynalézá protisílu, která zmůže sílu usilující o vaše bytí a nebytí. Toto je důvod, proč válka akceleruje technologický vývoj. Který však může stát za koncem války.

Platí totiž: “Každý mír končí válkou, stejně tak jako každá válka končí mírem. Avšak může záviset i na nás, zda-li mír, který nastane, bude s námi, nebo bez nás.”

Včíl mudrujte.