Nová kronika Mlýna.

Po dlouhou dobu bylo ve světě běžné, že peníze používané na území určitého státního útvaru svojí hodnotou odpovídaly množství zlata, které měl onen státní útvar k dispozici. Tyto peníze tak bylo možné v určeném poměru vyměnit za odpovídající množství zlata. Což na jednu stranu mělo za následek stabilní měnu, avšak vzhledem k omezenému množství zlata a peněz byla státní měna náchylná k deflaci a s tím související deflační krizi.

Peníze kryté zlatem mohly též podlehnout inflaci, jak nám dokládá historie. Tato “zlatá” inflace nastávala ve dvou případech. První nastal, pokud panovník, či vláda snížily obsah zlata v mincích dané hodnoty. Zlatá mince tak měla menší hmotnost (byla lehčí), nebo byla vyrobena ze slitiny s menším procentem zlata. Což je podobná situace, jako kdyby jste místo prstýnku z osmnáctikarátového zlata koupili prstýnek ze zlata čtrnáctikarátového za ty samé peníze. Kdy lze zcela logicky ze stejného množství zlata čtrnáctikarátových prstýnků vyrobit víc a dostat tak za ně víc peněz. Kdy následně poté, co vydělíte víc peněz stejným objemem zlata vám vyjde, že jste za gram zlata dostali víc peněz. Tudíž se hodnota peněz snížila, podlehly devalvaci.

Takže ano, i zlatý standard lze politickým rozhodnutím devalvovat. A v případě zemí, kde vladnou politici upravující si pravidla podle sebe by to nebylo nic divného.

Z tohoto důvodu byl ve Středoevropské koalici, utvaru složeného ze zemí střední Evropya části Jižní Evropy zaveden hybridní finanční systém. Národní měny jednotlivých států byly fiat měnami, podléhajícím měnovým politikám centrálních bank těchto států. A univerzální mezistátní měna Koalice Střed, Solid podléhala zlato-stříbrnému standardu. Její hodnota byla stanovena v poměru 10 Solidů za 1 gram zlata, či odpovídající množství stříbra. Počet Solidů odpovídal množství zlata a stříbra v trezorech státních bank účastnických států.

Solid se dále dělil na tisíciny umožňující drobné platby a celý finanční systém Koalice Střed byl založen na tom, že občané a firmy na území státu platili státní měnou a kdo měl Solid, mohl zaplatit i jím. V případě mezistátních měn mohl občan, či firma buďto vyměnit státní peníze mezi sebou (například českou korunu za polský zlotý, pokud jel někdodo Polska), a nebo si mohl státní měnu vyměnit za Solid a ten poté mohl použít kdekoliv na území Koalice Střed. Jak pro výměnu za národní měnu, tak i pro přímé placení. Neboť obchodníci všech zemí Koalice Střed měli povinnost Solid akceptovat. Avšak vracet na něj mohli jak Solid, tak národní měnu.

Tento hybridní finanční systém umožňoval státním bankám nezávislou finanční politiku. Tudíž země historicky zvyklé na devalvaci národní měny si tento svůj způsob hospodaření mohly zachovat bez ovlivnění ostatních koaličních států. A Solid? Ten fungoval jako finanční kotva a směnný prostředek nadnárodního významu.

Když byl tento hybridní finanční systém uveden do chodu ho kdosi glosoval slovy:”je to podobné, jako kdyby v EU měly všechny země své národní měny fiat měnami, zatímco Euro by bylo kryté zlatem a stříbrem v trezorech národních bank účastnických států. Tudíž, pokud budou v některém státě žít nezodpovědní politici žijící na dluh, tito svým jednáním zničí pouze národní měnu. Státní bankrot tohoto státu se tak dotkne pouze tohoto státu s tím, že pokud si tento stát bude chtít půjčit od ostatních států Koalice Střed na svoji obnovu, bude tato půjčka možná pouze do hodnoty zlata a stříbra v trezoru Národní banky. Jediným způsobem, jak v této situaci zvýšit množství zlata a stříbra v trezoru Národní banky bude národní sbírka. Která mimo jiné ukáže, jak občané stojí za svým státem a jeho vedením.