Nová kronika Mlýna.

Během stání vedle stolu s románovými postavami jsem se zeptal, jestli si k nim mohu přisednout. Pan Balzagette mi okamžitě řekl: “Zůstaňte stát. Jakmile si k nám sednete, už se nebudete moci vrátit zpět. Zůstanete tu s námi, uzavřen v naší realitě.”

V tu chvíli se na mne otočil Martin a zeptal se mne: “Všiml jsem si, že mnohdy dokážete vystihnout problém a popsat ho. Leckdy navrhnete i řešení. Avšak přijde mi, že jste, teď nevím jak to nazvat, bojácný, nebo opatrný. Mohl by z Vás být vůdce, ale vy se držíte dost zpátky.”

“Víte”, odpověděl jsem mu, “mám za to, že správný vůdce musí umět lidi nejen namotivovat, ale umět si vybrat správné lidi, ty poté namotivovat ve správnou chvíli, na správném místě a správnými prostředky. Mám totiž za to, že když vůdce ukáže své schopnosti moc brzo bude protistranou eleminován, či donucen jí sloužit. Čímž dojde k jeho vyřazení a oslabení sil, pro které by mohl být při správném načasování přínosem.”

Martin:”Jak vidím, vycházíte ze zkušenosti, kdy byli lidé, nejprve zásadoví a bojující za správnou věc, avšak sami, náhle donucení přejít na druhou stranu, kde se z nich mnohdy stali nejhorlivější zastánci ideologie vyvolených. Kdy však poté, co byli takto využití je vyvolení odkopli. Zůstali poté v ústraní, obklopení samotou. Nikdo jim už nevěřil, nikdo jim nic nesvěřil.”

“Přesně tak.

Martin: “A kdo si myslíte, že v tomto boji obstál?”

“Ten, kdož se dokázal obklopit spolehlivými lidmi poskytujícími jemu podporu v případě, kdy byl tento člověk vystaven útoku sluhů a lokajů vyvolených. Kdy tito lidé, případně i on sám dokázali využít práva, které si vyvolení stvořili pro sebe a své zájmy. Takový člověk v boji nepadne, a ani ho nedonutí přejít na jejich stranu, on je jimi vyšlechtěn a následně posílen.

Rozhodující je totiž to, jestli má člověk v zádech oddané spolubojovníky, nebo jen zaplacené, či donucené lokaje a žoldáky. Oddaní lidé totiž vydrží i při nesnázích, kdežto žoldáci a lokajové mohou odejít za lepším. Obzvláště když vidí, že by jejich “služba” mohla nabrat pro ně nežádoucí směr.”

Martin poté přešel k panu Balzagettovi, kterému pošeptal něco do ucha. Pan Balzagette mu polohlasně odpověděl: ” … vychází z historické zkušenosti…, … avšak to někdy způsobuje určitou váhavost… . … zvažuje… . … tohle není slabost… , … .”

Martin: “… máš pravdu. Musí cítit šanci… .

…, … .

Pan Balzagette: “To je fakt… . Tihle lidé zvažují. I když poprvé odmítne, podruhé … .

Do rozhovoru vstoupil i pan Metuzalém. Začal foukat vítr, v šumění listů nebylo nic slyšet. Jen pohled těch tří párů očí poté, co skončil jejich rozhovor byl jako tří páry laserových paprsků.

Martin poté řekl: ” Chcete vědět jaké to je, když nastane den, kdy dojde benzín?”