Nová kronika Mlýna.

Po návštěvě WC jsem se vrátil ke stolu. Pan Balzagette na mne měl dotaz: “Myslíte si, že je vhodné, aby se do voleb a diskusí spojily všechny strany, které jsou proti progresivně zeleným?”

Já mu odpověděl: “Můj názor je, že ano. Že je vhodné aby se spojili všichni, kteří se spojit chtějí.”

Pan Balzagette: “Vaše odpověď je na první pohled logická a správná. Avšak na ten druhý už ne. Protože, když se budete reprezentovat jako národovec se sociálním cítěním a spojíte se s komunisty (bolševiky) toto progresivně zelení okamžitě použijí proti Vám. Okamžitě rozjedou dehonestační kampaň, ve které využijí a zveličí všechny zločiny komunismu. Vytáhnou procesy, no prostě všechno, co se jim bude hodit. S čímž je ten problém, že se spoustě lidí vybaví relativně nedávná historická zkušenost. Aktivuje se jim jejich historická paměť, která bude možnost že Vás zvolí podvědomě blokovat. Bude to taková ta asociace minulosti, podvědomé mrazení, co je od Vas odežene.”

“Co je tedy vhodné použít?” Optal jsem se.

Pan Balzagette: “Mluvte o aktuálních problémech, které trápí většinu společnosti. Jako je například nedostupná lékařská péče, pediatrická péče, problémy se vzděláním, se získáním stavebního povolení, kde můžete uvést příklad porovnávající dobu vydání stavebního povolení jinde, poté u nás za první republiky (na baťův mrakodrap to trvalo cca 3 měsíce), jak dlouho to trvá dnes? A mnoho dalšího.”

“S těmi lékaři je to dobré téma.” Řekl jsem. “Avšak asi trochu ošemetné. Neboť se dá čekat, že budou chtít řešení.”

Pan Balzagette:”Můžete navrhnout zvýšení počtu lékařů, avšak s rizikem, že po Vás budou chtít vědět, kde ne to vezmete peníze. A nebo můžete kvantifikovat základní péči, na kterou bude mít nárok každý. A poté péči rozšířenou, na kterou bude mít nárok jen ten člověk, který si ji zaplatí vyšší sazbou na nemocenském pojištění. Tato sazba se zde u nás stanovuje v procentuální sazbě z výplaty, což jednak nutí lidi přemýšlet nad tím, co vlastně chtějí a zároveň to zaručuje jistou solidaritu bohatých s chudými. Neboť všichni se stejným zdravotním pojištěním platí stejné procento z příjmu, avšak rozdílnou částku jenž je vypočtena z jejich příjmu. Zároveň zde platí, že lidé bez příjmu mají nárok na základní péči.

Tento systém zároveň přináší do rozpočtu zdravotních pojišťoven dodatečné příjmy určené k hrazení zdravotní péče.

U zubařů jsme zavedli pravidlo, podle kterého má dítě stejného zubaře jako jeho rodiče (dívky matka, syn otce), pokud se nerozhodnou rodiče jinak.”

Zeptal jsem se ho na omezování zdravotní péče pojišťovnami. Které pokutovaly lékaře za poskytování zdravotní péče a určovaly kolikrát za rok může ten který člověk dostat určitou zdravotní péči bez ohledu na jeho zdravotní stav.

Pan Balzagette: “tento problém nám byl znám. A bylo určeno, že každý pacient musí dostat zdravotní péči odpovìdající jeho zdravotnímu stavu. Avšak v případě, že by objem poskytované péče výrazně (cca více než 2x) prekročil běžný objem zdravotní péče poskytované u daného onemocnění, či stavu, může zdravotní pojišťovna dotyčného pacienta podrobit revizi zdravotního stavu. Dotyčný pacient poté osobně předstoupí před lekařské konzílium posuzující jeho zdravotní stav. Toto konzílium poté rozhodne o dalším postupu léčby. Nemůže se tak stát, že je člověku s dlouhodobými problémy vyžadujícími dlouhodobou rehabilitaci řečeno, že na sérii procedur má nárok jednou za rok, když ve skutečnosti potřebuje dlouhodobou péči. Limit tak u nás není stopka, ale výzva k důkladnému vyšetření pacientova stavu a kvalifikovaném rozhodnutí o dalším postupu.”