Nová kronika Mlýna.

Problém, proč mnohým politikům prochází to, že první dvě třetiny volebního období zavrhnou své volební sliby a dělají věci, které jsou mnohdy proti přání a vůli voličů, kteří je volili je v tom, že voliči jsou politikou zhnusení. Lidé, vidíce jak na sebe politici kydají špínu podlehnou jevu, který se jmenuje “otrava politickým hnojem”. Což je jev vznikající když se ze souboje ideí a vizí stane souboj hnusu, využívání vlivu ve svůj prospěch, prevlékání kabátů a nekonečných obstrukcí. Toto občany znechutí natolik, že prestanou politiky aktivně sledovat. Přestanou si jich všímat. Což vede k tomu, že se dotyční přestanou chovat jako správci země. Začnou se chovat jako prospektoři, případně jako protektoři, kteří toho politika, který se chce chovat jako správce země začnou okamžitě napadat, obstruovat, blokovat ho a pokud mají své lidi na soudech, použijí i ty.

U soudů, hlavně pokud jde o různé procesy jde o to, buďto dotyčného vyřadit ze hry, a nebo ho donutit spolupracovat. Donutit ho, aby dělal to,co po něm tyto kruhy chtějí, umazal se a byl tak ovladate.

Je to souboj hnusu a politického hnoje, který lidi otráví natolik, že nejen že přestanou politiku sledovat, ale “tak nějak automaticky” předpokládají, že každý politik je potenciální podvodník. Tudíž je ani nepřekvapuje, že politici ihned po volbách zrazují své ideje a chovají se tak, jako by už žádné volby neměly nastat. Tento postup, otrávení lidí politickým hnojem, který z nich udělá pasivní neutrály je záměrný, sloužící k tomu, aby došlo k vyrušení jedné podstatné vlastnosti volební demokracie. A to té, že když jsou lidé s politikou vládnoucí strany (koalice) nespokojení, dají ve volbách hlas konkurenci, která následně zavede potřebné změny.

Politický hnůj tuto důležitou vlastnost volební demokracie vyrušil. Protože se “tak nějak automaticky” předpokládá, že politici po volbách nebudou dodržovat své volební sliby, které dali nespokojeným lidem, toto vede do stavu, že po volbách pokračuje stávající politika dál. Nedojde k otočení kormidla na opačnou, či jinou stranu, ale maximálně k určité korekci kurzu doprovázené úpravou rychlosti. Jak to kdosi někdo glosoval: “už se neřítíme do pravé půlky prdele stovkou, ale do levé sedmdesátkou. Místo abychom se té prdeli vyhnuli a dál si jeli po svém.”

Stav tak lze označit za záměrný, vedoucí k tomu, že se lidé, nespokojení s politikou proberou až před volbami, “prolistují” si volební sliby politiků, vyberou si ten, který se jim nejvíc líbí a dotyčnému politikovi hodí svůj hlas. A podvědomě tuší, že výsledkem bude, že se nic nezmění. Tudíž o politiku ztratí zájem, maximálně nadávají “co to zase ti politici vyvádí”, aby se probudili před dalšími volbami a cyklus se zopakoval. Ve výsledku tak není třeba rušit volby, neboť v tomto stavu a politické kultuře nejsou ve své podstatě schopny nic změnit.

Lze s tím něco dělat? Jen velmi obtížně, místo kydání hnoje by se do voleb musela postavit strana, která reálně popíše stav země a navrhne reálná a realizovatelná opatření. Avšak dost možná dojde k tomu, že stávající politici tuto novou stranu okamžitě zakydají hnojem a její představitelé se stanou cílem mediálního shitstormu. Aneb mediální bouře hoven, jak je přesný název této akce, které by se též mohlo říkat “hovnobití”. Což jim lidé zbaští, neboť podvědomě na základě svých zkušeností předpokládají, že je to pravda.

Povstává otázka jestli je nějaký člověk vůči tomuto jevu a situaci odolný. Ano, je. Aktivní neutrál. Člověk, který sleduje co se děje hlavně v době, kdy politici nemají strach z voleb. Kdy se ukáže jací ve skutečnosti jsou, jak to myslí a kdo si je vodí. A ve výsledku porovnává výsledky, zvažuje možnosti a v případě nespokojenosti volí skutečnou změnu. Ne jen tu fiktivní, pohnojenou.

Protože když k této změně nedojde, se stát stane dojnou krávou v rukou těch lidí, kteří si myslí, že mají na všechno právo. Že oni jsou ti vyvolení, myslící si, že všechna smetana patří jim, zatímco hnůj těm dole. Kdy si takto privatizují zisky a socializují ztráty. Do bodu, dokud budou moci. A až to nepůjde, sbalí si svoji maličkost a půjdou jinam. Tam, kde budou moci opět beztrestně vysávat.

Země, ze které takto odejdou se stane zemí, která ztratila svojí hodnotu a mnohdy i budoucnost. Neboť v ní zůstanou rozeštvaní, otrávení lidé, kteří se nebudou schopni dohodnout ani na potrestání skutečných viníků. A to z toho důvodu, že viníky budou hledat mezi sebou. Bude to … mnoho kohoutů na jednom hnojišti. Bude to … země bez hodnoty. O kterou mocní ztratí zájem. Nebudou už mít co vysát. A jejich byvalí lokajové … ti se budou na hnojišti prát, kdo z nich je větší kohout.

Takto to dopadá, když si občané přestanou hledět správy a správců své země. Která se pak z kvetoucí zahrady změní na vyrabované hnojiště.