Počátkem třicátých let dvacátého století zavedla dvě města v Německu a Rakousku své vlastní měny fungující na principu kazících se peněz. Tyto měny se jmenovaly Wära a Wörgl a byly založeny na principu, že na bankovku bylo nutné měsíčně nalepit kolek ve výši 2% z nominální hodnoty měsíčně, jinak bankovka ztratila hodnotu. Stala se bezcennou. Tato nutnost placení obnovovacího kolku vedla k tomu, že lidé tyto peníze nedrželi doma ve slamníku, ale snažili se je utratit. Výsledkem tak byl jinde nevídaný ekonomický boom těchto měst způsobený tím, že se tyto peníze, v jednom případě formálně nazývané “poukázky” točily v systému daleko intenzivněji než obvykle.
Tyto peníze, které bychom kvůli platbě obnovovacího kolku mohli s trochou nadsázky nazvat “obnovitelnými” se kvůli svému příkladu a způsobu, jakým obnovily městskou ekonomiku staly terčem centrálních bank obou států, které se obávaly ztráty svého vlivu. Nakonec tak byly tyto oblastní peníze, Wära a Wörgl soudně zakázány. Obě města se tak musela vrátit k fiat penězům platným na území obou států a to včetně hospodářské krize, kterou s sebou státní měna přinesla. .
…
2034, Zakázaná čtvrt.
O více než 100 let později byly v Zakázané čtvrti zavedeny nové bankovky a mince obsahující miniaturní čip. Tyto, pokud člověk platil v hotovosti musely projít přes čtečku u kasy a člověk si je musel vložit do peněženky vybavené čipem, který byl přihlášen na jméno dotyčné osoby. Tento čip snímal, kolik bankovek a mincí u sebe dotyčný má a jak dlouho. Podle toho vypočítal výši měsíčního poplatku za použití hotovosti stanoveného ve výši 1% z průměrné částky, jaká byla toho měsíce v peněžence.
Čip v peněžence byl spárován s mobilem obsahujícím mobilní bankovní aplikaci a člověk měl za povinnost mobil s peněženkou nejpozději do třetího dne následujícího měsíce spárovat a určenou částku poplatku za použití hotovosti zaplatit. Pokud toto neprovedl, peněženka zneplatnila všechny hotové peníze v ní uložené a na účtu byla zablokována částka odpovídající nejvyšší měsíční platbě za použití hotovosti za poslední dva roky. Zablokované peníze bylo nutné v tomto případě odevzdat do banky bez náhrady.
Aby lidé nenechávali hotové peníze mimo peněženku s čipem bylo stanoveno, že hotové peníze, které jsou déle než hodinu mimo peněženku s čipem se zablokují a stanou se tak bezcennými.
Systém bankovek, mincí a peněženek s čipem umožnil zachování hotovosti, vzájemné platby mezi občany a drobné platby v hotovosti. Avšak povinnost odvádět z hotovosti pravidelný měsíční poplatek vedla k omezení platby v hotovosti jen na případy, kdy nebyla jiná alternativa.
Někteří výrobci pouzder na mobilní telefony přišli s peněženkami, které byly zároveň pouzdrem na mobil a jejich “hotovostní” čip tak mohl být nastálo spárován s mobilem a bankovní aplikací. Měsíční vyúčtování poplatku za použití hotovosti se v tomto případě dělo automaticky, pokud by člověk neměl na účtě dost peněz došlo do vyrovnání dlužného poplatku za použití hotovosti k zablokování obsahu této peněženky. Po zaplacení poplatku byla hotovost odblokována s tím, že poplatek mohl být zaplacen i těmito hotovými penězi.
Dále bylo stanoveno, že člověk může mít libovolný počet čipových peněženek, poplatek musí platit ze všech. Vlastní čipovou peněženku mohly mít děti už od deseti let, za její správu zodpovídal zákonný zástupce. A to až do věku dítěte 18 let.
https://blog.tomashajzler.com/clanek/wara-a-worgl-mistni-meny-ktere-nakoply-mistni-ekonomiku
Nová kronika Mlýna. 
Leave a comment