Nová kronika Mlýna.

V devadesátých letech dvacátého století nastal v naší zemi podnikatelský boom, kdy spousta poctivých podnikatelů pracovala po celé dny (mnohdy i noci) na tom, aby si splnili svůj sen. Mohli poskytovat služby, vyrábět výrobky, pěstovat zemědělské plodiny a chovat hospodářská zvířata. Tito lidé se chovali slušně, snažili se podnikat poctivě a mít vše v pořádku.

Avšak mimo těchto slušných podnikatelů se v té době začala formovat sorta lidí, pro které podnikání bylo způsobem jak se dostat k vysokým a bezpracným ziskům. Šlo jak o podnikavce typu “módní je neplatit”, tak i o různé mafiány, lidi hledající “boční” cestičky, jak se dostat k majetku a penězům a v neposlední řadě lidi prosazující své zájmy prostřednictvím vazeb na politiky a sponzoringem politických stran. Jednalo se tak o předchůdce dnešních lobbistů.

Tito lidé, do převratu ohnutí a držení na uzdě tehdejším režimem po převratu ukázali co v nich je. Přestali se bát, narovnali se a výsledkem tak byly vytunelované podniky, druhotné platební neschopnosti solidních firem, zákulisní dohody, pády bank, které těmto lidem půjčily ohromné peníze a celkově hospodářské problémy země způsobené těmito živly. Byl to problém, na který doplatila spousta lidí tak, že za svojí práci v té době neobdrželi mzdu, kterou vzhledem k tehdejším pravidlům bylo z podnikavců velice obtížné, až nemožné dostat.

Toto vše vyvrcholilo voláním lidí chtějících narovnat tyto podmínky. Chtějících dostat za svojí práci zaplaceno a chtějících obstojně žít. Tento tlak musely tehdejší politické strany reflektovat a situace se začala postupně lepšit.

Po vstupu do EU to ze začátku vypadalo, že se budeme mít lépe. Avšak to by do země nesměly začít proudit dotace, pro mnohé lidi peníze zadarmo. Tyto kruhy vycítily svojí příležitosti, postupem času začaly do orgánů rozhodujících o dotacích posílat své lidi. Výsledkem tak byla nejen znalost toho, na co, kde a jaké výši budou dotace poskytnuty, ale hlavně možnost postupně ovlivňovat pravidla poskytování dotací nastavená tak, aby vo nejvíce vyhovovala jejich zájmům.

Avšak byl zde problém s obyčejnými lidmi, kteří by mohli pochopit, že velké dotace pochází z velkého množství malých kapes. Kdy se z každé malé kapsy vezme malá mince, jejichž složením vznikne velký balík. Pokud se z každé kapsy vezme malá mince, to nositel té kapsy nijak vážně nepocítí. Avšak problém je v tom, že těch dotací se postupem času vypisuje stále víc. A těch malých mincí z malých kapes je třeba také čím dál tím víc. Což už lidem vadí. Proto se jim toto hrabání do jejich kapes zamaskuje jako “ochrana životního prostředí”, “ochrana menšin”, kulturní revoluce” a vselijak jinak.

Následně, když už obsah malých kapes nestačí, si stát začne brát velké půjčky. Kterými zadlužuje nositele malých kapes do budoucna. Což bude provozováno do doby, dokud státu někdo půjčí. Poté si dotyční sbalí svá fidlátka a odejdou do ciziny, neboť jak je známo kapitál nezná hranic. A obyčejní lidé? Ti si to pěkně vyžerou až do dna, neboť kapitál který měli právě překročil hranici.

Jak je toto možné? Hlavně tím, že určité kruhy lidí byly za své jednání nepostižitelné. Tito lidé byli ( a mnohdy jsou) krytí, což u běžných lidí vyvolává pocit bezmoci a stav, kdy se přestanou zajímat o věci veřejné. Společnost je tak mentálně vytunelovaná a postupem času začne část lidí takovéto jednání považovat za normální. Což je impulz pro oportunisty a lokaje, aby začali tohoto stavu využívat dokud to jde. Aby si nahrabali, dokud to jde, dokud to nepadne. Monstrózní zadlužování státu, či uskupení států už lidi, do tohoto zapojené nezajímá, hlavní je zisk a osobní prospěch. K čemuž ještě pomáhá vlivová síť neziskových a jiných organizací, které si tento moloch vytvoří.

Avšak žádný strom neroste do nebe. Dříve, či později se začnou objevovat symptomy, které začnou postupně zasahovat lidi na nižších stupních této mocenskofinanční chobotnice. Což je způsobeno tím, že jednak je do toho zapojeno příliš mnoho lidí, ale také tím, že ti nahoře, v hlavě mocenskofinanční chobotnice začnou největší díl peněz směřovat pro sebe a zároveň stanovují taková pravidla, aby oni sami měli co nejvíc vlivu, peněz a majetku. Takto se postupně začnou spodní patra této chobotnice dostávat do stavu, kdy pro ně nezbývají peníze. Dochází tak ke změně, která jim otevírá oči a nutí je zjišťovat, jak se věci mají a co by se s tím dalo dělat. Tito lidé poté postupně od mocenskofinanční chobotnice odchází s tím, že si velmi rychle hledají někoho, komu by mohli sloužit a kdo jim zaplatí. A to ať penězi, tak majetkem, či vlivem.

Nad tímto jejich jednáním je možné se rozčilovat, avšak v jejich případě jde o strategii přežití danou tím, že jsme jako národ žijící na našem území po minulá staletí podléhali pod mnoho různých pánů. Kterým jsme se museli dokázat přizpůsobit, pokud jsme nechtěli být vyselektováni, či asimilováni.

Tudíž nastává otázka co s tím? Co s těmi lidmi? Hrozí zde totiž nebezpečí, že po odchodu od jedné strany přejdou ke straně jiné a proces se tak bude donekonečna opakovat. Co s tím tedy?

Možným řešením je zavést systém, kdy tito lidé, pokud se dostanou do funkcí budou přímo zainteresováni na výsledcích. Na tom, jak dokáží plnit své úkoly v rámci nastavených pravidel, na tom jak se zlepšuje situace ve státě. Takto lze v rozumných mezích uspokojit jejich touhu po dobré službě.

Zde je velmi důležité uvědomění si, že tito lidé musí mít nastavená jasná pravidla s jasnými postihy za jejich překročení a jasnými odměnami za řádné plnění svěřených úkolů. Jde totiž o to, že pokud budou pravidla nekonkrétní, vágní, či nevymahatelná si tito lidé začnou dělat co sami budou chtít. Klidně i pracovat pro novou, vznikající mocenskofinanční chobotnici. Proto tito lidé potřebují jasnou motivaci i jasný trest při porušení pravidel. Lze tak říci, že tito lidé, oportunisté a lokajové jsou podminexčně použitelní (když je odkopnete, půjdou sloužit jinam. Když je použijete, musíte je namotivovat, avšak nesmí dostat možnost k ovlivnění pravidel. Protože to by se to vrátilo zase zpět.

Proces to bude dlouhodobý, avšak lidé, kteří se dokázali přizpůsobit “hnusným podminkám” a v nich profitovat se postupem času přizpůsobí podminkám lepším. Avšak bude to stát hodně úsilí. A mnohdy i vysvětlování. Nebude to lehké. Bude to těžké, bude to svým způsobem katarze, kterou posléze ta poctivá část společnosti ocení. Aby mohla ukázat co v ní je.